"V praxi někdy nastávají situace, kdy potřebujeme, aby bylo více příkazů provedeno pospolu. Ukážeme si tedy, jak se v Bashi provádějí groupové orgie a že jejich výsledkem jsou děti. Další zářný příklad toho, že Bash a GNU jsou zcela v souladu s přírodou."
Začalo to tak nenápadně. Přemýšlet jsem začal na večírcích, abych se trochu odvázal. Jenže jedna myšlenka nevyhnutelně následovala druhou, a náhle jsem byl víc než jen příležitostný myslitel.
Začal jsem přemýšlet i o samotě. Říkal jsem si, že je to jen tak "na uvolnění", ale věděl jsem, že to není pravda. Myšlení se pro mne stávalo více a více důležitým, až jsem nakonec přemýšlel neustále.
Začal jsem přemýšlet i v práci. Vím, že v zaměstnání se myslet nemá, ale prostě jsem si nedokázal pomoci.
Postupně jsem se o polední přestávce vyhýbal přátelům, abych mohl číst Platóna a Kanta. Do kanceláře jsem se vracel zmatený a ptal se: "Co tu vlastně děláme?"
I doma to šlo od desíti k pěti. Jednoho večera jsem vypnul televizi a položil své ženě otázku, jaký je smysl života. Tu noc strávila u své matky.
Brzy všichni kolem věděli, jak moc přemýšlím. Jednoho dne si mne zavolal šéf. Řekl mi: "Joe, mám tě rád a moc mne to mrzí, ale tvoje přemýšlení dělá opravdu problémy. Jestli v práci nepřestaneš myslet, budeš si muset najít jinou."
Toho dne jsem přišel domů dřív. "Miláčku," přiznal jsem se, "přemýšlel jsem..."
"Vím, že jsi přemýšlel," odpověděla mi manželka, "a chci se rozvést!"
"Ale miláčku, tak hrozné to snad není!"
"Je to hrozné", řekla a rty se jí třásly, "myslíš tolik jako učitelé, a ti moc peněz nevydělávají, takže jestli nepřestaneš přemýšlet, přijdeme na mizinu!"
"To je chybná logika," řekl jsem a ona začala plakat. Měl jsem toho dost. "Jdu do knihovny," zavrčel jsem a prásknul dveřmi.
Vyrazil jsem ke knihovně s náladou tak na Spinozu, na autorádiu naladěné univerzitní vysílání. Na parkovišti jsem zaparkoval smykem a rozběhl se k velkým skleněným dveřím...které se neotevřely. Knihovna byla zavřená.
Dnes si myslím, že mne tehdy chránila Prozřetelnost.
Když jsem se po chladném, lhostejném skle sunul k zemi, prahnoucí po filosofii, zahlédl jsem plakát. "Příteli, ničí ti myšlení život?", stálo na něm. Asi tu větu znáte. Je na všech plakátech Anonymních myslitelů.
Díky nim jsem tím, čím jsem teď: abstinující myslitel. Nikdy nevynechám žádnou schůzi AM. Na každé schůzi hrajeme a zpíváme - naposledy to bylo něco od Justina Biebera. Pak sdílíme své zkušenosti a postřehy ohledně myšlení a toho, jak se mu vyhýbat.
Svou práci jsem si udržel, a doma se věci také začínají uklidňovat. Život vypadá tak nějak... snadnější, když jsem přestal myslet.
"Takže shrňme si to: prezident se na ruské ambasádě ožírá tak, že nedokáže stát. Ministr financí není schopen ani mluvit. Ministr zahraničí ani zůstat vzhůru.
Sekretářka předsedy vlády řídí vojenskou kontrarozvědku. Generálové armády ČR se bojí odporovat jedné úřednici a sledují manželku premiéra.
Stát má rozvědku, která ani sama neví, že je sledována. Její velitelé netuší, že budou zatčeni zatímco vůdci mafie to ví předem a dekují se na připravené jachty na Jadranu.
Korupční síť se roztahuje po celé zemi a policie zabavuje stovky milionů a desítky kila zlata ukrytém v bankovních schránkách.
Vládu k odstoupení vyzývá klinický psychopat, který sledoval, nahrával a uplácel všechny svoje poslance. Část sněmovny již úřaduje z vězení. Vedení opozice působí jako partička, která právě unikla z Bohnic.
Pro alespoň trochu reálné scénáře je Hollywood. Na všechno ostatní je tu česká politika...
Komentáře
Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu.
Sakra máte pravdu, rači akvamarínové
http://www.mojevideo.sk/video/bc37/homeopaticka_pohotovost.html
Nasmerujte dolnú hranu mobilného telefónu tak, aby smerovala na juh. Horná strana by teraz mala ukazovať na sever.
No učte sa z toho. :D
trochu odvázal. Jenže jedna myšlenka nevyhnutelně následovala druhou, a
náhle jsem byl víc než jen příležitostný myslitel.
Začal jsem přemýšlet i o samotě. Říkal jsem si, že je to jen tak "na
uvolnění", ale věděl jsem, že to není pravda. Myšlení se pro mne stávalo
více a více důležitým, až jsem nakonec přemýšlel neustále.
Začal jsem přemýšlet i v práci. Vím, že v zaměstnání se myslet nemá, ale
prostě jsem si nedokázal pomoci.
Postupně jsem se o polední přestávce vyhýbal přátelům, abych mohl číst
Platóna a Kanta. Do kanceláře jsem se vracel zmatený a ptal se: "Co tu
vlastně děláme?"
I doma to šlo od desíti k pěti. Jednoho večera jsem vypnul televizi a
položil své ženě otázku, jaký je smysl života. Tu noc strávila u své matky.
Brzy všichni kolem věděli, jak moc přemýšlím. Jednoho dne si mne zavolal
šéf. Řekl mi: "Joe, mám tě rád a moc mne to mrzí, ale tvoje přemýšlení
dělá opravdu problémy. Jestli v práci nepřestaneš myslet, budeš si muset
najít jinou."
Toho dne jsem přišel domů dřív. "Miláčku," přiznal jsem se, "přemýšlel
jsem..."
"Vím, že jsi přemýšlel," odpověděla mi manželka, "a chci se rozvést!"
"Ale miláčku, tak hrozné to snad není!"
"Je to hrozné", řekla a rty se jí třásly, "myslíš tolik jako učitelé, a
ti moc peněz nevydělávají, takže jestli nepřestaneš přemýšlet, přijdeme
na mizinu!"
"To je chybná logika," řekl jsem a ona začala plakat. Měl jsem toho
dost. "Jdu do knihovny," zavrčel jsem a prásknul dveřmi.
Vyrazil jsem ke knihovně s náladou tak na Spinozu, na autorádiu naladěné
univerzitní vysílání. Na parkovišti jsem zaparkoval smykem a rozběhl se
k velkým skleněným dveřím...které se neotevřely. Knihovna byla zavřená.
Dnes si myslím, že mne tehdy chránila Prozřetelnost.
Když jsem se po chladném, lhostejném skle sunul k zemi, prahnoucí po
filosofii, zahlédl jsem plakát. "Příteli, ničí ti myšlení život?", stálo
na něm. Asi tu větu znáte. Je na všech plakátech Anonymních myslitelů.
Díky nim jsem tím, čím jsem teď: abstinující myslitel. Nikdy nevynechám
žádnou schůzi AM. Na každé schůzi hrajeme a zpíváme - naposledy to bylo
něco od Justina Biebera. Pak sdílíme své zkušenosti a postřehy ohledně
myšlení a toho, jak se mu vyhýbat.
Svou práci jsem si udržel, a doma se věci také začínají uklidňovat.
Život vypadá tak nějak... snadnější, když jsem přestal myslet.
Sekretářka předsedy vlády řídí vojenskou kontrarozvědku. Generálové armády ČR se bojí odporovat jedné úřednici a sledují manželku premiéra.
Stát má rozvědku, která ani sama neví, že je sledována. Její velitelé netuší, že budou zatčeni zatímco vůdci mafie to ví předem a dekují se na připravené jachty na Jadranu.
Korupční síť se roztahuje po celé zemi a policie zabavuje stovky milionů a desítky kila zlata ukrytém v bankovních schránkách.
Vládu k odstoupení vyzývá klinický psychopat, který sledoval, nahrával a uplácel všechny svoje poslance. Část sněmovny již úřaduje z vězení. Vedení opozice působí jako partička, která právě unikla z Bohnic.
Pro alespoň trochu reálné scénáře je Hollywood. Na všechno ostatní je tu česká politika...