Kritika Písně jako takové (Obsahuje nezakryté spoilery)
Narazil jsem na několik událostí, kdy autor velmi nelogicky překrucuje charakteristické rysy svých postav, které byly předtím neměnné a postavu charakterizovaly (Robbův úlet, Jonova záchrana "Aryi" a určitě sem přispějete i jiné, které mě zatím nenapadly, protože jsem knihy četl už před lety) a tak jsem chtěl založit topic, kde bychom se ve vší slušnosti věnovali objektivní kritice celého díla, pro mě třeba velké nestabilitě charakterů (je pěkné, když se charaktery v jakékoli knize vyvíjí, ale Martinovy charaktery se ve velké většině projevují buď jako monstra nebo blázni a postrádají tím trochu na reálnosti) nelogickým změnám, přemíře neobvyklých sexuálních aktivit (bratři, sestry a taky kdokoli s kýmkoli, nepřekvapilo by mě, kdyby Loras s někým otěhotněl) a podobně. Zaměřme se prosím na toto téma, tedy výhrady k Písni, a ne na hejtování názorů zúčastněných, včetně mého.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.

Komentáře
Ten problém je, že prvé tri knihy sú o spoznávaní daného sveta a geografie daného sveta v dostatčnom množstve spolu s dobrým dejom. Piata kniha ťa zavedie na miesta, ktorých archtektúra či zvyky sú nezaujímavé, keĎ ty sa chceš dozvedieť viac o Západozemí. Piata kniha ti ukazuje POV ľudí, ktorých riadne nepoznáš. Pridanie Jaimeho, Samwella, Theona, Davosa, Cersei dokonca aj Brienne bolo dobré v tom, že tú postavu si už predtým poznal, teraz jej ešte aj vidíš do hlavy. U niektorých prípadoch typu Aša či Aeron je to ešte v pohode, ale k takému Victarionovi či iným si človek proste nestihol vybudovať ten odstúpený pohľad, aby im už mohol zazrieť do hlavy. Dokonca aj Davos sa objavil v Prológu, kde bol mierne naznačený, takže ho tiež nepovažujem za Kde sa vzal Tu sa vzal postavu. Už vtedy mi bol sympatický tým iným chovaním ku Cressenovi a desne ma zaujímal a potešilo ma, že má svoje kapitoly.
Nedávno jsem četl Dceru impéria, kvalitní kniha, zajímavá, byť hlavní hrdince jsem v průběhu děje poněkud přestával držet palce ale budiž, byulo to zajímavé. Ale na konci je zachráněna z bezvýchodné situace tak ztřeštěným deus ex machina, že jsem nad tím kroutil hlavou ještě tejden.
Zkrátka všechno má své výhody a nevýhody.
Daenerys je přesvědčena o tom, že targaryeni jsou prostě úžasňáci, které nelze nemít rád. Kdesi dumá nad tím, jak moc by o nich chtěla vědět víc....
Pak se tam zčistajasna objeví Barristan Senilní jako vynikající zdroj všech informací z první huby.
Ale nyní - podržte mne a vlhčené obkládky přikládejte - ona se ani slovíčkem nezeptá a on se jen opájí slintáním nad křehkou dívenkou, ale hubu neotevře.
Chování kterého vám přijde logičtější? (to je rétorické otázka :-p)
Jestli Martinovi něco vyčítám, tak je to hlavně nejmíň o třetinu přepálená délka posledních dvou knih. A taky že to rozdělení postav nebylo úplně nejšťastnější.
Když se dal ke gardě, tak na sebe dobrovolně vzal celibát, ale jak vidno, tak mu to leze na mozek...nejdřív Ašera a teď Daenerys.
a taky s tím turnajem...říkal tam že měl vyhrát protože by se nestalo to že by Rhaegar korunoval královnou krásy Lyannu