Hra o trůny 5x08 - Tvrdodomov - Ice & Fire
![image](http://www.icefire.cz/wp-content/uploads/2012/10/icefire.png)
Arya dělá pokroky ve svém výcviku. Sansa konfrontuje starého přítele. Cersei bojuje. Jon cestuje. Scénář: David Benioff a D.B. Weiss Režie: Miguel Sapochnik
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
je to jako by v Harrym Potterovi při náletu mozkomorů všichni začli hromadně vysílat Expelliarmus nebo Avadu... a jedinej, kdo by použil Expecto Patronum, by byl Hagridův brácha Dráp :) ale co, i když to nezabírá, Expelliarmus je rychlejší a snadnější na seslání. navíc, kdo by měl čas se tam potit s náročným vyvoláváním patrona.
Jinak zapalovat zombíky v -20 je celkem na hovno. Nicméně pokud jde o jejich likvidaci nemagickými zbraněmi, půjčil bych si Bobbyho citát ze SUPERNATURALu: =D
Malý Pavka byl velký a silný, jenže Sam ho prevážil, a nemrtví
byli nemotorní, to videl už na Pesti. Pavka se pri náhlém posunu
težište zapotácel, udelal krok dozadu, a pak se již mrtvý muž spolu
s živým rítili k zemi. Pri nárazu odpadla jedna z rukou mrtvoly ze
Samova hrdla, na tak dlouho, aby byl schopen rychle se nadechnout,
než se ledové cerné prsty vrátily. Ústa mu zaplnila chut krve. Pátraje
po svém noži, natocil hlavu stranou a spatril mdlou oranžovou zári.
Ohen! Zustaly z nej už jen žhavé uhlíky, a presto..., nebyl schopen
dýchat ani premýšlet... Sam se v sevrení Pavkových prstu kroutil po
zemi, Pavku táhl s sebou..., šmátral rukama po hlinené podlaze, tápal,
natahoval se, rozhrabával uhlíky, dokud konecne nenašel neco
horkého..., kus ohorelého dreva doutnajícího rude a oranžove uvnitr
cerni..., sevrel jej do prstu a vrazil drevo Pavkovi do úst, tak prudce,
až ucítil, jak se mu tríští zuby.
Avšak dokonce ani pak stisk prstu nemrtvého nepovolil, Samovy
poslední myšlenky patrily jeho matce, která ho milovala, a otci,
kterého zklamal. Sín se kolem neho otácela dokola, když tu uvidel
pramínek koure deroucí se mezi Pavkovými rozbitými zuby. Pak tvár
mrtvého muže vyšlehla plamenem a ruce byly pryc.
Sam se nadechl a zchvácene se odkulil stranou. Mrtvola horela,
jinovatka jí odkapávala z vousu a maso pod ní cernalo. Sam slyšel
krákat havrana, ale Pavka nevydal jediný zvuk, když otevrel ústa,
vyšly z nich jen plameny. A jeho oci... Je to pryc, ta modrá záre je
pryc.
Najednou uslyšel zakrákání Mormontova havrana. „Zrní!“ kricel
pták. „Zrní, zrní, zrní, zrní, zrní.“ Duch se rozbehl kupredu a Jon
za ním. Dvere Mormontova soláru byly otevrené dokorán. Zlovlk
skocil dovnitr. Jon se s mecem v ruce zastavil na prahu, aby se
jeho oci mohly prizpusobit. Pres okno byly zatažené težké závesy
a tma uvnitr byla cerná jako inkoust. „Kdo je tam?“ zvolal.
Pak to uvidel, stín ve stínech, neslyšne klouzající smerem k
vnitrním dverím, které vedly do Mormontovy spací cely, mužský
tvar celý v cerném, v plášti a s kápí na hlave, ale pod tou kápí
zárily oci ledove modrým jasem...
Duch vyskocil. Muž a vlk spolecne klesli k zemi, bez jediného
výkriku ci zavrcení, kutáleli se, narazili do židle, prevrhli stul plný
papíru. Mormontuv havran létal nad nimi a krákal: „Zrní, zrní,
zrní, zrní.“ Jon si pripadal stejne slepý jako mistr Aemon.
121
Pritisknutý zády ke zdi prešel k oknu a strhl z neho záves. Solár
zaplavilo mesícní svetlo. Zahlédl cerné ruce pohrbené v bílé
kožešine, nabehlé tmavé prsty svírající se kolem zlovlkova hrdla.
Duch se otácel a nafal, nohy mu létaly ve vzduchu, ale nebyl
schopen osvobodit se.
Jon nemel cas mít strach. S výkrikem se vrhl kupredu a vší silou
prudce mávl dolu dlouhým mecem. Ocel projela rukávem, kuží a
kostí, ale ten zvuk byl jaksi divný. Pach, který ho pohltil, byl tak
strašlivý, že se jím málem zadusil. Uvidel na podlaze ruku s dlaní,
cerné prsty kroutící se v jezírku mesícního svetla. Duch se vytrhl
ze sevrení druhé ruky a odplížil se pryc, s rudým jazykem visícím
mu z tlamy.
Muž v kápi zvedl svuj bledý, mesícním svetlem zalitý oblicej a
Jon po nem bez rozmáchnutí sekl svým mecem. Cepel zasáhla
vetrelce do kosti, odsekla polovinu jeho nosu a otevrela ránu od
jedné lícní kosti ke druhé pod jeho ocima jako modré horící
hvezdy. Jon ten oblicej znal, Othor, pomyslel si, vrávoraje dozadu.
Bohové, vždyt ten je mrtvý, je mrtvý, videl jsem ho mrtvého.
Cítil, že ho neco škrábe do kotníku. Cerné prsty lezly vzhuru po
jeho lýtku. Ruka se plazila po jeho noze, rvala vlnu a maso. Jon
zarval odporem, srazil prsty ze své nohy hrotem mece a odmrštil tu
vec stranou. Svíjela se na zemi, prsty se otevíraly a zavíraly.
Mrtvola se potácela kupredu. Netekla jí žádná krev. Prestože
prišla o ruku a mela oblicej rozseknutý vpuli, zdálo se, že nic
necítí. Jon držel mec pred sebou. „Nepribližuj se ke mne!“ vykrikl,
hlasem který se zmenil v jekot. „Zrní!“ zakrákal havran, „zrní,
zrní.“ Odseknutá ruka se vykroutila ze svého rukávu, bledý had s
cernou petiprstou hlavou. Duch vyskocil a chnapl ji do zubu. Kosti
v prstech zapraštely. Jon prudce sekl po krku mrtvoly a cítil, jak se
do nej ocel zakousla, hluboko a pevne.
Mrtvý Othor se na neho vrhl, srazil ho k zemi.
Jon dopadl lopatkami na prevržený stul a ten mu vyrazil dech.
122
Mec, kde je jeho mec? Kam se podel ten zatracený mec? Když
otevrel ústa, aby vykrikl, ta vec mu nacpala svoje cerné mrtvé
prsty do úst. Napolo udušený, snažil se ji odstrcit, ale mrtvola byla
príliš težká. Vrážela ruku stále hloubeji do jeho krku, ledove
studenou, dusila ho. Její oblicej se približoval k jeho, vyplnil celý
svet. Oci mrtvoly pokrývala námraza, ledová jiskrivá modr. Jon
drápal do studeného masa nehty a kopal tu vec do nohou. Snažil se
ji kousat, pokoušel se do ní bušit, bojoval o dech... A najednou
byla váha mrtvoly pryc a její prsty z Jonova krku zmizely. Jon se
prekulil, dávil pritom a celý se trásl. Pak se na tu vec znovu vrhl
Duch. Jon se díval, jak zlovlk zaboril zuby do bricha mrtvoly a
zacal rvát a trhat. Díval se napolo pri vedomí, po dlouhý okamžik,
než si konecne uvedomil, že musí najít svuj mec...
... a uvidel lorda Mormonta, nahého a rozespalého, stojícího ve
dverích s olejovou lampou v ruce. Ožraná a bez prstu, po podlaze
se smerem k nemu plazila cerná ruka.
Jon se snažil vykriknout, ale jeho hlas se kamsi podel. Z posledních
sil se postavil, odkopl ruku pryc a vytrhl z prstu Starého
medveda lampu. Plamen zaskomíral a témer zhasl. „Spálit!“
zakrákal havran. „Spálit, spálit, spálit!“
Když se otácel, Jon uvidel záves, který predtím strhl z okna.
Obema rukama hodil lampu do látky zmuchlané na podlaze. Kov
zaskrípal, sklo se vysypalo, olej vystríkl a závesy chytly mocným
plamenem. Horko na jeho obliceji bylo sladší než jakýkoli polibek,
který Jon kdy dostal. „Duchu!“ vykrikl.
Zlovlk pustil mrtvého Othora a prebehl k nemu, zatímco mrtvola
se snažila vstát a z velké rány v jejím briše se hrnuli tmaví hadi.
Jon vrazil ruku do plamenu, popadl horící záves a hodil jej po
mrtvém muži. At shorí, modlil se, když látka dopadla na mrtvolu,
bohové, prosím, at shorí.
@suertuda Přečti si ještě jednou co jsem psal. Ne jestli zapálit, ale jak zapálit. je hezké že mají dřevo, je hezké že si s ním zatopí pod kotlíkem, využít oheň jako efektivní zbrań mi přijde dost těžko uskutečnitelný. Proto jsem taky psal, že je to totální hnidopišství a někteří prostě vidí, že ta epizoda byla poměrně hodně dobře hodnocená (kéž by takové byly i další epizody), tak musí za každou cenu najít nějaké mikroskopické hovno, které vytáhnou aby mohli být za čímany, kteří prostě nedarují seriálu zhola nic. Ostatně Martin tuhle bitvu pojal, ač jako masakr, taky velmi komorně.
Takže nezbývá než počkat, jak vyobrazí nějaký boj s nemrtvými Martin, protože takto jsem si to představoval já - že nejlepší zbraní proti nim je zapálený šíp a místo meče hořící kus klacku.
V seriálu to tak nebylo, ale na základě knížek a zde uvedených dvou scén jsem si to tak představoval. A tak mě mrzí, že to seriál pojal jinak. Ještě dodám, že z mojí strany to ani není kritika scénáristů, jako spíš snaha objasnit si magicko-fyzikální zákony ohledně zabíjení nemrtvých. Tečka, víc se tu k tomu vyjadřovat nebudu, doufám, že to takto odpůrcům ohňové teorie stačí. Jenom stále trvám na tom, že bez použití ohně jsem nemrtví vlastně nesmrtelní, viz plazící se ruka.
WW budou asi muset Zeď zbourat, protože jiný způsob je na Jih nedostane, pokud nemají v záloze nějaký kouzlo. Napadlo někoho proč třeba nevemou lodě a Zeď neobeplují? Kouzlo jim v tom těžko zabrání, asi to ale Martin zavrhl
Sam: "He always comes back."
Jinak zapálená palisáda by nemrtvé nezastavila, ale nepochybně zpomalila, možná i o hodiny... a Jiní a oheň... mám pocit, že na tom nejsou o nic hůř ani lépe než lidi - neuhoří na letmý dotek jako Wighti, ale že by je tankovalo zadupávat bosou nohou oheň to asi ne - nezabije, ale bolí...
A na druhou stranu - Jiných je zřejmě nesrovnatelně méně než wightů... na to, aby jim Jiní udělali průchod, tak by museli být dva a mezi nimi by se možná dalo projít (hodně možná, když Wighti vzplanou jak papírový kapesník při letmém dotyku ohne) a proti každému takovému průchodu (kolik by jich mohlo být?) by stačil jeden frajer s ohnivými šípy a kropit ty wighty co projdou... a nebo dva šípy s obsidiánovým hrotem a uzavřít průchod nadobro.
Jako dokud NW bojovala proti neznámému nebezpečí, není divné, že dostala na budku,... teď, když zná slabiny nepřítele, mohla by použít hlavu na myšlení, ne na to, aby jim nesněžilo do krku...
Ale jako trošku tam snaha bojovat s něma pomocí ohně zakomponovaná mohla být, to scénáristi nedomysleli, tipuji, že na to úplně zapomněli, nebo to z nějakou nám neznámého důvodu prostě zavrhli, ale je to jejich rozhodnutí, a tak to prostě musíme brát. Díl to byl celkově dobréj a nadprůměrnéj. :king: