Magie ve fantasy

Olorin

Zdravíčko, co si myslíte o magii ve fantasy? Je lepší, když je spíše v pozadí a spíše pasivní, nebo když je v centru všeho dění. Jak se stavíte k různým pojetím magie v různých knihách, filmech, hrách? A co náboženství s tím spojená?



Případnou diskusi nechávám hodně otevřenou, řeč klidně může přijít i na mytologii skutečného světa a podobně.

Anonym

ne Ptah, ale Horus patří do trojjedinosti slunce v Egyptě.

Olorin

Jasně Horus, dokonce by se o něm dalo říct, že je něco jako egyptský Kristus (s jistou mírou nadsázky) - třeba měl 12 učedníků.

Anonym

A Osiris zase vstal z mrtvých - jsou motivy, které má člověk uložené hodně hluboko v sobě.

Anonym

Nun je Pravodstvo, nultá entita, ze které se vynořil Ptah, čili jednička. Tím to začalo. V tomto smyslu je Nun ještě před Ptahem, protože je neosobní a řeší plno složitých záhad, na které mají křesťani trojjedinost.

Následně měl Ptah děti, kladného a mužškého Šova (něco jako hmota) a zápornou a ženskou Tiámat (něco jako propast a tak trochu gravitace) .

Z nich povstalo centrální slunce Ra.

Z centrálního slunce Ra potom Geb, opět mužšký a kladný, něco jako zeměkoule, kde všichni žijí, a Nút čili nebesa s hvězdami.

Tihle dva zplodili klíčovou lidskou čtveřici - dvě ženské a dva chlapy, Usíra a Sútecha, a Éset a Nebhtét. Dva jsou lidští vladaři, dva jsou neplodní záhrobní týpci (Sútech a Nebhtét).

No, a konečně měli Usíre a Éset Hóra, Syna, který všechno završuje, a je tak trochu bohem Budoucnosti.

Umírání a oživování Usíra je jádro Knihy Mrtvých, a následně různých Zednářů a dalších odvozenin.



Tak asi velmi zjednodušeně - a celé to má ještě různé varianty. Vynechal jsem ještě čtyři vnitřnosti a plno dalších důležitých věcí.

Anonym

Já si to pamatuju trochu jinak.

Olorin

Argonantus - Záleží, z jakého období egyptských dějin se na mýtus o stvoření díváš. Podle toho, v jaké božstvo věřila vládnoucí dynastie, tak se přesouvala pozice boha-stvořitele z jednoho božstva na druhé. Ptah měl toto postavení v obdoví Staré říše, neboť byl uctíván hlavně v Menneferu. Ale jinak to byl Ra (nebo jeho různé obměny, jako Atum etc.), a za Nové říše to byl Amon, který se zase uctíval hlavně v Thebach. Později se spojil s kultem Rea.



Takže chronologicky: Nun -> Ra (Atum) nebo Ptah nebo Amon-Ra -> Šova a Tiamat...a další.

Anonym

Olorin:

To jsem řekl na začátku; posouvá se to podle místa a času. Egypt byly původně dvě říše a celé to trvalo několik tisíc let, což se bez nějaké té změny neobejde.

Nic to nemění na tom, že v jádru systému vidím centrálního boha - slunce, který je trojjediný.

Atum je spíš obdoba Amona (místní nebo časová, už nevím), kdežto jiná verze Ptaha je Cheprer.

AmonRé je spojení dvou slunečních božstev, což je myšlenka celkem nasnadě, až na to, že zapomněli na toho ranního.

Aton to měl spojit úplně všechno. To byl takový evangelický bůh.



Stran magie ovšem tohle všechno nula bodů. U Egypťanů při tom magie fungovala docela zásadně.

V 19. století kouzelník, který se nevytasil se starým Egyptem, nebyl vůbec in.

Zajímavé byly ty zasvěcovací obřady, ze kterých máme jen dost pozdní záznamy.

Olorin

To máš stejné jako s obřady a obecně s fungováním Eleusínských Mystérií v Řecku.



edit: Tedy že i o nich toho moc nevíme. Vzhledem k tomu, jaké tresty hrozily za vyzrazení jejich tajemství, se ani moc nedivím... :-)

Anonym

hm?

http://cs.wikipedia.org/wiki/Cheprer

Anonym

Ebon Hand píše:
Jersone ty jsi bez fantasie a představivosti, racionální jako pokladna v sámošce. :-)

Občas přemýšlím, co svým tvrdošíjným popíráním magie a vydáváním běžných věcí za magii sleduješ.

Protože mě chápeš jinak než to myslím. Nemám rád světy (ani fantasy), kde je magie oddělená od lidí. Nemám rád lidi, kteří říkají, že lidé dříve v magii věřili, případně ji uměli používat (jedno jestli je vyzdvihují nebo se jim posmívají), zatímco teď v magii věří jen blbci/magii neumíme používat. A to co se děje ve skutečném světě mi přijde mnohem úžasnější než různé věci, které lidé vymyslí ve snaze o originalitu.

Nicméně debata je už jinde, tak bych to nechal plavat.

chrochta

Zajímavá je i magie u Eddingse. V cyklech Elenium a Tamuli je to to druhé nejkasičtější pojetí - kouzelné formule jsou ve skutečnosti modlitby k některému bohu (a proto musí být provdené příslušným formálním způsobem, aby je byl ochoten vyslyšet). V Belgariadu a Malloreonu "věci" fungují jinak. Magie je zde mystérium slova a vůle, kdyse jednak spotřebovává energie z okolí, ale takése spotřebovávají vlastní síly (lze se vyčerpat tak, že nezbydou síly na chod základních životních funkcí). Při tvoření něčeho nového se používají pouze vlastní síly (důvod, proč nikdo nic nového netvoří); opak tvoření/ existence je proces reverzní, kdy dotyčný naopak energii vstřebává - vzhledem k tomu, že kapacita člověka i kohokoli jiného energii vstřebávat je nevelká, VŽDY je následkem smrt (s poměrně malebnými efekty).

Sadako

Argonantus píše:
Následně měl Ptah děti, kladného a mužškého Šova (něco jako hmota) a zápornou a ženskou Tiámat (něco jako propast a tak trochu gravitace) .

Hm, Tiamat? Nebyla to Tefnut?

Anonym

Sadako:



Byla, díky. Ony jsou vpodstatě stejné, to mne zmátlo; ty systémy si vypůjčují nápady od sousedů.



Kde ty se tady bereš?

Sadako

Má chapadla jsou po internetech rozhozena vskutku široce.



A ano, Tiamat/Tefnut je vlastně to stejné, jen mě praštilo do očí to jméno, které mi do Egypta nesedělo.

rufo

Teda SADAKO, Tebe bych tu necekal :-) To jsem nevedel, ze oblibujes I&F

Aviv

Ja som zástanca mysteriózna na pozadí hlavných udalostí aj masívne používaného čarovania aj ďalších typov. Podľa mňa nezáleží akú podobu dá autor mágii, ak ju vie zaujímavo a zmysluplne v príbehu používať.
Mňa veľmi upútala mágia čítaného slova (+ omamný hlas osoby s danou schopnosťou) Cornelie Funkeovej. Je to nezvyčajné, propaguje knižky a čítanie, trocha tajomné, lebo samotné postavy si nie sú tak úplne isté, čo od čítania čakať a aký je pôvod, možnosti a všetky pravidlá danej schopnosti (takže sa ani nemusíte obávať dlhých nudných zložitých pasáží teórie čítania), je tam značné riziko, krutá cena a keď chcú dianím manipulovať skrz napísanie niečoho iného, nemôžu napísať len tak hocičo, musí to správne zapadať do existujúcich vzorov (čo teda nedokáže hocikto) a i potom sa veci môžu zvrtnúť a väčšinu času sa prekážkami musia prebíjať inak, než čítaním. V nasledujúcich dieloch dôjde k upgrade-u ale rovnako sa zväčšia aj prekážky.

Arutha

Čo sa týka využitia mágie vo fantasy, stopercentne sa stotožňujem so Sandersonovými Zákonmi Mágie:

1. An author's ability to solve conflict with magic is directly proportional to how well the reader understands said magic.

2. The limitations of a magic system are more interesting than its capabilities. What the magic can't do is more interesting than what it can.

3. Expand on what you have already, before you add something new.

Pre viac info.

Aviv

Skvelý článok. Trocha mi pripomína návod na písanie dobrej fanfiction a definíciu racionálneho hrdinu z úvodu Harry Potter and Methods of Rationality. Nemám to dočítané, lebo český preklad stojí a na anglickú verziu som si ešte netrúfla.

hpkizi.sk/Preklady&new_topic=99

(Ako sa tam dostala predchádzajúca adresa na totálne inú vec netuším, táto je už správna)

Everett_Young

Zrovna Harry Potter je jedním z nejhorších příkladů používání magie.

Aviv

To je vedlejší. V tej fanfiction by bol Harry radšej vedcom a racionálny prístup (+ trocha megalománie) sa snaží aplikovať pri všetkom, na čo narazí, vrátane mágie. Voldyho by si ani nepoznal, natoľko má inú povahu a správanie a vôbec celé sa to vyberá úplne iným smerom. A dočkáš sa tam aj takej perly ako "Nepřítelova brána je stranou!" a Dračej armády.