Sen o Rhaegarovi - Ice & Fire

(napsal: Oakenfist) Básník se poslední hodinu jenom pohupoval nad svým nedopitým pohárem a klížily se mu oči. Propadl se do nesrozumitelného mumlání a když už s velkým úsilím rozlepil víčka od sebe a pohlédl mým směrem, vypadlo z něj jenom: „Létohrad … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Třeba nám protagonista - vypravěč zešílel, jako zešílel Rhaegar a snad i opilý básník (zakletý Létohrad), nebo je na stopě, která, jak pravil, se akademii vymyká, ale není nikterak míň legitimní, dokonce snad živší.
Nabízelo by se i... Pobočník Bran by uměl moc hezky zodpovídat tyhle otázky. Ale autor necháva protagonisti zmínit, že je to zneklidňující osoba, která má na práci i jiné věci. A třeba vypravěči není tak zcela jasné, čeho vlastně je kluk schopný a kluk považuje za kýžené, aby tyhle věci lidé řešili bez něj - nemuže být všude a ani nebude věčně - a rozprávkář pátrající po pravdě o Rhaegarovi pasuje do většího obrazu.
Sto bodu za scifi, zato uzemüjící paralelu s mladíckým idolem, který se pustil experimentalní drahou v ekologicky poznačenom světě a nepuvodní vinici poté, co přebral kolegovi přítelkyni a výsledky jsou rozporuplné, byť je zde upřímnost.
Nebo ta stařenka, co je stará jak rampouch, co jen pamatuje - jak má své představy o pravých a nepravých dracích, jméno coby zaklínadlo a jeden úsměv zbožtěné roajality ji hřeje líp než elektrický ohřívač, navíc nerezaví.
Nebo etuddka s Gryffem a mlčením šedého lupu, ale stejně tak by to mohla být degenerativní nemoc nervové povahy, efekt porovnatelný.
Nebo ten pocit bezčasí byř je zde řeč o postupujícím jaru.
Nebo tenkrásně středověký motiv se speciálním srdcem pohřbeným na speciálním místě.
To o revizionizme a správném světlu a korektním pojmenování a legitimizaci bylo vedle vyslovění úmyslu o hledání pravdy o nedávné historii taky zajímavé a závěr na to celkem hezky navazoval.
Tělo potkávající se s duší a sny z jiné reality vedle sebe fungovaly moc dobře.
Taky se mi líbil popis létohradu jako dračí kostry - trochu jako Nagginy kosti v předpotopném potápěčském kultu Železných.
Ksakru, cítím se teď jakobych si taky nalila toho, co pil ten básník na začátku. :D
Smekám za nápad.
Velice se mi líbí nápad ukázat Rhaegara jako melancholického hudebníka v současnosti.
Pro Oakenfista - máš velkou fantazii a talent pro popis scén i nálad. Vystihnout něco takového je dost těžké. Nemusí to zvládnout ani profesionál a ty sis s tím poradil velice dobře. Palce nahoru ;-)
Jedná se o můj příspěvek k rozporuplné a nejasné osobě Rhaegara Targaryena, kterému podle mého nejlépe odpovídá příběh tohoto ražení. K Rhaegarovi si dovolím už jen pár slov v tematické diskuzi:
icefire.cz/forum/discussion/52119/rhaegar-targaryen#latest
Rád bych se letos ještě jednou do Západozemí vrátil - v trochu tradičnějším duchu - POKUD v dohledné době (záměrně nepíšu "až") GRRM vyleze s WoW, bude pak všechno jinak, ale teď je okno příležitosti otevřeno.
Rádo se stalo, ale bylo to jenom pár dojmů ke skoro hotové výborné povídce.
Ten další příběh bude k jiné postavě? Těším se