Povídka č. 7 (19. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 7 (19. kolo) - Ice & Fire
Upozornění: V povídce se vyskytují dva menší, mírně upravené spoilery k vedlejším postavám. KRÁLOVSKÝ RYTÍŘ Setkali se na Matčině ostrově poblíž Rackova. Každý z nich si vzal s sebou dostatečně velkou sílu, aby potvrzovala jeho postavení – vojenské oddíly, lodi, šlechtice a draky. … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Jen to přísloví mi pořádně zamotalo hlavu... S kým jsme se v bouři setkali? S bratrem? Synovcem? Příbuzným? S přítelem??
A klaním se autorovi, protože takhle starostlivě promyšlené rozsáhlé dílko se jen tak nevidí. Tempo je kľudné, popis podrobný, ale nenudí. Majstrovsky sumarizuje množstvo udalostí, dobre ich dávkuje a prechádza od jednej k druhej, tak aby to bolo plynulé a relevantné a niečo niekde spomenie a až neskôr rozvedie a aj veci, ktoré pôsobia len tak náhodne získajú na nepredvídanom význame, napríklad to s Tyrionom a Sunglassom na cestách. Barristanovo POV sa vydarilo. Je tam cítiť tá dlhoročná skúsenosť a rozvážnosť a decentnosť. A podrobnosti o jedle a reáliách, symbolizmus odevov a farieb, mňam. Neuveriteľné priblíženie východziemu materiálu. Vyjednávanie prebiehalo skvelo, všetko od príprav a opatrení, cez Davosovu poznámku, po Jorahov výstup a Jonovu reakciu. Sily sú rozohrané veľmi interesantne (chudáci Aegon a Arianne, takto padnúť za obeť ustriciam a pirátom, to mi je teda konec, Tyrionov komentár tomu nasadzuje korunku). A keď prišiel ten záver s drakom a vlkom a Selmymu ťuklo, že vidí Rhaegarovho syna a že aj on to vie, tak som mohla už len nadšene zatlieskať. Prosím, prosím, pokráčko.
Qohorská ocel - v Písni se možná dokonce ani nezmiňuje, ale ve Světě ledu a ohně - kapitola Svobodná města - Qohor: "Qohorské meče, nože a zbraně jsou dokonce kvalitnější než nejlepší ocel ukovaná na hradech Západozemí." "Na celém světě jen zde je umění zpracování valyrijské oceli zachováno a jeho tajemství dále úzkostlivě střeženo."
Překovat valyrijskou ocel uměli i v Západozemí. Pokud ale předpokládáme, že k její výrobě je třeba dračí oheň, tak ani při znalosti postupu a poměru přísad ji v Qohoru ve stejné kvalitě prostě vyrobit nemohli. Kromě toho by pak už valyrijská ocel nebyla tak vzácná.
Za pomoc s touhle povídkou musím velice poděkovat Lady Ašaře. Četla ji několikrát, jako editor i jako zkušební čtenář. Díky ní je text také o něco delší, protože Ašaru zajímal například podrobnější popis místa děje, vyjednávání před schůzkou a připomenutí typu "kdo je ten, na koho jsme už dávno zapomněli". Abych některé věci dotáhla do konce, přečetla jsem si nakonec přes léto většinu Písně znovu, takže se vynořily další detaily (Sunglass a Redwyne). Tahle povídka je hlavně souhrn souvislostí - vlastně nečekám, že by první setkání těch dvou ve Vichrech proběhlo stejným způsobem (i když rámcově možná v něčem ano).
Děkuji také za všechny komentáře, jsem ráda, že se povídka někomu líbila :-) Další děj si ale zatím vzhledem k čerstvě přeložené ukázkové kapitole teď vůbec netroufám odhadnout. Podle všeho totiž ještě se vším hodně zamíchá Euron. Jedině snad že spor o Západozemí se v tomhle případě dá vyřešit jediným vhodným způsobem - sňatkem. I když vztahy mezi těmi dvěma by byly samozřejmě dost komplikované (možná že ne na začátku, ale později určitě ano, oba jsou totiž silné, ale zároveň kontrastní osobnosti). Proto bych se případně zkusila vrátit v příběhu spíš trochu zpátky, jestli se podaří...
Ale možná jsem si měla dát kafe anebo možná (a z reakcí mi to tak přijde) bylo to líné tempo záměrem a historický exkurz do nedávných i dávných událostí v Západozemí cílem povídky. Je pravda, že souhrn autorových/Barristanových znalostí je impozantní. V tomto ohledu chválím zvolené POV, protože starý rytíř se sem bez pochyby hodí.
Samozřejmě že existují sportovní trika a oblečení do kanceláře. Právě tak existují akční povídky a ty ostatní :-) Dobře zvládnutá akce samozřejmě velice dodává čtivost, ale tady na ni moc prostoru nebylo. Naštěstí i v tomhle kole se objevilo dost různých nápadů v jiných povídkách, takže si každý mohl vybrat, co se mu líbí.
Jinak ještě k Selmymu - právě on zná kromě politiky Západozemí všechny důležité osoby z předchozích událostí. Díky tomu by mohl poznat Jona jako první.
Na druhou stranu víme, že je možné zvolit panovníka na velkém sněmu. Vybírá se sice myslím obvykle jen z pravoplatných členů rodu, ale v tak mimořádné situaci by to mohlo být jinak. S podporou Bouřlivých krajin, Dorne a Starého města bychom tu měli už většinu Západozemí. Podobným způsobem, i když jen pro dvě království, byl vlastně zvolen i Robb Stark.
Pro @Aviv: Červený nebo černý, to je drakům přece jedno, že, Aviv? ;-)
Tento příběh velký posun v přímé lince nenabízí. Vynahrazuje to, ale krásnými popisy jak prostředí tak událostí. Čtenář tu má skvělou možnost připomenout si co se v knihách stalo a zároveň dostává slušnou nálož fantazie toho co by hrdiny i Západozemí mohlo potkat. Za sebe hlavně doufám v jiný osud u Arianne a Stannise.
Každopádně u této povídky by mi zajímal další průběh. Jak Selmy naloží s nově získanou informací. Nechá si ji pro sebe, aby neohrozil Danny nárok na trůn nebo ji jako čestný muž prozradí své královně. A jak by jí ona přijala :-k
Každopádně by bylo zajímavé si o tom přečíst dál, třeba v další povídce ;-)
Pro ty, koho zajímal ještě kousek příběhu – zkusila jsem si napsat alespoň rozhovor mezi Selmym a Tyrionem. Kdybyste si ho chtěli přečíst, můžu Vám ho pak případně poslat do e-mailu, třeba přes Aviv nebo Ašaru, kdyby jim to nevadilo. Je to ale samozřejmě jen drobnost a dějově nic objevného.
Den byl chladný stejně jako moře a nevlídný opar nad ním. Poblíž mola proto hořely hranice polen ve vysokých železných koších, aby pětici připlouvajících lodí nahradily světla majáku. První galéra už stačila zakotvit a člun s pasažéry právě přirazil k molu ostrova. Tyrion nečekal, až lodníci člun bezpečně připoutají ke kůlu a rád přijal nabízenou pomocnou ruku rytíře v bílém, který ho přišel uvítat. Všude ležel čerstvě napadaný sníh, prkna mola byla ale naštěstí čerstvě umetená.
„Tak jak jde vyjednávání?“ Rychle si prohlédl ostatní muže na břehu. Očekával, že jich tu spatří víc. „Doufal jsem, že tu kromě tebe, sere, najdu ještě někoho ze seveřanů. Ale zdá se, že tak daleko zatím nejsme?“
„Bohužel ne.“ Barristan Selmy k němu vážně sklonil hlavu. „Jestli dovolíš, pane, rád ti o všem povím. Jsou ale jisté věci, které bych s tebou raději probral v soukromí.“
Tyrion se na něj pátravě zadíval. „Jistě. Doufám, že k tomu dostanu pohár horkého vína. V posledních dnech na moři dost protahuje.“
Posadili se v rytířově stanu, hned poté, co Tyrion složil poklonu královně a informoval ji o smlouvě, kterou se mu podařilo v Braavosu vyjednat. Podmínky byly mnohem lepší, než původně doufal; bankéři v Braavosu měli zřejmě víc rozumu než seveřané. Na oplátku se pak dozvěděl o výsledku prvního dne jednání. Mopatis, který mu sdělil to hlavní, vypadal, že je zatím vcelku spokojen; starý rytíř ale působil opačným dojmem. Zdálo se, že sera Barristana něco trápí; zjevně to ale nebylo nic, s čím by se chtěl svěřovat každému.
Začal o tom, až když zůstali s Tyrionem sami. „Můj pane, ty jsi byl svého času hostem lorda Eddarda na Zimohradu. Zaslechl jsi tam jistě ledacos. Nevyprávělo se tam tehdy nic o matce jeho nemanželského syna?“
Tyrion usrkl první doušek vína. Bylo v něm na jeho vkus až příliš koření. „Nu, rozhodně nic, co by mi pověděli hned mezi dveřmi. Ale tajemství mám rád.“ Patřila koneckonců ke každému hradu; musel se dokonce zasmát při vzpomínce na tapiserie s portréty Targaryenů v Darry narychlo ukryté před Robertovou návštěvou ve sklepení. Tohle byla ještě zajímavější hádanka, kterou dostal chuť rozlousknout zvlášť poté, co se vracel zpátky na Zimohrad cestou ze Zdi. „Lord Eddard o podobné řeči vůbec nestál. Nikdo z jeho lidí mi k tomu dlouho neřekl nic kloudného. Ovšem s trochou trpělivosti jsem se nakonec dozvěděl o děvčeti, které si svého času přivezl i s chlapcem z tažení v Dorne. Prý to snad byla služka jednoho jižního lorda. Její jméno jsem už zapomněl.“
Ser Barristan se zachmuřil. „Nic jiného? Zdá se mi to až příliš snadné. Proč by s něčím tak prostým dělali tajnosti?“
„Rozhodně jsem neměl odvahu zeptat se přímo Neda Starka nebo jeho ženy.“ Tyrion se usmál. „Myslím, že ani jeho zdvořilost a právo hosta by mu pak nezabránily vyprovodit mě za hradby. Ale když jsem na zpáteční cestě v hostinci v podhradí vložil do správných rukou hrst zlatých jelenů, dostal jsem mnohem zajímavější příběh.“
„Lady Ašara Dayne.“ Tyrion si vychutnával měnící se výraz v Selmyho tváři. Tuhle pikantnost si zatím z úcty ke starému rytíři nechával pro sebe, i když jeho zvědavost dráždila už dlouho. Koneckonců obdiv sera Barristana k sestře jeho spolubojovníka z Královské gardy nezůstal svého času utajen; sice se prý k ničemu dalšímu nedošlo, ale kdo to může vědět jistě? V každém případě doufal Tyrion alespoň v trochu žárlivosti. A také se jí dočkal, dvorské klepy tentokrát zjevně trefily do černého. Jenže tvář starého rytíře se nakonec vyhladila a Selmy zamyšleně řekl: „Ne.“ Na chvíli se odmlčel, zřejmě tu možnost ještě zvažoval. Pak rozhodně zavrtěl hlavou. „Znal jsem lady velice dobře. I kdyby… On se jí vůbec nepodobá. Proto myslím, že jeho matkou musela být jiná žena.“
Tyriona to překvapilo. „Kdo?“
„Její jméno mi přišlo na mysl první den jednání, ve chvíli, kdy odcházeli.“ Rytíř krátce popsal celou scénu a dodal: „Mohla to být jen náhoda… Ale právě tehdy jsem si uvědomil, oč ve skutečnosti jde.“
„Co tím myslíš?“
Ser Barristan odpověděl velice pomalu: „Drak zabije člověka stejně snadno jako zvíře. Viděl jsem zemřít prince Quentyna, přestože jeho původ sahal až k Targaryenům. Jenže jsem s draky viděl, kromě královny, i tebe… Poznám rozdíl mezi obyčejným člověkem a tím, koho jsou ochotni přijmout. Proto si myslím, že ten mladík krev Starků nezdědil po svém otci, ale po matce.“
Tyrion sebou trhl. „Chceš tím říct, že…“
„Ano.“
„Jak si můžeš být tak jistý?“
„Protože se podobá někomu jinému, koho jsem znal. Ne sice tváří, ale v tom ostatním je to zřejmé.“
Tyrion se zhluboka nadechl. Stále ještě nebyl zcela přesvědčen, ale vysvětlilo by se tím, proč se Ned Stark neodvážil vzít tehdy chlapce s sebou do hlavního města, ale naopak ho poslal hluboko na sever. Možná proto, že to, čeho si všiml ser Barristan, si mohli uvědomit i další lidé.
„Myslíš, že to ví?“ zeptal se nakonec.
Selmy přikývl. „Dokonce nám to sám řekl. I když ne přímo. Krom toho přišel v černé. Nejdřív jsem tomu nerozuměl, ale pak…“ Starý rytíř se zarazil. „Napadla mě ještě jedna znepokojující myšlenka. Proč tři rytíři Královské gardy včetně jejího velitele a princova nejbližšího přítele chyběli v bitvě na Trojzubci a dokonce v hlavním městě, kde bylo třeba chránit krále a zbytek jeho rodiny? Proč místo toho…“
„.. střežili na jihu bezpečí lady Lyanny Stark?“ Tyrion se otřásl chladem, který neměl nic společného s mrazivou nocí. V tom všem bylo až příliš pravdy, než aby se dala popřít. Musel ji přijmout, stejně jako ser Barristan. „Jak to vysvětlíme naší královně?“
„Doufal jsem, že bychom mohli společně.“
„Jistě.“ I tak to bude těžké. Mysleli jsme, že jednáme s pouhým samozvancem ze severu. A zatím… „Stojíme proti muži, který má za sebou většinu Západozemí a navíc je drak, i když jen černý.“ Tyrion se odmlčel. „Alespoň v to doufám. Protože jinak…“
„Královnin nárok by mohli obhájit jen draci,“ odpověděl tiše starý rytíř. „Co uděláme?“
Tyrion se hluboce zamyslel. Nakonec řekl: „Domnívám se, že v této situaci máme jen jedinou rozumnou volbu. Navrhnu ji Daenerys a snad přijme. Pokud ne, zbývá pouze návrh seveřanů nebo válka se zbytkem Západozemí.“
„A to?“
Tyrion pokrčil rameny. „Udělat totéž, co kdysi Daeron II. Místo zbytečného boje raději spojit své síly. Naštěstí k tomu máme stejnou možnost, jakou kdysi k získání Dorne využil on – sňatek.“