Tahle megapovídka mě uvrhla do nostalgie, protože jsem si představoval, jak čtu Vichry zimy. Všechny ty martinovské flashbacky, pomalé tempo vyprávění - a přistihnul jsem se, že mám strašnou chuť se začít dohadovat o dalším vývoji, motivaci hrdinů, vedlejších postavách. Velké plus dávám za sera Barristana a lorda Davose, dvě moje asi nejoblíbenější postavy, klaďase všech klaďasů, těch, co nic neudělají špatně, i když sami mají pocit, že stále chybují ... Vůbec jsem netušil to o mečích z Qohoru ... a ohnivě nesouhlasím s Daenerys jako "hračkou pro Khala" :o)))
Ja som za dohadovanie tiež. A klaním se autorovi, protože takhle starostlivě promyšlené rozsáhlé dílko se jen tak nevidí. Tempo je kľudné, popis podrobný, ale nenudí. Majstrovsky sumarizuje množstvo udalostí, dobre ich dávkuje a prechádza od jednej k druhej, tak aby to bolo plynulé a relevantné a niečo niekde spomenie a až neskôr rozvedie a aj veci, ktoré pôsobia len tak náhodne získajú na nepredvídanom význame, napríklad to s Tyrionom a Sunglassom na cestách. Barristanovo POV sa vydarilo. Je tam cítiť tá dlhoročná skúsenosť a rozvážnosť a decentnosť. A podrobnosti o jedle a reáliách, symbolizmus odevov a farieb, mňam. Neuveriteľné priblíženie východziemu materiálu. Vyjednávanie prebiehalo skvelo, všetko od príprav a opatrení, cez Davosovu poznámku, po Jorahov výstup a Jonovu reakciu. Sily sú rozohrané veľmi interesantne (chudáci Aegon a Arianne, takto padnúť za obeť ustriciam a pirátom, to mi je teda konec, Tyrionov komentár tomu nasadzuje korunku). A keď prišiel ten záver s drakom a vlkom a Selmymu ťuklo, že vidí Rhaegarovho syna a že aj on to vie, tak som mohla už len nadšene zatlieskať. Prosím, prosím, pokráčko.
Jenom na okraj - Illyrio: "Popravdě řečeno jsem si myslel, že Daenerys nemůže mezi pány koní dlouho přežít." Tyrion: "Což ti ovšem nezabránilo prodat ji khalu Drogovi..."
Qohorská ocel - v Písni se možná dokonce ani nezmiňuje, ale ve Světě ledu a ohně - kapitola Svobodná města - Qohor: "Qohorské meče, nože a zbraně jsou dokonce kvalitnější než nejlepší ocel ukovaná na hradech Západozemí." "Na celém světě jen zde je umění zpracování valyrijské oceli zachováno a jeho tajemství dále úzkostlivě střeženo." Překovat valyrijskou ocel uměli i v Západozemí. Pokud ale předpokládáme, že k její výrobě je třeba dračí oheň, tak ani při znalosti postupu a poměru přísad ji v Qohoru ve stejné kvalitě prostě vyrobit nemohli. Kromě toho by pak už valyrijská ocel nebyla tak vzácná.
Dáva smysl, že by jedno Starče kontaktovalo druhé a posdíleli klíčové informace. Když už se Údolí přidalo k Severu, asi toho ti dva prodebatovali hodně.
No, já budu trochu protivná ;) protože bych spíš uvítala proškrtání "vzpomínacího" a "představovacího" kontextu, zejména v úvodní rekapitulaci událostí známých z knih (namátkou Jorahova minulost nebo Rhaegarovo manželství... těžko jsem potlačovala potřebu přeskakovat, protože "tohle už znám"...) Ne že by to připomenutí nebylo občas potřeba, ale na to, kolik bylo v povídce aktuálního děje a dialogů, bylo toho kontextu hodně. Ale možná jsem si měla dát kafe anebo možná (a z reakcí mi to tak přijde) bylo to líné tempo záměrem a historický exkurz do nedávných i dávných událostí v Západozemí cílem povídky. Je pravda, že souhrn autorových/Barristanových znalostí je impozantní. V tomto ohledu chválím zvolené POV, protože starý rytíř se sem bez pochyby hodí.
Ještě něco – tímhle způsobem může Jon vše zvládnout, i kdyby žádné doklady k jeho původu neexistovaly. Rheagar by ho pravděpodobně stejně musel uznat dodatečně, protože sňatek prince, navíc s druhou manželkou, by bez souhlasu krále prostě nebyl platný (což se řešilo v Ohni a krvi). Snad jedině, že by Aerysův souhlas získal až tu noc těsně před bitvou na Trojzubci. Na druhou stranu víme, že je možné zvolit panovníka na velkém sněmu. Vybírá se sice myslím obvykle jen z pravoplatných členů rodu, ale v tak mimořádné situaci by to mohlo být jinak. S podporou Bouřlivých krajin, Dorne a Starého města bychom tu měli už většinu Západozemí. Podobným způsobem, i když jen pro dvě království, byl vlastně zvolen i Robb Stark. Pro @Aviv: Červený nebo černý, to je drakům přece jedno, že, Aviv? ;-)
Barristan patří mezi mé oblíbené postavy, takže tuto povídku jsem si hodně užil. Trochu jsem se obával, že to bude hodně o Daenerys, což se pro mě naštěstí nestalo. Tento příběh velký posun v přímé lince nenabízí. Vynahrazuje to, ale krásnými popisy jak prostředí tak událostí. Čtenář tu má skvělou možnost připomenout si co se v knihách stalo a zároveň dostává slušnou nálož fantazie toho co by hrdiny i Západozemí mohlo potkat. Za sebe hlavně doufám v jiný osud u Arianne a Stannise. Každopádně u této povídky by mi zajímal další průběh. Jak Selmy naloží s nově získanou informací. Nechá si ji pro sebe, aby neohrozil Danny nárok na trůn nebo ji jako čestný muž prozradí své královně. A jak by jí ona přijala :-k
@čejka Pravda. Tyrion je víc zběhlý v intrikách a s nakládáním s informacemi než starý rytíř. Každopádně by bylo zajímavé si o tom přečíst dál, třeba v další povídce ;-)
Zajímavé teorie, poutavé popisy a krásný jazyk :-) Jen ty připomínky toho, co už se stalo (myšleno jen to, co jsme si už přečetli v Písni) bych za mě vynechala. Povídka by pak působila plynuleji. Ale jinak moc hezké ;-)
Musím říct, že s touhle povídkou jsem původně vůbec soutěžit nechtěla. Vlastně ji tu máte jen díky mimořádně slabé účasti v tomhle kole :-)
Pro ty, koho zajímal ještě kousek příběhu – zkusila jsem si napsat alespoň rozhovor mezi Selmym a Tyrionem. Kdybyste si ho chtěli přečíst, můžu Vám ho pak případně poslat do e-mailu, třeba přes Aviv nebo Ašaru, kdyby jim to nevadilo. Je to ale samozřejmě jen drobnost a dějově nic objevného.
Jestli nemáte do čeho vrtnout při pátku - tady je ten dodatek. Aviv s Ašarou už si jej četly, takže po poradě s nimi to zkusím rozdělit sem do komentáře. Není to samozřejmě nic velkého. Pro znalce jenom shrnutí, nuda a šeď :-)
Den byl chladný stejně jako moře a nevlídný opar nad ním. Poblíž mola proto hořely hranice polen ve vysokých železných koších, aby pětici připlouvajících lodí nahradily světla majáku. První galéra už stačila zakotvit a člun s pasažéry právě přirazil k molu ostrova. Tyrion nečekal, až lodníci člun bezpečně připoutají ke kůlu a rád přijal nabízenou pomocnou ruku rytíře v bílém, který ho přišel uvítat. Všude ležel čerstvě napadaný sníh, prkna mola byla ale naštěstí čerstvě umetená. „Tak jak jde vyjednávání?“ Rychle si prohlédl ostatní muže na břehu. Očekával, že jich tu spatří víc. „Doufal jsem, že tu kromě tebe, sere, najdu ještě někoho ze seveřanů. Ale zdá se, že tak daleko zatím nejsme?“ „Bohužel ne.“ Barristan Selmy k němu vážně sklonil hlavu. „Jestli dovolíš, pane, rád ti o všem povím. Jsou ale jisté věci, které bych s tebou raději probral v soukromí.“ Tyrion se na něj pátravě zadíval. „Jistě. Doufám, že k tomu dostanu pohár horkého vína. V posledních dnech na moři dost protahuje.“ Posadili se v rytířově stanu, hned poté, co Tyrion složil poklonu královně a informoval ji o smlouvě, kterou se mu podařilo v Braavosu vyjednat. Podmínky byly mnohem lepší, než původně doufal; bankéři v Braavosu měli zřejmě víc rozumu než seveřané. Na oplátku se pak dozvěděl o výsledku prvního dne jednání. Mopatis, který mu sdělil to hlavní, vypadal, že je zatím vcelku spokojen; starý rytíř ale působil opačným dojmem. Zdálo se, že sera Barristana něco trápí; zjevně to ale nebylo nic, s čím by se chtěl svěřovat každému. Začal o tom, až když zůstali s Tyrionem sami. „Můj pane, ty jsi byl svého času hostem lorda Eddarda na Zimohradu. Zaslechl jsi tam jistě ledacos. Nevyprávělo se tam tehdy nic o matce jeho nemanželského syna?“ Tyrion usrkl první doušek vína. Bylo v něm na jeho vkus až příliš koření. „Nu, rozhodně nic, co by mi pověděli hned mezi dveřmi. Ale tajemství mám rád.“ Patřila koneckonců ke každému hradu; musel se dokonce zasmát při vzpomínce na tapiserie s portréty Targaryenů v Darry narychlo ukryté před Robertovou návštěvou ve sklepení. Tohle byla ještě zajímavější hádanka, kterou dostal chuť rozlousknout zvlášť poté, co se vracel zpátky na Zimohrad cestou ze Zdi. „Lord Eddard o podobné řeči vůbec nestál. Nikdo z jeho lidí mi k tomu dlouho neřekl nic kloudného. Ovšem s trochou trpělivosti jsem se nakonec dozvěděl o děvčeti, které si svého času přivezl i s chlapcem z tažení v Dorne. Prý to snad byla služka jednoho jižního lorda. Její jméno jsem už zapomněl.“ Ser Barristan se zachmuřil. „Nic jiného? Zdá se mi to až příliš snadné. Proč by s něčím tak prostým dělali tajnosti?“ „Rozhodně jsem neměl odvahu zeptat se přímo Neda Starka nebo jeho ženy.“ Tyrion se usmál. „Myslím, že ani jeho zdvořilost a právo hosta by mu pak nezabránily vyprovodit mě za hradby. Ale když jsem na zpáteční cestě v hostinci v podhradí vložil do správných rukou hrst zlatých jelenů, dostal jsem mnohem zajímavější příběh.“
Komentáře
A klaním se autorovi, protože takhle starostlivě promyšlené rozsáhlé dílko se jen tak nevidí. Tempo je kľudné, popis podrobný, ale nenudí. Majstrovsky sumarizuje množstvo udalostí, dobre ich dávkuje a prechádza od jednej k druhej, tak aby to bolo plynulé a relevantné a niečo niekde spomenie a až neskôr rozvedie a aj veci, ktoré pôsobia len tak náhodne získajú na nepredvídanom význame, napríklad to s Tyrionom a Sunglassom na cestách. Barristanovo POV sa vydarilo. Je tam cítiť tá dlhoročná skúsenosť a rozvážnosť a decentnosť. A podrobnosti o jedle a reáliách, symbolizmus odevov a farieb, mňam. Neuveriteľné priblíženie východziemu materiálu. Vyjednávanie prebiehalo skvelo, všetko od príprav a opatrení, cez Davosovu poznámku, po Jorahov výstup a Jonovu reakciu. Sily sú rozohrané veľmi interesantne (chudáci Aegon a Arianne, takto padnúť za obeť ustriciam a pirátom, to mi je teda konec, Tyrionov komentár tomu nasadzuje korunku). A keď prišiel ten záver s drakom a vlkom a Selmymu ťuklo, že vidí Rhaegarovho syna a že aj on to vie, tak som mohla už len nadšene zatlieskať. Prosím, prosím, pokráčko.
Qohorská ocel - v Písni se možná dokonce ani nezmiňuje, ale ve Světě ledu a ohně - kapitola Svobodná města - Qohor: "Qohorské meče, nože a zbraně jsou dokonce kvalitnější než nejlepší ocel ukovaná na hradech Západozemí." "Na celém světě jen zde je umění zpracování valyrijské oceli zachováno a jeho tajemství dále úzkostlivě střeženo."
Překovat valyrijskou ocel uměli i v Západozemí. Pokud ale předpokládáme, že k její výrobě je třeba dračí oheň, tak ani při znalosti postupu a poměru přísad ji v Qohoru ve stejné kvalitě prostě vyrobit nemohli. Kromě toho by pak už valyrijská ocel nebyla tak vzácná.
Ale možná jsem si měla dát kafe anebo možná (a z reakcí mi to tak přijde) bylo to líné tempo záměrem a historický exkurz do nedávných i dávných událostí v Západozemí cílem povídky. Je pravda, že souhrn autorových/Barristanových znalostí je impozantní. V tomto ohledu chválím zvolené POV, protože starý rytíř se sem bez pochyby hodí.
Na druhou stranu víme, že je možné zvolit panovníka na velkém sněmu. Vybírá se sice myslím obvykle jen z pravoplatných členů rodu, ale v tak mimořádné situaci by to mohlo být jinak. S podporou Bouřlivých krajin, Dorne a Starého města bychom tu měli už většinu Západozemí. Podobným způsobem, i když jen pro dvě království, byl vlastně zvolen i Robb Stark.
Pro @Aviv: Červený nebo černý, to je drakům přece jedno, že, Aviv? ;-)
Tento příběh velký posun v přímé lince nenabízí. Vynahrazuje to, ale krásnými popisy jak prostředí tak událostí. Čtenář tu má skvělou možnost připomenout si co se v knihách stalo a zároveň dostává slušnou nálož fantazie toho co by hrdiny i Západozemí mohlo potkat. Za sebe hlavně doufám v jiný osud u Arianne a Stannise.
Každopádně u této povídky by mi zajímal další průběh. Jak Selmy naloží s nově získanou informací. Nechá si ji pro sebe, aby neohrozil Danny nárok na trůn nebo ji jako čestný muž prozradí své královně. A jak by jí ona přijala :-k
Každopádně by bylo zajímavé si o tom přečíst dál, třeba v další povídce ;-)
Pro ty, koho zajímal ještě kousek příběhu – zkusila jsem si napsat alespoň rozhovor mezi Selmym a Tyrionem. Kdybyste si ho chtěli přečíst, můžu Vám ho pak případně poslat do e-mailu, třeba přes Aviv nebo Ašaru, kdyby jim to nevadilo. Je to ale samozřejmě jen drobnost a dějově nic objevného.
Den byl chladný stejně jako moře a nevlídný opar nad ním. Poblíž mola proto hořely hranice polen ve vysokých železných koších, aby pětici připlouvajících lodí nahradily světla majáku. První galéra už stačila zakotvit a člun s pasažéry právě přirazil k molu ostrova. Tyrion nečekal, až lodníci člun bezpečně připoutají ke kůlu a rád přijal nabízenou pomocnou ruku rytíře v bílém, který ho přišel uvítat. Všude ležel čerstvě napadaný sníh, prkna mola byla ale naštěstí čerstvě umetená.
„Tak jak jde vyjednávání?“ Rychle si prohlédl ostatní muže na břehu. Očekával, že jich tu spatří víc. „Doufal jsem, že tu kromě tebe, sere, najdu ještě někoho ze seveřanů. Ale zdá se, že tak daleko zatím nejsme?“
„Bohužel ne.“ Barristan Selmy k němu vážně sklonil hlavu. „Jestli dovolíš, pane, rád ti o všem povím. Jsou ale jisté věci, které bych s tebou raději probral v soukromí.“
Tyrion se na něj pátravě zadíval. „Jistě. Doufám, že k tomu dostanu pohár horkého vína. V posledních dnech na moři dost protahuje.“
Posadili se v rytířově stanu, hned poté, co Tyrion složil poklonu královně a informoval ji o smlouvě, kterou se mu podařilo v Braavosu vyjednat. Podmínky byly mnohem lepší, než původně doufal; bankéři v Braavosu měli zřejmě víc rozumu než seveřané. Na oplátku se pak dozvěděl o výsledku prvního dne jednání. Mopatis, který mu sdělil to hlavní, vypadal, že je zatím vcelku spokojen; starý rytíř ale působil opačným dojmem. Zdálo se, že sera Barristana něco trápí; zjevně to ale nebylo nic, s čím by se chtěl svěřovat každému.
Začal o tom, až když zůstali s Tyrionem sami. „Můj pane, ty jsi byl svého času hostem lorda Eddarda na Zimohradu. Zaslechl jsi tam jistě ledacos. Nevyprávělo se tam tehdy nic o matce jeho nemanželského syna?“
Tyrion usrkl první doušek vína. Bylo v něm na jeho vkus až příliš koření. „Nu, rozhodně nic, co by mi pověděli hned mezi dveřmi. Ale tajemství mám rád.“ Patřila koneckonců ke každému hradu; musel se dokonce zasmát při vzpomínce na tapiserie s portréty Targaryenů v Darry narychlo ukryté před Robertovou návštěvou ve sklepení. Tohle byla ještě zajímavější hádanka, kterou dostal chuť rozlousknout zvlášť poté, co se vracel zpátky na Zimohrad cestou ze Zdi. „Lord Eddard o podobné řeči vůbec nestál. Nikdo z jeho lidí mi k tomu dlouho neřekl nic kloudného. Ovšem s trochou trpělivosti jsem se nakonec dozvěděl o děvčeti, které si svého času přivezl i s chlapcem z tažení v Dorne. Prý to snad byla služka jednoho jižního lorda. Její jméno jsem už zapomněl.“
Ser Barristan se zachmuřil. „Nic jiného? Zdá se mi to až příliš snadné. Proč by s něčím tak prostým dělali tajnosti?“
„Rozhodně jsem neměl odvahu zeptat se přímo Neda Starka nebo jeho ženy.“ Tyrion se usmál. „Myslím, že ani jeho zdvořilost a právo hosta by mu pak nezabránily vyprovodit mě za hradby. Ale když jsem na zpáteční cestě v hostinci v podhradí vložil do správných rukou hrst zlatých jelenů, dostal jsem mnohem zajímavější příběh.“