Kritika Písně jako takové (Obsahuje nezakryté spoilery)

upraveno 7. června 2013 v Píseň ledu a ohně
Narazil jsem na několik událostí, kdy autor velmi nelogicky překrucuje charakteristické rysy svých postav, které byly předtím neměnné a postavu charakterizovaly (Robbův úlet, Jonova záchrana "Aryi" a určitě sem přispějete i jiné, které mě zatím nenapadly, protože jsem knihy četl už před lety) a tak jsem chtěl založit topic, kde bychom se ve vší slušnosti věnovali objektivní kritice celého díla, pro mě třeba velké nestabilitě charakterů (je pěkné, když se charaktery v jakékoli knize vyvíjí, ale Martinovy charaktery se ve velké většině projevují buď jako monstra nebo blázni a postrádají tím trochu na reálnosti) nelogickým změnám, přemíře neobvyklých sexuálních aktivit (bratři, sestry a taky kdokoli s kýmkoli, nepřekvapilo by mě, kdyby Loras s někým otěhotněl) a podobně. Zaměřme se prosím na toto téma, tedy výhrady k Písni, a ne na hejtování názorů zúčastněných, včetně mého.
124678

Komentáře

  • Everett_YoungEverett_Young Praise the sun
    upraveno 7. června 2013
    @Dreamer To by si pak všichni "Chrabří, čestní rytíři" sestrojili nějaký samovraždící stroj jako měl ten důstojník v "V Kárném Táboře" a šli ztratit hlavu sami =D
  • GepetoGepeto ( ͡° ͜ʖ ͡°)
    @Chmur
    Ten problém je, že prvé tri knihy sú o spoznávaní daného sveta a geografie daného sveta v dostatčnom množstve spolu s dobrým dejom. Piata kniha ťa zavedie na miesta, ktorých archtektúra či zvyky sú nezaujímavé, keĎ ty sa chceš dozvedieť viac o Západozemí. Piata kniha ti ukazuje POV ľudí, ktorých riadne nepoznáš. Pridanie Jaimeho, Samwella, Theona, Davosa, Cersei dokonca aj Brienne bolo dobré v tom, že tú postavu si už predtým poznal, teraz jej ešte aj vidíš do hlavy. U niektorých prípadoch typu Aša či Aeron je to ešte v pohode, ale k takému Victarionovi či iným si človek proste nestihol vybudovať ten odstúpený pohľad, aby im už mohol zazrieť do hlavy. Dokonca aj Davos sa objavil v Prológu, kde bol mierne naznačený, takže ho tiež nepovažujem za Kde sa vzal Tu sa vzal postavu. Už vtedy mi bol sympatický tým iným chovaním ku Cressenovi a desne ma zaujímal a potešilo ma, že má svoje kapitoly.
  • GepetoGepeto ( ͡° ͜ʖ ͡°)
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
  • @flanker.27 Rozveď to s tím Mengelem. :-)
  • upraveno 7. června 2013
    @Dreamer Zase jednou s tebou souhlasím. Obrovské chyby u Martina zásadně dělají kladné postavy, ty amorální sice taky nemají patent na rozum, ale víme, jak to vypadá třeba se Cersei. Realističtější by byla trochu vyváženější situace. Tohle vytáčení čtenářů a hraní s jejich trpělivostí si bohužel moderní spisovatelé dost oblíbili. Otravný zvyk... jako by dneska neuměli pozornost čtenářů udržet jinak.
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    Co se mě týče, tak mě Píseň zaujala tím, že se pro mě jednalo v určitém smyuslu o splněný sen. Toužl jsem po knize postavené na konceptu, kdy žádná postava není úplně ústřední, žádná nemůže všechno úplně ovlivnit nebo změnit, tak jako v reálu, kdy je dění výsledkem spousty různejch faktorů. Někdy to vede k tomu, že se to zasekává, dobrý postavy umírají a podobně, ale mě na druhou stranu v mnoha knihách štve, když autor svým postavám až nezřízeně fandí. Prostě "během deseti minut mu vysvětlíte naše plány a pak ho vyhodíte z letadla."

    Nedávno jsem četl Dceru impéria, kvalitní kniha, zajímavá, byť hlavní hrdince jsem v průběhu děje poněkud přestával držet palce ale budiž, byulo to zajímavé. Ale na konci je zachráněna z bezvýchodné situace tak ztřeštěným deus ex machina, že jsem nad tím kroutil hlavou ještě tejden.

    Zkrátka všechno má své výhody a nevýhody.
  • @flanker.27 Mě se taky na Písni nejvíc zalíbil ten koncept. A taky postavy, které přemýšlejí na fantasy složitým způsobem, středověký svět a dost realistický tón vyprávění. Zkrátka tak trochu historický román nesvázaný dějepisem a tudíž dějově překvapivý. Proto od začátku nemám moc ráda dějovou linku s Dany a draky a ještě víc Martinovy sklony k nekromancii.
  • Mně přijde, že se Martinovi silně projevuje takový ten syndrom stárnoucího tvůrce - to jak produkuje stále větší houšť spletitých a místy zbytečných dějových linek, vyžívá se v různých úchylárnách apod. Nevím teda jestli senilní, nebo si tím kompenzuje něco ze svého reálného života, ale fakt se mi zdá, že je toho s každým dílem víc.
  • Mě přijde nelogické některé jednání při vedení války - například v Říčních krajinách, to byla taková válka neválka, Robb vyhrál každou bitvu ale prohrál válku. Nebo zběhnutí Tyrellů k prohrávající straně, nevím jaké jim předložili návrhy ale Lannisteři v té době na tom nebyli nejlíp, Stannis měl namířeno ke Králově přístavišti, armáda byla rozpůlená. Robb ji dával zabrat.
  • Everett_YoungEverett_Young Praise the sun
    upraveno 9. června 2013
    @Blackfish Hlavní motivací pro ně bylo že nechtěli za krále Stannise a viděli příležitost ve sňatku Margaery a Joffa. Protože Margaery těžko oženíš s Shireen a Stannis určitě neměl rád Lorase. Mohli se ještě vzbouřit a útočit jako další vlna na Lannistery.
  • GepetoGepeto ( ͡° ͜ʖ ͡°)
    Ako hovorí Everett, a k tomu poslednému bodu, myslím si, že Olenna radšej prehovorila Maceho nech nerobia Ďalšiu antiLannisterskú vlnu a nevezmú si trón ako Uchvatitelia, ale nech sa naň dostatnú svižne a intrigánsky. Tyrellovci asi nechceli byť Ďalší Baratheoni, ktorí boli uznaní za kráľovský rod, ale proste to Uchvatiteľstvo sa s nimi ťahá...
  • Musím říct, že se dost divím že jsem Tanec+Hostinu dočetl protože jedníné postavy kterým fandím byly Davos a Jaime...který měl v Tanci jedinou kapitolu...Jinak z Tyriona je nějakej psychouš takže i ten odpadl a Denerys mě iritovala už v Bouři mečů.Možná ještě v Dorne se mi docela líbilo třeba když Doran odhalil Arianne svůj plán...toť vše.
  • Hm a co říkáte na tuhletu předloženou situaci:
    Daenerys je přesvědčena o tom, že targaryeni jsou prostě úžasňáci, které nelze nemít rád. Kdesi dumá nad tím, jak moc by o nich chtěla vědět víc....
    Pak se tam zčistajasna objeví Barristan Senilní jako vynikající zdroj všech informací z první huby.

    Ale nyní - podržte mne a vlhčené obkládky přikládejte - ona se ani slovíčkem nezeptá a on se jen opájí slintáním nad křehkou dívenkou, ale hubu neotevře.

    Chování kterého vám přijde logičtější? (to je rétorické otázka :-p)
  • Hmm, lidi, trochu to přeháníte. Jak už to zaznělo, ten občasné chování proti postavě je v normálu, tak se ostatně chovají i lidi ve skutečném světě. Že se tak chovají téměř výhradně kladné postavy a že jim to láme vaz je věc druhá. Barristan nad Dany zrovna moc neslintá a něco o její rodině se jí pokoušel říct. Dany prostě odmítá cokoliv, co by šlo proti představě, kterou si na základě vyprávění bratra dřív vytvořila. I to je lidské.

    Jestli Martinovi něco vyčítám, tak je to hlavně nejmíň o třetinu přepálená délka posledních dvou knih. A taky že to rozdělení postav nebylo úplně nejšťastnější.
  • Selmy mi přijde, že v sobě má větší část GRRM současnosti - dědeček slintáček :(
    Když se dal ke gardě, tak na sebe dobrovolně vzal celibát, ale jak vidno, tak mu to leze na mozek...nejdřív Ašera a teď Daenerys.
  • Já jsem žádné slintání ze strany Barristana nezaznamenala :-k ani jiné náznaky ničeho jiného kromě loajality.
  • @Dreamer +1 Je to už nejaká doba, čo som Tanec čítal, ale naozaj som nemal dojem, že by Barristan k Dany cítil niečo viac, než maximálne nejaký ochranársky pud.
  • Ani jak moc neměl rád Eddarda, protože se do něj zamilovala Ašera a jak si Barristan vyčítal, že měl v Harenově vyhrát a určitě by se začuměla do něj....to mi s jeho celibátem vůbec nešlo dokupy.
  • Mně se naopak líbilo, že se v jeho kapitole ukázalo, že je taky jen člověk a že existovala žena, pro kterou měl slabost... :-) Hned jsem ho měla raději.
  • @Michelle jop, nevím proč by nemohl alespoň fantazírovat a prožít si nějakou tu nešťastnou vysněnou platonickou lásku k nedostupné tajemné krásce :)
  • @Černá_Alison Pokud si pamatuju Tanec tak ser Barristan si spíš než na Ašaru myslel na princeznu Eliu....
  • upraveno 9. června 2013
    @Černá_Alison a kdy přesně slintal Selmy nad Denerys ??? si ho pleteš s Mormontem
    a taky s tím turnajem...říkal tam že měl vyhrát protože by se nestalo to že by Rhaegar korunoval královnou krásy Lyannu
  • Nejde mi o to, že ho to dělalo lidštější - na celibátu není nic lidského. Jde o to, že se to neslučuje s náturou, která si celibát dobrovolně zvolí. A pak už mi vadila jeho nesnášenlivost k Eddardovi založená na jeho vlastní slabosti.
  • Nesnášenlivost k Eddardovi? :-k Mně se naopak zdá, že ho před Dany svým způsobem chválil (přece jí říkal, že když ji Robert chtěl nechat zabít, tak byl Ned proti)...
  • To jen konstatoval fakta, pravda, mohl je více přičernit, ale jinde v souvislosti s Ašarou o něm smýšlel onakým způsobem. Na druhou stranu se do toho vysvětlování proč vlastně nějaké povstání bylo vůbec nehnal.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.