G.R.R. & povídky
G.R.R. Martin nenapsal jen Píseň ledu a ohně. Je rovněž vynikajícím povídkářem. Ale která je ta nej?
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
G.R.R. Martin nenapsal jen Píseň ledu a ohně. Je rovněž vynikajícím povídkářem. Ale která je ta nej?
Vypadá to, že zde ještě nevlastníš účet. Pokud se chceš zapojit do diskuze, klikni na jedno ze dvou tlačítek níže.
Komentáře
Ono, román... má to asi sto stránek, tak to beru jako delší povídku. :) V pustinách, uf, o čem to bylo? Jestli to je to, co si myslím, že to je, tak nevím, proč to nazýváš zlovlčím úletem. :P Největší zlovlčí úlet je Proměna kůže... tam uvidíš i vlka v trenkách. Vážně. 8)
Jsem ten nejkrásnější a nejchytřejší zlovlk na světě. Ano.
"Ovšem," řekla Alys Šedá."To všechno se říká."
Protože nesmím prozradit pointu, celá tahle diskuze je poněkud akademická.
Kolik tak může stát zlovlčí kůže na černém trhu?
"Haúúúú!" řekl Šedý vítr, "haúúúú!" (zlovlčí diskuse bývají působivé)
Půjdu se nažrat.
Já bych to nazvala novelou :wink:
V povídce Píseň pro Lyu se hlavní hrdinové telepati a milenci jmenují Lyanna a Robb. Asi oblíbená jména GRRM...
No jo... mimochodem, všimli ste si jak Martin docela nenáročně vytváří funkční, zajímavě, nově a přitom přirozeně znějící nová jména ve svém světě? Místo jména velkých anglických králů - Edwarda pojmenuje svého hlavního hrdinu Eddard. Johna změní na Jona a Yohna, Annu (Mariannu) na Lyannu, Boba (Roberta) na Robba... atd. Tím nechci tvrdit, že si to nějak zvlášť ulehčuje (přece jenom úplně novotvarných jmen taky navymýšlel dost - Jaquen, Qhorin, Qyburn, Balon, Euron ard.), ale právě, že takové jména jsou pro sblížení a používání ideálnější než Tolkienovi Frodové, Gandalfové, Aragornové apod. Prostě to krásně vystihuje onu pozici téhle fantasy někde na pomezí mezi našim světem a úplně jinou magickou realitou.
Hodně autorů má svá oblíbená jména, která používají všude, kde to je jen možné. Viz třeba Maggrig u Davida Gemmella, postava tohoto jména se vyskytuje snad ve 3-4 jeho knížkách a pokaždé je to někdo jiný. :wink:
Mimochodem, Tolkien taky dost přejímal jména, jen nepoužíval anglické krále, ale inspiroval se spíše jinde...
Třeba v severské mytologii. Třeba zrovna Gandalf je trpaslík z Eddy (konkrétně z básně Völuspá, kromě něj tam jsou i Durinn, Dvalinn, Thorin a všichni trpaslíci z Hobita).
Nebo, v případě Rohirrim, čerpal ze staré angličtiny (anglosaštiny). Théoden v tom jazyce znamená "král", eoh je kůň a podobně.
Stejně tak Ingwe je jakési severské božstvo, a takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.
Takže kdo je trochu zběhlý v těchhle věcech, určitě bude mít ze jmen určité konkrétní pocity ještě předtím, než o nich začne číst. :P
Ale možná jsi s tím obeznámen a jen jsi chtěl zdůraznit, že Martin je v tomhle ohledu "lidovější", protože jména anglických králů zná, narozdíl od nějakých pochybných trpaslíků, snad každý.
V tom případě ti dávám zapravdu. 8)
Neumím si pomoct, ale když má nějaká postava blbé jméno, úplně mě odradí, abych si o ní něco četl.
Mám s tím zkušenost, když si namátkou listuju v nějaké vyhlédnuté knížce v knihkupectví.
To u Martina naštěstí nehrozí. Tolik originálních a libozvučných jmen, co má on, jsem ještě asi nezažil.
GRRM klade na jména velký důraz.
"Teprve, když něco pojmenujeme, začíná to existovat." - napsal v Soumraku na Worlornu. :) Jenny, ach, Jenny...
"Když znáš něčí pravé jméno, máš nad ním moc." (Ursula Le Guin: A Wizard of Earthsea)
Ovšem je otázkou, zda existuje něco jako "pravé jméno" (jak naznačuje paní Le Guin), nebo zda věci můžeme ovlivňovat tím, jaká jména jim dáváme (Martinova teze).
Že by se přicházela další variace na slavný scholastický spor o univerzálie? 8)
V tomhle sporu musím být jako studentka teorie komunikace na straně GRRM.
Teorie komunikace - to zní hrdě.
To je něco o cestách nebo co? :wink:
No jo, a řeší se tam i kanály :lol: :lol: :lol:
Chcete-li příklad o moci jmen, tak můžu poskytnout takový, se kterým se pravidelně setkáváme všichni. Asi každý ví, že ve světě Harryho Pottera se nevyslovuje lord Voldemort. A to i když se tím člověk nevystavuje žádnému bezprostřednímu nebezpečí. (třeba, že by ho tím přivolal)
Tak naše civilizace má pravě v tuto chvíli svého lorda Voldemorta. Slovo, které představuje věc, která nás tak děsí, že ho prostě nevyslovujeme. Ačkoliv by nás vyslovení té věci v zásadě nijak neohrozilo. Jenže konotační řetězce jsou tak silné a vedou k takovým závěrů, že je prostě slušností to slovo opsat.
Nebo vy snad víte o někom, kdo by umřel na rakovinu? Když všichni podléhají vážné nemoci, zákeřné nemoci, dlouhé nemoci, či maximálně onkologickému onemocnění.
Takže odmítáš objektivní existenci věcí a přiznáváš jim pouze možnost být subjektivně vnímány? Nebo objektivismus připouštíš a pouze tvrdíš, že v tom, jak působí na lidi, hraje ta subjektivita větší roli, jelikož se lidé objektivní pravdy stejně nedoberou? :)
(velká debata: Létón a Týnistoteles)
Takových tabu je jistě více.
O čem se ve slušné společnosti nemluví?
(to se probírá na tomhle fóru :twisted: )
Myslím, že už jsem tady zmiňoval středověkou pověru o tom, že se nesmí vyslovovat "vlk", jinak si bude vlk myslet, že je volán, přijde z lesů a ... takže u toho se možná Rowling inspirovala. :wink: Nicméně si nejsem příliš jistý účinností takového opatření. Chci říci, když se vlk rozhodne vylézt z lesa, tak z něj prostě vyleze, i kdyby se pečlivě snažili a jeho slovo nevyslovili ani jedinkrát.
Takže šlo spíše o psychologickou vzpruhu pro ty vesničany. :)
neodmítám objektivní existenci věcí, ale ano, přiznávám jim pouze možnost být subjektivně vnímány.
Nejde o to, že se objektivní pravdy nedobereš. Jde o to, že tvůj mozek je počítač a jediný software, který máš k dispozici, je jazyk (míněno řeč)
věc, po kterou nemáš pojmenování, prostě neuvidíš
to je objektivně prokázáno výzkumem
viz starý známý příklad se sněhem
sníh, který před tebou leží, je stejný, jako leží před eskymákem, jenže on má pojmenování pro různé druhy sněhu, takže uvidí různé druhy sněhu (protože jsou pro něj různé druhy sněhu životně důležité) ty uvidíš sníh (maximálně prašan, pro ten máme jméno, protože se v něm dobře lyžuje)
a jiný příklad, zkus svému kamarádovi z USA vysvětlit, jak vypadá pohyb, když si něco připopotáhněš [/i]
O to jde.
Věci jdou pojmenovat různými jmény.
Z porážky lze udělat vítězství.
Ze slabosti ctnost.
Někdo s pomocí takovýchle berliček projde celým životem.
K čemu by jinak bylo placebo?
:lol: Takových věcí bylo hodně. Právě proto jsem vybrala "rakovinu". U té se nedá argumentovat tím, že by někdo skutečně mohl věřit, že ji přivolá...
A přesto existuje sociální konvence, která zamezuje vyslovení toho slova.
Vždycky bude takové slovo (slova)
To je ale chytrá holka! :P
Já tu věc nevidím (všechno je pro mě sníh), ale ona objektivně existuje a ovlivňuje nás. Když šlápneme do určitého typu sněhu, třeba se proboříme, u jiného se neproboříme.
A mimochodem... lyžuje se na sněhu, ne ve sněhu. I když, asi jako kdo. 8)
Čtení mezi řádky novinových zpráv.
Také o tomto vypráví Tajemný plamen královny Loany (přečtete si ho!)
Začalo ostatně už bitvou u Kádeše, že?
Zrovna u té rakoviny bych si až tak stoprocentně jistý nebyl... přeci jenom ještě lidské tělo skrývá hodně tajemství a psychická stránka se od té fyzické nedá dost dobře oddělit. Viz známý postulát: "Věř a víra tvá tě udraví." Takže bych radši zůstal u toho vlka... ten je snad myšlenkami nepřivolatelný. :wink:
Mjo, taky mě to bavilo, než jsem se to musela začít drtit nazpaměť. :evil:
Tak je to úplně se vším.
Kdyby mi řekli, že na konci semestru bude zápočtový test z reálií Písně, asi bych si taky možná vypěstoval tak trochu averzi. :wink:
O to mi moc nešlo. Ti lidé tehdy vážně věřili, že když řeknou vlk, může to vlka přivolat. Takže jejich snaha vyhýbat se slovu vlk, měla logické opodstatnění. Tedy logické pro ně.
Jenže my dneska nevěříme, že rakovinu přivoláme. Ale stejně to slovo nevyslovujeme. Říkáme, že někdo zemřel na infarkt (pokud umřel na infarkt) a po dlouhé a těžké nemoci (pokud umřel na rakovinu). Týká se to toho mrtvého člověka, jemu už to neublíží. A stejně se tomu raději vyhnem.
Mimochodem, mně samotné je nepříjemné to slovo psát.
Nepochybně :lol:
Tak to potom ano...
Ale co se mě samotného týče, nikdy mi slovo rakovina nepřišlo nějak nepatřičné... možná to bude výchovou, možná se jenom nepohybuji v té správné společnosti a neinformuji se v těch správných médiích (na internetu se psali, že K.Minogue měla rakovinu; v TV se možná říkalo, že má těžkou nemoc, to nevím, moc ji nesleduji).
Nicméně obecně s tebou souhlasím... jsou slova, která mi vadí.
Takže existují věci mezi nebem a zemí, které nás ovlivňují, i když je neumíme pojmenovat ani přivolat?
Takže magie může existovat? :idea: 8) :wink:
Mezi slovy a větami existují mezery, skryté významy, jejichž odhalování patří k tomu nejlepšímu, co nám dobří spisovatelé mohou poskytnout.
Mezi světy existují celé mezisvěty, a tajné průchody mezi nimi.
A existují bytosti, které jimi mohou za jistých okolností procházet.
To je téma, které mě docela fascinuje.
Všiml jsem si, že Triton nově vydává Písečníky a Píseň pro Lyu.
Výtečné zpracování, pevná vazba, nádherné obrázky na obálce.
Písečníky jsem si hned koupil, protože jsem je ještě neměl. Tu Lyu zatím zvažuju, mám ji ve starším vydání. Ale zase by se hodila do sbírky ostatních knížek a ta Lya na obálce je též silným argumentem. :wink: Koneckonců, není ostuda mít nějakou knížku několikrát, Pána prstenů mám doma dokonce ve čtyřech různých vydáním. Tak uvidíme, ještě se rozhodnu. :P
Obálky vypadaj fakt dobře...a Tritonská průkazka už je notně zaprášená, snad ještě platí, naposledy jsem s ní nakupoval do sbírky Elenium. :-)