Oblíbená pasáž ságy
Nakousl už to duny, tak já z toho zkusím udělat nové téma. Je v Písni nějaké místo, při kterém vám naskočila husí kůže, nebo vám aspoň vhrkly slzy do očí?
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Nakousl už to duny, tak já z toho zkusím udělat nové téma. Je v Písni nějaké místo, při kterém vám naskočila husí kůže, nebo vám aspoň vhrkly slzy do očí?
Vypadá to, že zde ještě nevlastníš účet. Pokud se chceš zapojit do diskuze, klikni na jedno ze dvou tlačítek níže.
Komentáře
ó musím ťa uistiť, že sme tu všetci jedna tlupa gentlemanov (áno vrátane zlovlka), a nežnú polovičku Piesni máme veľmi radi. Niekto viac Aryu, niekto Dany, niekto Sansu (aj takí sa nájdu :wink: ), takže nič hrozné sa nestalo.
Zaujímavé, tvoje pasáže si pamätám, ale nijak mnou nepohli. Že by bol svet naozaj tak stereotypný, že mi chlapci si radšej hráme na vojakov a necháme sa dojímať smrťou Polrukého viac, ako životom počas svadobnej noci? :oops:
s Dany je u mě ten "problém", že jsem k ní chovala sympatie dřív, než jsem se vůbec pustila do čtení Písně :-) (z podivného osobního důvodu :P )
to, že jsem zmínila, co jsem zmínila přeci neznamená, že jsem Qhorinem nebyla dojata (k němu mám teď ještě podivnější a osobnější vztah :wink: )
ale jsem zpátky u prvního dílu a navíc jsem možná trošku i ten stereotyp chtěla naplnit ;-)
tak to teda bolo dostatočne záhadné, o tom žiadna pochybnosť.... :?:
Vskutku enigmatická slova, která se rozléhají tímto tématem. :o
Vysvětluji si to tak, že Dandali se pohybuje v esoterických kruzích, dobře obeznámených s Písní ledu a oheň. Její známí se navzájem titulují jmény jako "Daenerys" nebo "Qhorin". Tímto způsobem mohla Dany vyvolávat sympatie ještě před započnutím četby. Pletu se? :)
To s tou svatbou je hezké. Na ženy musí podobné situace působit asi intezivněji. I když jsem se v tu chvíli taky při čtení ztotožňoval s Dany, přeci jen je maskulinní pohled na podobné zážitky trochu odlišný (jinými slovy: dobyvatel pouze ztěžka chápe pocity "dobývané" Daenerys).
1) Za oblíbenou pasáž považuji každou, ze které mám husí kůži. (I po opakovaném čtení). :idea:
2) Enigma je nejlepší brnění v Diablu: Lord of Destruction. 8)
3) Plést lze - a) jehlicemi b) nohama. Není nic mezi tím. :)
4) Dandali - Dany - Daenerys - je to opravdu jen shoda náhod? :shock:
5) Dany není tak oblíbená jako Sansa, ale to neznamená, že by byla napsána špatně. :wink:
6) Mně se na té svatební noci asi nejvíc líbilo to "... a věděla, že tentokrát to byla otázka..." To byl silný moment. :!: Tady si myslím, že Martin bodoval docela slušně.
7) To je tak všechno.
já myslela, že trocha záhadnosti neuškodí ;-) a většinou nerada odhaluji více než je nutné... :oops:
nicméně... ano Léto, v podstatě máš pravdu :-)
Daenerys mě párkrát oslovil jeden kamarád (nejspíše snad jen na základě určité podobnosti s mou přezdívkou). Nevěděla jsem tehdy, odkud to jméno vzal a líbilo se mi. A když jsem na něj později narazila, nemohlo mne nezaujmout a možná jsem Dany věnovala o trošku více pozorností než ostatním.
a to jsem si myslela, jak málo romantická jsem ;-) děkuji, že jste mě z tohoto omylu vyvedli :-D
ad 1) to mi asi k oblíbenosti nestačí :roll: to je podle mě doklad toho, že je to dobře napsáno, ale s oblíbeností je to asi o něco složitější...
ad 4) ano, je to shoda náhod, ale jak píšu výše... a rozhodně mi to nevadí, že to takhle svádí ;-)
ad 6) no, to se mi líbilo taky :oops: ale přeci to nebudu jako "dobývaná" psát ;-)
Mně stačí ke štěstí málo. :wink:
Myslíte, že čtenářky mají radši "ženské" kapitoly a čtenáři zase ty "mužské" - z toho hlediska, že se s hrdiny mohou lépe ztotožnit - anebo právě naopak - zajímá je ponor do duše opačného pohlaví? :?:
ke štěstí mi stačí taky málo :-)
oblíbená je celá sága, tudíž oblíbené z oblíbeného musí mít "něco navíc" ;-)
myslím, že obojí :-)
A prošlo mu to bez agresivní fyzické odplaty? Zřejmě má štěstí v tom, že jméno Daenerys zní dostatečně cizokrajně. Já jsem jednou, v rámci humorné anabáze, Elišku oslovil "Hanko!". Ukázalo se to být poměrně zásadní chybou. :lol:
Je smutné, že mé vlastní jméno svádí k jinému mocnému rodu, který ovšem nepatří mezi mé oblíbence (ano, ano, i zlovlk dokáže "ukázat kotníček" a nechat působit aureolu záhadnosti).
Romantika? Počkej, to je něco se svíčkama, ne? :wink:
Zajímavý otázka, sere Těžkohlavý!
Můžeme ale například považovat kapitoly Aryi za "ženské"? Vždyť ještě ani pořádně neprodukuje estrogen. :) Dítě je, řekl bych, od dospělého odlišné více než dospělý muž a dospělá žena navzájem. Nebo ne?
(už tenhle příspěvek odesílám potřetí, vždycky mezitím přibyl nějaký další :o )
Proč agresivní fyzická odplata?
V podstatě mi to zalichotilo :-)
nebo s hvězdnou oblohou ;-)
za "ženské" je nepovažuji... ale nacházím v nich kus ze sebe v dětském věku - jak už jsem tady myslím někde něco podobného psala - co já bych dala v jejím věku za meč :-D
a ano, nemyslím si, že bych se s některými "mužskými" kapitolami, či alespoň jejich částmi, nedokázala "ztotožnit"
Budu též enigmatický.
Mé vlastní jméno má cosi společného s tím, který se podobá spíše oceli, nežli železu. :arrow: 8)
Většina postav, z jejichž pohledu sledujeme, jsou, nebo byli - teď nevím přesně, kde je ta hranice :wink: - děti. I Jaime je v podstatě dítě, bez zodpovědnosti, rozesmátý, sebestředný. Dany taky není žena (dobře, můžete protestovat) v pravém slova smyslu. Jediné dospělé - tj. vyzrálé - postavy byly asi Catelyn a Eddard. A Davos.
Na základě bých přebohatých zkušeností jsem dospěl k závěru, že dívky obecně nepřijímají s laskavostí, když jsou nazvány jiným jménem než svým. Obzvláště v romantických okamžicích. :wink:
Povídejme si o romantice! Může se skrývat i ve starých průmyslových budovách? Představte si večer ve vítkovickém industriálním skanzenu: po rychlostní silnici opodál sviští auta, rezavé pláty a trubky tiše sténají ve větru, zákoutími se plíží stíny dávných hutníků... :)
Mohli bychom dojít i k závěru, že Bran po svém pádu byl méně dítětem než Jaime před Šeptajícím lesem.
Předpokládám, že výběr omezuješ na POV postavy.
Ještě i některé jednohubkové kapitoly bychom mohli považovat za vyzrálé - Aeron, Victarion, Cressen, Hotah a někteří další. :idea:
Ano. :( To se pak obvykle okamžik promění v rukomžik, doprovázející hlasitým plesknutím. :roll:
Roman Týce vyrůstal fotbalově ve vesničce Černiv, odkud se ve třinácti dostal mezi žáky Sparty. Z Letné pak odešel v roce 96 do Liberce, ze kterého ho koupil dva roky nato Mnichov 1860. Je služebně nejstarším českým legionářem v německé bundeslize, ve které se ale ve své šesté sezóně dočkal velkého zklamání, protože mnichovští lvi z nejvyšší soutěže sestoupili.
První reprezentační dres oblékl v jednadvacítce, kterou jako kapitán dovedl na mistrovství Evropy v roce 2000 ke stříbrným medailím a zároveň na olympijský turnaj do Sydney. A do áčka ho povolal poprvé trenér Chovanec před pěti lety proti Švýcarsku.
Roman Týce, přezdívaný kobra podle vytetovaného hada na rameni, má sice ještě rok smlouvu v Mnichově, ale už teď mu hodil laso Wolfsburg. Zda ho zvedne nebo v Bavorsku zůstane, se rozhodne až po EURU, které je teď pro něho prvořadou záležitostí.
Některé dokonce za přezrálé - viz mistr Cressen.
Celkově je ale Píseň hodně teenagerské čtení.
jo takhle :-)
"přebohatých zkušeností" - takže se Ti stává často, že si pleteš jména? ;-)
jenže, když je jasné, že to byl záměr a když to není romantický okamžik, tak to může i lichotit :-)
romantika se může skrývat kdekoliv :-) (a ti, co ji vidí jen v těch prvoplánově romantických a kýčovitých situacích jsou špatní romantici ;-))
Mezi námi Tyrelly se říká, že ženu ani květinou neuhodíš.
Škoda, že tento pakt o neútočení není přiliš respektován druhou stranou. :roll:
Ano, Píseň je teenagerské čtení.
My cetiletí to jasně vidíme a rozpoznáváme. Jsme nad věcí. 8)
Až tak často si jména nepletu, ty přebohaté zkušenosti byly spíše jen vypravěčskou fabulací. :wink:
Ostatně, jak již řekl ser Těžkohlavý, plést se mohou pouze jehlice a nohy.
Když tedy odhlédneme od Romana Týceho zvaného Kobra...
Jaká je podle vás nejromantičtější pasáž v Sáze?
Jsem divný, když na mě romanticky působí Malíčkovo vyznání: "Jedině Cat."? :o
"Jedině Cat."
to není romantické, ale kruté :roll:
Lord Baeliš šel za hlasem svého srdce. :!:
Lysa se právě pokusila zavraždit Alayne, takže se nesmíme divit, že jí vypověděl pravdu takto naplno. A je romantické, že stále miluje lady Catelyn, i přes všechny ty dlouhé roky, i přes všechny ty strašlivé události. Něco jako Láska za časů cholery. :)
Kvůli Malíčkově nešťastné lásce vlastně začal celý ten kolotoč hrozných událostí.
Uražená ješitnost a ohromná ctižádost, to je strašlivá kombinace.
Malíček není zlý. On je jen nešťastný. A to se z něho nakonec stalo. :evil:
Velkých lásek je v sáze hned několik.
Je to Jaime a Cersei, jejich první setkání poté, co Jaime opustil Řekotočí, se ovšem za příliš romantické nazvat nelze. :o
Pak je tu Daenerys a khal Drogo. Nebyla to láska na první pohled, ale nakonec to byla opravdová láska. Ideál ženy - navenek divoký drsňák, uvnitř citlivý romantik. (tomu říkám sci-fi! :wink: )
Pak tu máme Sansu a Ohaře. Jejich scéna, kdy se Sandor přichází "rozloučit" rozhodně romantická není... ale zvláštím způsobem se mi při ní zamlžují čidla. :wink:
Jon a Ygritte. Jejich scéna v jeskyni. Krása.
Těžko posoudit.
Heavy choice. :wink:
já mu to neberu a vlastně se ani nedivím... ale to nic nemění na tom, že toto vyznání za romantické nepovažuju. Samotný fakt jeho přetrvávající lásky (dejme tomu) ano. Jen mohl Lysu nechat zemřít "klidně"
Nakolik Sansu zachraňuje pro to, kým je a co s její pomocí může získat, a nakolik pro to, koho v ní vidí? (když pomineme fakt, že to dělá čistě a jen pro to, jak je Sansa krásná, báječná, okouzlující a úžasná ;-))
hezký výběr :-)
mimochodem - ona to nemusí být vždy až taková sci-fi :wink:
(na vlastní výběr se necítím)
Ke jménům: Tož mé jméno slavné je v zemi české, ježto svatý jezdec jeden honosí se jím, několiko prezidentů též slove jménem mým, ba státním svátkem též den jména mého jest. Leč osudu ironií na žádného ze jmenovaných právě hrd necítím se...
Ano, oslovit ženu jménem jiné je jeden z žertů, který žena nikdy neocení.
Jedna z oblíbených pasáží: "nesmíš nikoho zabít v den jména."
A co se týče romantiky: poslední setkání Eddarda a Catelyn.
Jendnoznačně láska Eddarda a Cat, to je taková ta pravá láska, sic jsou každý úplně jiný, jejich pouto by nedokázalo snad nic zničit. Musíme být podobní, abychom si rozuměli. Musíme být rozdílní, abychom se milovali.
A ještě bych dodal lásku Joraha k Dany, taková ta klasická trýznivá a nevyřčená. No a pak nezapomínejme na našeho casanovu Tyriona, největší romantik ságy. Dokázal to jak s Tyšou a Šae, tak se Sansou. :-)
Ano, svým vyznáním lásky k lady Catelyn způsobil Petyr Lyse natolik hluboké duševní trauma, že na něj do smrti nezapomněla. :wink: Nebylo kruté, že ji zabil. Kruté by bylo, kdyby jí to řekl a nechal ji žít. :roll:
Kdyby byla Sansa pro Malíčka pouhým nástrojem, pak by si, řekl bych, odpustil své chlípné manýry a polibky. Kdepak, v tom bude něco víc. I tvrdý a vypočítavý kámen může mít srdce. Jen se obávám, aby to nakonec nebylo příčinou jeho pádu. :|
Trestuhodně zapomínáte na lásku Brienne k Renlymu.
I platonický cit může být mocný. :o
Stando??? Jak se vede? :-)
pridám aj ja kúsok záhadnosti (ale naozaj malý) Krstné meno som spomenul v krvavejšom kontexte a priezvisko nevedia Česi skloňovať, vychádza im z toho niečo na jedenie...
:mrgreen:
Nuž nechcené premenovanie je naozaj vec fatálna. Navonok sa zdá ako kliše z komédie, ale žial stáva sa to častejšie ako by malo :oops:
je na to liek, hľadať si vždy (aj) podľa mena, no ale čakať kým príde sem na fórum Bára, nebo Barborka, to snáď dovtedy Martin napíše.....všetky kapitoly Brana aspoň :D
Jaime a Brienne
nenaplněností a neuvědomělostí je to o to zajímavější a dojemnější
Arianne a Arys
beznadějné a přesto...
sarven: Celkom dobre, Vlado. Hoci sa to nesmie škrabať. A tebe? :wink:
O Jaimem a Brienne už toho bylo popsáno hodně. Obzvláště já se v tom docela vyžívám. :)
Je tady snad ještě někdo, kdo si myslí, že to, co mezi nimi visí už delší dobu ve vzduchu, není láska? :?:
Arianne svého bílého rytíře pouze využila ke svým cílům. Ve skutečnosti ho nemiluje. Tím, že on podlehl jejímu kouzlu, vlastně podepsal svůj ortel. Jižanské krásky jsou nevyzpytatelné. :?
ja by som tú nevyspytateľnosť smelo rozšíril na celé Evino pokolenie....
Já myslím, že to, co visí už delší dobu ve vzduchu, je Brienne. :!: :twisted:
Mezi Arysem a Arianne to byla spíše jednostranná láska, z Arysovy strany. Souhlasím se serem Těžkohlavým, že ona ho ve skutečnosti nemilovala. Stačí se podívat na její myšlenky: Ser Arys byl příjemný v posteli, ale důvtipu moc nepobral. :roll:
City této dornské princezny budou asi obecně celkem mělké.
Přejme jí, aby do budoucna prozřela. :!:
Jinou velkou a tragickou láskou byl vztah Robba a Jeyne...
Nenech se mýlit, dobrý sere Léto!
Nebo si snad myslíš, že Brienne může zemřít dřív, než najde Sansu a políbí Jaimeho? :o :wink:
Bylo to tzv. fyzická láska, bez kýženeho duševního splynutí. :roll:
Robb do toho spadl taky po hlavě. Nacházel se zrovna ve věku, v kterém by se možná zamiloval do kohokoliv, kdo ho v tu dobu ošetřoval. :P
Nicméně se mi nezdál nějak moc poblázněný. Bral to zkrátka jako povinnost muže. Vyspal jsem se s ní, takže nepřichází v úvahu, abych si ji pak nevzal.
Chvályhodný příklad, zejména v této naší hektické době. :!: 8)
Soudíš snad, že v Západozemí je smrt nepřekonatelnou překážkou pro hledání Sansy a líbání Jaimeho? :o :D
Ale zdá se, že Jeyne ho opravdu měla ráda. Zatímco zbytek její rodiny radostně klusal vstříc rektu lorda Tywina, ona plakala a trhala si šaty. Já jí ten smutek věřím! :)
Kdyby po každém styku následovala svatba, měla by většina náctiletých dívek - ó hrůzo! :evil: - již několik desítek manželů. Jak jsi správně podotkl, doba je hektická. :shock: