Jak šla Týna v Robertových stopách...
V sobotu jsme jely s mámou obhlídnout, jestli nám po té smršti stále stojí barák (stojí) a otestovat jestli zvládnu padesátikilometrovou jízdu za Prahu (zvládnu).
Omrkly jsme i polomy v lese a potkaly tam to miloučké zvířátko, které má " ty velký žahnutý žuby nahoru" a dostalo se do konfliktu s králem Robertem. Ta potvora je strašidelně velká, když jsem si v Písně přečetla, že se na kance chodí s "oštěpem", myslím, že jsem nedokázala docenit, jaká je to blbost (ehm, chci říct odvaha).
Nevím, jak Robert, Renly, jeho lovci (dokonce i malý Walder Frey tvrdil, že byl na kancích), ale kdybych se já měla postavit té příšeře, tak mi jako adekvátní zbraň připadá zhruba tak tank.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Až tak? Já jsem si taky vždycky říkal co na tom je... Prostě vezmu kopí a zapíchnu prase, hotovo. Hlavně mi vrtalo hlavou jak tě takový kanec může překvapit... Prostě běží přímo na tebe a ty v poslední chvíli uskočíš. Ale je dost možné , že obzvláště v tomhle případě se teorie dost liší od praxe.
"Ten bastard mě ale zřídil, co? Ale já... já mu to oplatil, Nede." Králův úsměv, se zuby rudými krví, byl stejně strašidelný jako jeho rána. "Bodl jsem mu nůž rovnou do oka. Zeptej se jich, že jsem to udělal. Jen se zeptej."
"Skutečně," zamumlal lord Renly. "Přivezli jsme mrtvolu s sebou na hrad, jak můj bratr nařídil."
:-) Robert byl přece jenom sympaťák, říkám já. Takový Richard, Lví srdce.
Až tak? Divím se, že se v našich lesích dají potkat jen tak zvesela korzující prasata. Myslel jsem, že vycházejí za soumraku, chrochtají, rozrývají půdu a žerou žaludy. A ono vida. Ke svému seznamu činností si nyní ta milá zvířátka připsala i strašení Týny. :P
Hm, nebylo náhodou to prase, co ho Robert naháněl, nějak zvlášť velké/děsivé/obludné? Jinak by se kvůli němu král asi až tolik neobtěžoval, kdyby to byla nějaká obyčejná trofej. Z toho plyne, že Robertova zhouba byla patrně ještě větší než to, co jsi potkala v lese... jestli teď kvůli mým slovům nebudeš moci v noci spát, omlouvám se. :wink:
Divím se, že se mu podařilo ho zabít nožem, když byl ještě k tomu opilý. Přeci jen byl ten Robert chlapák. A Cersei musela být asi strašná semetrika, když radši čelil kancům v lese, než aby musel trávit čas s ní. :lol: 8)
PS: Hezký topic. Půjdeš v Robertových stopách i nadále?
hezky:-) a povedala si mu: "Nie nie, ja nemusím, ja už ho vidím!"
:lol:
Tak teď vám přátele povím svůj příběh o mně a praseti (tedy divokém praseti Sus scrofa)
Studoval jsem na Střední lesnické škole a jednoho podzimního dne jsme měli školní hon. Pro všechny milovníky zvířat...já jsem dělal jenom honce. Ten co nahání zvěř střelcům před zbraně a občas to za ně schytá:-) Nebudu líčit jak jsem byl touto akcí zhnusen, čas se zastavil a já si uvědomil, že se musím obratit,.....
No ale abych nezdržoval. Přišel jsem k jednomu remízku, opravdu neprostupný mlází, kterým se nedalo projít. Tu ke mně přišel jeden asi padesátiletý myslivec, rozvášněný střelbou a příslibem zabití něčeho velkého...jeho oči měli výraz šílence....
"Hele mladej, prej tady viděli prase, často se schovávaj do takého mlazí....vlez tam a zkus ho vyplašit.....!! Cože, ozvalo se mi v hlavě?
Já mám vlízt po čtyrech do mlází a vystrašit prase tak aby ho opustilo?
A čim ho asi tak vystraším? Svým vzhledem?.....
No ale protože jsem v tý době trpěl železnou poslušností....ještě, že jsou ty časy pryč....tak se plížím tím mlázím a zcela netakticky jsem ticho jako myška....Snad si mě ta krvelačná bestie nevšimne....Prase tam nakonec nebylo a nebo možná bylo, ale jeden si druhého nevšiml.....
Takže celá akce skončily happyendem....nikomu se nic nestalo...jen zabiják myslivec, přišel o naději stát se králem honu...
Tak co kde je větší frajer Robert, Týna nebo já???? :lol:
Chmur běžel po čtyřech do mlází a snažil se vyplašit prase.
Týna viděla velkou, chrochtající obludu, jak se žene podrostem.
Je otázkou, co Týna vlastně viděla. :lol:
Ale jsou to hezké příběhy, oba dva. 8) Robert je proti vám žabař (při vší úctě k obyvatelům Šíje)!
To není žádnou otázkou! Viděla jsem obří prase :twisted: A ani Robert by nevypadal tak statečně jako já, když jsem vykvikla "mami, pomoc." :lol: :wink:
Co se běhání týká, taky bych potřeboval/chtěl/přemýšlím o tom. Dokonce už jsem si jednou koupil i boty, ale nakonec jsem je využil úplně jinak. Běhat jsem byl jednou a potom co mi všichni slibovali "že to potom bude euforický zážitek a vytvořím si na to závislost" jsem si zaťukal na čelo a řekl jsem že běh je šílenost. Ale nevím třeba to jde nějak zlomit :D
Jinak potkat prase není asi takový problém, z divoce žijící zvěře jsem třeba viděl lišku (Polsko, asi dvakrát), delfína (moře u Chorvatska a Řecka, opakovaně), želvy, ale z pecek největších bych jmenoval vorvaně (na dřevěném dvojstěžníku si člověk uvědomí, co takový Moby Dick může...) a v Čechách sovu (asi pálený... byly asi tři)...
Jinak přemnožení jsou, to je fakt, přesto je v lese (díkybohu) denně nepotkávám. :o)
Ivo Jahelka o podobném případu má i moc pěknou písničku "... přesvědčen o vlastním umu, vsadil se v hospodě u flašky rumu, že klidně naučí lyžovat Vaška, stanovil si tím plán velmi smělý. Možná vám připadne to jako fraška, však Vašek byl divočák zdomácnělý..."
Taky nám ta holka, jejíž příbuzný je zachránil, vyprávěla děsivou historku (aspoň doufám, že historku a není to pravda), že ten pán měl tu bachyni doma, když byla mladší. Pán měl cukrovku a necítil prsty na nohou a ta bachyně mu je ožrala, brrrrrrrrr :onfire:
Můj druhý kamarád zase používá bulíky, kteří mu na dvoře vedou zákopovou válku s jezevci. :-)