@Michelle Především je to, dámy prominou, děsná prdel, ovšem zároveň je to mrazivý humor jako třeba ve filmu čtyři Čtyři lvi. Takže i pokud ne jako literaturu, určitě si to přečti.
Pro české prostředí ještě Tomáš Malý Smrt a spása mezi Tridentem a sekularizací - zabývá se spíše teologickou stránkou věci, ale mohly by tam být i kapitoly věnující se smrti jako takové v našem prostředí a možná trochu upravující Ariese.
Pod podzimními listy... Či snad už opadaly? A zšedly jako vlasy těch žen, co vyčkávaly u oken na své milé, ach, milé, přerozmilé, za zavřenými okny se nikdy nedočkaly
Pod lednovými sněhy, co dávno ztály žárem, tak jako loňské ledy se rozpukalo žalem na střepy srdce milé, mé milé, přerozmilé, když tam za svými okny mne vyhlížela stále
Pak přišlo jaro záhy kdy slunce rány zhojí, to ženich přijde s družbou si pro nevěstu svoji, tak neplač, moje milá, má milá, přerozmilá, já se stíny za okny ti také svatbu strojím
Když v půli června byla noc temná jako v hrobě, to čísi ruka bílá na okna klepe tobě Jen pusť mne moje milá, má milá, přerozmilá, jen na malinkou chvíli pusť mne má milá k sobě
Pod podzimními listy, co popadaly z nebe, tvé vlasy padlé sněhem, tvé tělo trochu zebe Přec dočkala ses milá, ach, milá, přerozmilá, to rozbitými okny já přišel si pro tebe
Když zima přijde náhle, pak přikryjte nás chvojím, mne a moji milou, tam kde kříž v poli stojí Jen přitul se má milá, má milá, přerozmilá, pod dubovými prkny my navždy budem svoji.
Komentáře
Nic, má panenko, nevidíš?"
„Ach proboha, ten kostel snad?“
„To není kostel, to můj hrad!“
„Ten hřbitov - a těch křížů řad?“
„To nejsou kříže, to můj sad!
Hoj, má panenko, na mě hleď
a skoč vesele přes tu zeď!“
Pod podzimními listy...
Či snad už opadaly?
A zšedly jako vlasy
těch žen, co vyčkávaly
u oken na své milé,
ach, milé, přerozmilé,
za zavřenými okny
se nikdy nedočkaly
Pod lednovými sněhy,
co dávno ztály žárem,
tak jako loňské ledy
se rozpukalo žalem
na střepy srdce milé,
mé milé, přerozmilé,
když tam za svými okny
mne vyhlížela stále
Pak přišlo jaro záhy
kdy slunce rány zhojí,
to ženich přijde s družbou
si pro nevěstu svoji,
tak neplač, moje milá,
má milá, přerozmilá,
já se stíny za okny
ti také svatbu strojím
Když v půli června byla
noc temná jako v hrobě,
to čísi ruka bílá
na okna klepe tobě
Jen pusť mne moje milá,
má milá, přerozmilá,
jen na malinkou chvíli
pusť mne má milá k sobě
Pod podzimními listy,
co popadaly z nebe,
tvé vlasy padlé sněhem,
tvé tělo trochu zebe
Přec dočkala ses milá,
ach, milá, přerozmilá,
to rozbitými okny
já přišel si pro tebe
Když zima přijde náhle,
pak přikryjte nás chvojím,
mne a moji milou,
tam kde kříž v poli stojí
Jen přitul se má milá,
má milá, přerozmilá,
pod dubovými prkny
my navždy budem svoji.