Povídka č. 4 (20. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 4 (20. kolo) - Ice & Fire
O princezně Moně a Letních ostrovech Kapky ranní rosy se dotýkaly jejích chodidel, jak našlapovala zahradou. První paprsky slunce jí dopadaly na tvář a značily další horký den na Letních ostrovech. Tiše procházela kolem živých plotů sestříhaných do nejrůznějších … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Taky smekám před schopností zamířit na oko tvora, který se právě věnuje zuřivému chrlení ohně všude kolem sebe. Hypoteticky by mohlo jít o pomalé soustředěné chrlení, hezky stopu po stope v kruhu kolem sebe, to by asi šlo.
Jo a načasování mi vychází po Písni. Celkem mnoho let po Písni. Soudím z Drogona.
Souhlas, že žánrový posun byl fakt dramatický. Až mě udivuje, že někoho takového jako ten modrásek, co stahuje lidi z kuže (Boltonské kořeny? Ale ty oči nesedí, tak snad náhoda.), si získala ta idealistická květina. Jasně, v jeho životě ta jemnost převažně schází, takže má cenu zlata, ale jestli jeho život spočívá v rutinné brutalitě, která nehledí na vedlejší ztráty a hodně širokém rozhledu, nemuže to být pouze její nevinnost, co ji umístilo na piedestál. Takových nevinných dívek je hromada. V čem je cenná pro někoho, kdo žije pro honbu za věděním a něčím, k čemu hledá fakt zvláštní artefakty, tak, že mu jsou palivem hektolitry krve a požáry? Proč bylo duležité, dosadit ji na trun Letných ostrovu a zabránit komukoli sáhnout jí na život? On z toho nic nemá ikdyž nápad to byl jeho... Proč si ji vybral, nebo co se stalo počas jejich spolupráce, že ji má jako chránenkyni ikdyž je ale že naprosto jinde? A jsou tu jisté náznaky o něčím sledování a to by mohla být stopa i k odpovědím na mé otázky.
Oceňuji, že Howarda, ač žádný ořezávatko, v jistím bodu z toho druhého mrazí. Spaní s otevřenýma očima je hezký trik. I snový prostor je zajímavý.
Jsem zvědavá, jak to dál bude se zrzkem.
Destrukce byla naprostá a pusobivá v ruznych detailech i nemilosrdnosti. To jak se zde hrá divadlo o kapitulaci, které má však být stejně ukončené krvavou lázní a ono to bylo tušené, ale nezbývalo než doufat, že k tomu nedojde. Je to tak trochu speciálně krutější, než vše spálit rovnou. A křehkost těch snah, ano, jako snadno zašlápnutelné kytky. A mluví se o tom tak blazeovaně.
Magie a ruzne přísady s jejich efektami a kopící se odkazy na osoby a události byly jak poušť po dešti, jestli tohle pojetí Písně bude pokračovat, tak se asi máme na co těšit.
Ale prehľadnosti by pomohlo, keby priama reč bola oddelená od pásma rozprávača.
Kanibal zřejmě přežil do další části... tak uvidíme, jaké překvapení nás čeká příště.
Obrovské nehybné tělo leželo rozvalené po celém náměstí. Jak Kanibal padl, srazil většinu budov okolo sebe, které ještě stály. Všichni živí svědci se okamžitě rozprchli, v marné naději, že snad zajetí nebo útěk do okolních lesů by je mohl zachránit. Jen jeden šílenec se vydal přímo k rozevřené dračí tlamě. Dohoda zněla jasně. Za Kanibalovu mrtvolu si může z draka vzít, cokoli jen si usmyslí. Alchimii studoval léta, stejně jako všechny další vědy.
Ty máš nějakou teorii, že? V čem spočívá?
Ještě tedy musím vyslovit autorovi uznání za to, že si na Kanibala vůbec vzpomněl - vždyť je to vlastně jediný drak, který opravdu mohl přežít všechny války a další pohromy.
Taky možná jen moc spekuluji.
Každopádně musím ocenit tu obrovskou fantazii, kterou je povídka vytvořena.
Kanibal byl výborný nápad, který jsem vážně nečekal. Možná jen škoda, že neměl více prostoru...
Jednu věc bych vytkl, která mi při čtení trochu vadila. Tou byl rozhovor vedený v jednom odstavci. Musím se přiznat, že chvílemi jsem se ztrácel kdo to vlastně mluví.