Historie vojenství, od kyje k pušce
Máte oblíbené období co se vojenství týče? Starověký Egypt a válečné vozy převzaté od Hyksósů, řecké a makedonské falangy, římské legie či nahé Kelty, Germány pijící víno z lebek zabitých nepřátel, středověké rytíře, anglické lučištníky, husity s jejich rozvojem palných zbraní, arkebuzy a muškety, španělské tercie třicetileté války, 18. století s vojáky v pestrých uniformách pochodujících proti sobě za dělové palby, nebo moderní armádu s automatickými zbraněmi?
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.

Komentáře
edit: a to jsem zapomněl, že díky tomu velkému plánu se zastavila modernizace Kubů pomocí raket Aspide. Takže i PVO středního dosahu je na odstřel :)
RBS-70 jako taková je taková Strela 10 v malém, ale i tu překonává svými výkony. Daní za ně je ovšem nepřenositelnost..
http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/349631-kurdska-sebevrazedna-atentatnice-zautocila-na-islamsky-stat.html
Všiměte si dikce článku, jak je to najednou skoro hrdinsej čin. Zkuste si představit, co by bylo, kdyby ta samá ženská vlítla do klubka Američanů.
Kde je hranice mezi motivy správnými a mezi těmi špatnými (boj za svobodu X šíření strachu)? Kdy je už přípustné sáhnout k extrémním prostředkům? Stačí válka, je slabší strana povinná se nechat čestně porazit? Je to otázka hodnot, které hodnoty jsou však cennější. Nakonec stejně historii napíše vítěz.
Za zásadní pro hodnocení bych v daném případě bral, zda jde o útok (bez ohledu na to zda sebevražedný) na civilisty nebo vojáky... a i u těch vojáků je sakra rozdíl, jestli je to útok proti vnějšímu agresorovi, okupantovi, totalitnímu režimu, nebo proti pořádkovým službám kultivovaného státu...
Odlišujme prostředek (sebevražedný útok) a motivaci (bezvýchodná situace při boji boji s nepřátelskou přesilou) - Alamo hadr.
Není to ale trochu tím, že s různou dikcí se bude psát i o fiktivním případu "Po odmítnutí Mnichovské dohody desátník ČS Armády A.B. původem ze Sudet zastřelil zákeřně svých 5 spolubojovníků" vs. "Po odmítnutí Mnichovské dohody desátník ČS Armády A.B. původem ze Sudet během diverzní akce překvapil a zastřelil 5 vojáků Wehrmachtu"?
Ohka (řečený Baka - Blázen) byla tuším dost okrajová záležitost, nicméně to nemění nic na tom, že nejen lidé, ale i celé národy volí v zoufalé situaci zoufalé prostředky...
Zmíněnou knihu znám a mám načtenu (stejně jako třeba Causa Kamikaze,..), o "dobrovolnosti" náboru vím (byť zase neházet do jednoho pytle, někdy dobrovolníci byli dobrovolníci...).
Nicméně říkám (možná upraveně, protože jsem si to nechal projít hlavou), prostředek (sebevražedný útok) je jedna věc. Motivace (fanatismus, donucení, bezvýchodnost) je věc druhá a věc třetí je cíl (doslova). A říkám, že pokud se dva "podobné" útoky budou lišit v jednom z těchto tří bodů, tak největší dopad na hodnocení (= dikci článku) bude mít právě cíl. Cílený útok na bezbranného bude snad odsuzován vždy, útok na nepřítele poměrně přirozeně z hlediska morálky (zrada vlastních) a z hlediska postoje k bojujícím stranám (doplnil bych fiktivní příběh o desátníka Wehrmachtu F.G., původem z Bavor, který by spáchal totéž)... nepochybně by se na všechny čtyři případy tisk ČSR koukal úplně jiným pohledem... a rozhodně by mi na tom nepřišlo nic zvláštního, úsměvného, nebo podivuhodného. Prostě absolutní nestrannost by (možná) byla v případě, že by o těch případech psala Uganda.
Takže ANO, pro dikci článku je přirozeně důležité, že "je na té správné straně", ale také je důležité, že výbušninu (granát) použila jako voják (nikoli v převleku za civilistu) a proti vojákům, nikoli civilistům. A je divné, že to má vliv na dikci článku - no, podle mě NE.
Ad voják a civilista... o vyhraněnosti bych nemluvil - v obou oblastech může kterýkoli civilista vzít do ruky zbraň a jít bojovat za své ideály (jen u nás se to díkybohu moc neděje) - nicméně tím, že někdo bojuje "jako civilista" chtě nechtě vystavuje ostatní civilisty riziku (o to horší, že v daném případě spíše cíleně).
Civil - vzpomeňme na partyzány, maquisty. Ti byli většinou v civilu, tahat se v uniformě by bylo nápadné :)
Kurdské ozbrojené síly rozhodně nevznikly kvuli ISILu, Pešmerga existují skoro sto let a jejich cílem byl historicky leckdo. Jestliže se jim podaří prosadit se v jednom místě, počítám, že stejně budou postupovat i jinde. Pak zas budeme svědky paradoxu, že dejme tomu v Íránu pokud povedou národní boj, bude to "boj za samostatnost a proti útlaku", zatímco v Turecku bude stále vnímán jako extrémismus. Forma boje se vždy mění podle situace a účinné metody boje se pochopitelně budou uplatňovat kdekoli budou efektivní, třeba i u "našeho spojence" Turecka. A protože Turecko je podporované NATO, kdo ví, jestli ta podpora nepovede k tomu, že i ti podporující se nestanou cílem?
Tím neříkám, že Kurdy nechápu. chápu je stejně jako chápu Palestince a jiné, ale nejsem zvyklý vybuzovat své nadšení a pokývávání hlavou ve stylu "hmm, hrdinové", co se sebeobětují, jen podle momentálního tónu zpravodajství.