Povídka č. 7 (16. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 7 (16. kolo) - Ice & Fire
Muž bez tváre Dlažobné kocky už pomaly prestáva vnímať, nie sú o nič chladnejšie a vlhkejšie, než šaty nasiaknuté vodou z kaluže a krvou. Jeho telo stráca cit a tak sa javia menej tvrdé. Aj bolesť mizne, čo napriek nepriaznivým implikáciám víta. Rád by … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Já myslím, že není vyloučené, aby některý člen měl tendence k filozofování (ikdyž jen v myšlenkách, nic co by napsal a přednášel) o svém bohu - Smrti. Jednotlivé náboženstvá majú svoju "filozofiu". Kde končí dogma a začíná filozofováni, to já tady moc odhadnout neumím.
Musím říct, že tohle mě baví. V téhle povídce se neděje zhola nic a přesto jsem ji přečetl prakticky jedním dechem bez nutnosti skončit nebo se nějak odtrhnout. Líbí se mi tohle pojetí vnitřního rozkolu člena jednoho z nejtajemnějších řádů celé písně. Konec je až depresivní, jak těžké může být zjištění, že člověk vlastně ani netuší, zda jeho život měl smysl. Děkuji za tohle počtení. :dance:
Děkuji.
Vďaka za pekné komentáre.