heavy_head: Mám pocit, že tajemství kufříku odhaleno nebylo (už si to moc nepamatuju), ale předevšim nebylo vůbec důležitý, hlavně že bylo pro co se prohánět v autech a pálit do sebe. Nejlepší akční film? Těžká otázka. Každopádně si potrpim na reálně dělaný (ale nejen co se týče techniky natočení, ale i samotnýho průběhu akční scény). Pokud nemluvíme přímo o válečnejch filmech, určitě bych si vzpomněl na filmy Michaela Manna, Baader Meinfof Komplex, některý filmy Riddleyho Scotta, v Children of Men jsou taky akční scény výborný (i když film jako takovej mě až tak neoslovil). Co naopak nesnášim jsou asijský akční filmy, ty jsou pro mě naprosto směšný (ať se tam střílí nebo Jackie Chan kope).
Flanker.27: To mi zní, jako bys sochu od Rodina posuzoval jen podle části od kolem dolů. Co když je ten film-kniha-seriál tak chytrý, že si v první části z formy braku jen vypůjčuje, aby to pak celé postavil na hlavu?
Noir: No já ti nevím. Lidé jsou specifičtí tím, že se dokáží učit i z cizí nebo zprostředkované zkušenosti (a dokáží extrapolovat i z toho, co sami nezažili nebo provádět zobecnění na základě dílčí informace s jistou mírou přesnosti). Ostatně kdyby ne, asi bys neměl zaměstnání...
Alnag: Ale jo, tomu se nebráním. Pořád si ale myslím, že ty VELKÉ věci musí člověk zažít a vyzkoušet sám, jinak je ta zkušenost hodně špatně přenositelná. A teď rozhodně netvrdím, že je to případ zmiňované brakové literatury. Třeba zkušenost popálení si ale musí fakt každý ozkoušet sám, aby "uvěřil".
noir: Např. nemusim souložit s mrtvolou, abych zaujal postoj k nekrofilii, nemusim si šlehnout, abych mohl odsuzovat drogy atd. Přesně jak řekl Alnag, lidi si dokážou zkušenosti předávat (a získávat) i jinak.
Komentáře