House of the Dragon - nový seriál od HBO ze světa Písně ledu a ohně - Ice & Fire
House of the Dragon - nový seriál od HBO ze světa Písně ledu a ohně - Ice & Fire
HBO včera schválilo natáčení seriálu o rodu Targaryenů a jejich vládě v Západozemí. Dnes se k tomu vyjádřil i G.R.R.M. na svém blogu. Poněkud překvapivě stanice přeskočila obvyklý postup s natáčením pilotní epizody, podle které by se rozhodli zda natáčení … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Proč Criston Cole změnil strany a s kým to Rhaenyra vlastně spala... Tady si pamatujte, že je uvedené, že Rhaenyra měla pro svého pohledného bodyguarda v celibátu slabost. Jedna verze tvrdí, že o panenství přišla se svým oblíbeným strýčkem a že je ráno našli v posteli - trochu velká náhoda, že jo? Náhoda, kterou taky Daemon mohl zařídit, ale vzhledem k chování Rhaenyry před svatbou s Laenorem by tahle verze nedávala moc smysl. Druhá verze mluví o tom, jak po tom, co bylo rozhodnuté o její svatbě, Cole chtěl, aby s ním Rhaenyra utekla a ona ho odmítla dost urážlivě. Hmmm, mohla sice odmítnout útěk, ale nějak mi nejde dohromady, že by ho nechtěla v té chvíli svést. No a třetí verze, ke které se kloním. Rhaenyra po Coleovi vyjela. Ta Rhaenyra, kterou vídal každý den a znal od malé holky. Nejenom to, ona ještě tu noc skočí do postele s Harwinem Strongem (chvíli potom ji Harwin doprovází na Tříšť) v aktu vzdoru proti otci. To je myslím dost na to, aby se cítil osobně uražený a začal ji vidět jako nehodnou dědičku. S ohledem na seriál - je trochu škoda, že ztráceli čas krátkou romancí s Colem, která neměla narativní význam (mohl být věrný Alicent opravdu jenom proto, že ji platonicky zbožňuje jako to, co manželka, matka a královna má být), když vzhledem k dětem mělo větší smysl ukázat romanci s Harwinem Strongem.
Trochu jsem přemýšlela, jestli budu nějak mudrovat nad smrtí Rhey Royce a jestli ji Daemon mohl zabít. Ale ne, její smrt je tak jasně popsaná, že vzhledem k okolnostem nemohl její nehodu ani zařídit. Já snad tu scénu v seriálu nesnáším víc a víc. Co Daemon opravdu udělal, tak to je, že pragmaticky zabil snoubence Laeny Velaryon, aby dobrým sňatkem přestal padat pořád níž. Nebylo by tohle pro seriál vhodnější jako ukázka toho, že se štítí jenom máločeho? Text taky docela jasně říká, že s Rhaenyrou se znova sblížil, když u utěšovala po smrti Laeny. No a samozřejmě věřím i tomu, že podplatil Laenorova milence, aby mu ho odstranil z cesty. Tady se nedivím, že seriál šel jinou cestou. Daemon a Rhaenyra by působili pomalu jako nějaký Joker a Harley Quinn Západozemí :D
No a poslední věc - požár Harrenova. Tady je těžké rozhodnout se, jestli to nechal udělat Daemon, aby měl jistotu, že Rhaenyru bude mít už jenom pro sebe, nebo Corlys naštvaný na toho, kdo jeho synovi nasazoval parohy. Ta první verze je mnohem pravděpodobnější, protože Corlys skoro určitě o tom, jak to s "vnuky" je, už dávno musel vědět, není žádný hlupák. Co mi přijde vtipné, tak to je, že v seriálu je použitá verze málo pravděpodobně. Lyonel Strong syna na Harrenov původně neměl doprovázet a jestli by se Larys chtěl zbavit obou, tak si nevybral nejlepší příležitost.
No a ještě poznámka pod čarou - jak jsem si oblíbila seriálovou Alicent, tak mě nekonečně frustruje, jak ji viktimizovali kvůli laciným bodům soucitu a jako oběť mužů kolem ní. Neměla by být (aspoň ne v první sérii) politováníhodná, má to být železná lady, která postupně začne praskat, a její kroky ve prospěch dětí by nemělo být třeba pořád ospravedlňovat, ale vzhledem k vylepšenému pojetí Rhaenyry a Daemona holt působí jako snadno ovlivnitelná hysterka.
Čeho jsem si všimla na podruhé ještě víc, tak to je fakt, že ačkoliv se asi i veřejně ví, co Daemon udělal a že technicky vzato je vrah příbuzných stejně jako Aemond, nejenomže mu nikdo neřekne křivé slovo, ale vyhrává bitvy, získává spojence, získává milenku a umře si (podle úhlu pohledu) hrdinskou smrtí.
Je to zvláště cynické i na Martina, pokud postava udělá něco takového, tak se jí u něj skoro vždycky přinejmenším stane něco ošklivého, dřív nebo později.
Vyjma toho, že Dae je GRRMov oblíbenec a Aemond v knize je trochu jednorozměrnější než v seriálu (kdežto Dae má být chodící paradox), takže to zrcadlení je tam s jiným nádechem.
Eh, pořád úplně nevím, co si o knižním Aemondovi myslet. Jeho charaktistika je de facto taková, že jako spousta Targaryenů má záchvaty vzteku a je bezdůvodně sebevědomý, kromě toho, že je obecně nepříjemný. Asi nejbližší paralela by byl Mordred. Ten v seriálu je lepší možná i o dva levely a to tam byl dohromady tak patnáct minut :D Zatím to prezentují tak, jako by následně schytal propagandistický downgrade ve stylu Richarda III.
Bylo jí šestnáct, když se narodil v její krvi a špíně. A křičel, jako by se ho dotkly plameny. Jako by světu oznamoval, že Alicent Hightower je matka a vždycky bude. Připadala si jako označkovaná kráva.
Hltal její mléko i pozornost se zoufalým hladem. Jeho prsty jí přejížděly po tváři, hladily ji a bušily do ní. Byly mu dva roky, když pochopil, že její tělo a jeho nejsou to samé. Začal plakat, kdykoliv nebyla v dohledu a jenom její dotek ho utišil. Pevně se jí držel za ruku, když se učil chodit, a vždycky se k ní vrátil a tvář zabořil do její sukně.
Zajímalo by ji, jestli to cítí taky. Hrůzu z toho být zavřený v kleci uprostřed dračího doupěte.
Jinak standardně neutěšené a sugestivní. Dýchá z toho pocit upínání se v nehostinném prostředí.
Po zkušenostech s největším seriálovým průserem v historii televize jsem to tentokrát zdálky sledoval podrobn přečetl recenze a teprve po dlouhé uvážení dal maraton všech deseti epizod a výsledek je, že seriál se da rozdělit na tři části. Jedna část překonala dokonce i první čtyři série GoT, druhá část, která je horší než první čtyři série GoT a třetí část, které nebezpečně koketuje s úrovní výkalů jejichž jméno v této diskuzi nemůžu vyslovit.
Pozitiva
- herci jsou absolutně výborní. V tomhle House of the Dragon totálně zašlapalo Game of Thrones do země, protože narozdíl od GoT zde nemám v ansámblu nerecká toporná dřeva Turnerová, Clarková a Harrington, kteří by nedokázali nic pořádně zahrát ani kdyby na tom závisel jejich život. (kdo nevěří tak ať se podívá na jejich kariéru po skončení GoTka, Emílie ta má přimouřené oči, kvůli zdravotním problémům, zbytek katastrofa) Tady mezi důležitými postavami není žádný takový slabý článek. Všichni jsou výborní. V tomhle ohledu musím vyzdvihnout Milly Alcock u které mne zatraceně mrzí, že nehrála Daenerys, protože by byla absolutně perfektní (možná někde v multivesmíru). O jejím rozsahu a prostě síle přítomnosti si Emilka může nechat jenom zdát. Nemluvě o tom, že zvláštní tvar obličeje opravdu prodává to, že je členkou nějaké magické rasy. Paddy Considine byl absolutně fenomenální a zaslouží si Emmy. No a veterán Matt Daemon si ukradl show pro sebe a je vidět, že i tvůrci si to uvědomovali. Herce bych mohl chválit do zítra proto k dalším pozitivům
- seriál výborně vypadá líp. Opravdu ve fantasy ASOIAF universum nemá konkurenci co se týče hudby, výpravy, bitev, kostymů s těmi si obzlváště vyhráli no a dráčci jsou naprosto fantastičtí. Turnaje, hostiny, svatby to všechno bylo zvládnuto na jedničku. Tentokrát se snažily aby hrady vypadaly impozantně. Nemám ponětí kolik to všechno muselo dát práce. Po zkušenosti se Zaklínačem a jak vypadá uboze konkurence tohle obdivuje člověk mnohokrát více
- Djawadi prostě valí o tom žádná ten je od roku lepší
- ambiciózní příběh můžete mít výhrady, co bylo vynecháno ale od začátku to bylo velmi odvážné, že se rozhodli natočit sérii přes několik dekád, s několika hercemi pro každou z postav a to nemohlo být něco jednoduchého. Též jsem rád za Shakespearovské dialogy, cokoliv co Larys vypustí z huby tohle že zazní v mainsteramovém seriálu a vskutku to znamená návrat zpátky mezi úroveň GoT 1-4. Člověk může mít výhrady, jak některé věci udělali, ale celkově si myslím pověděli celkem obstojnou tragédii antických rozměrů
Negativa
- je problém když točíte seriál o špinavém krvavém středověkém světě, ale zacházíte s ambicemi a s milosrdenstvím jako se sprostými slovy. Drtivá většina postav se chovají jako moderní self-inserty a nikoliv lidi, co vyrostli ve středověku.
- Daemon Targaryen je příliš tlačen do nového Ramsay Boltona místo Jaimeho Lannistera, jak na mne působil z knihy (Svět ledu a ohně, nebudu kupovat Oheň a Krev abych platil za to samé) a též mne děsí, že tvůrci se ohledně něj v mnoha ohledech rozcházejí což je dost problém. Jeho napadnutí Rhaenyry je v posledním díle mimochodem do nebe volající kokotina a nechápu proč Rhaenyra to přešla jako kdyby to bylo úterý nebo co. Jenom pro připomenutí z Bouře mečů:
In the days of the Targaryens, a man who struck one of the blood royal would lose the hand he struck him with,” observed the Red Viper of Dorne. “Did the dwarf regrow his little hand, or did you White Swords forget your duty?”
“He was of the blood royal himself,” Ser Balon answered. “And the King’s Hand beside.”
- v naváznosti na předchozí problémy tvůrci by měli mnohem snadnější život pokud představili naplno do seriálu jak moc tabu je v západozemí vražda příbuzné a že každý kdo to udělá je prokletý v očích lidí i bohů. Tím by mohli vysvětlit mnohem lépe proč Rhaenys nezabije Zelené, proč Rhaenyra nezabije Otta etc etc. Překvapuje mne, že zmíní Maegora a celý příběh je předzvěstí k největší bratrovražedné válce v historii Západozemí, ale o kinslaying ani slovo
- Rhaenys určitě byla zmrvena z těch postav jako nejvíc. Po tom průseru co udělala při korunovaci vedle ní Viserys vypadá jak starý king Jaeharys
- tu zatracenou kudlu i s celým proroctvím by si někdo měl strčit do prdele špičatým koncem napřed
- bude zajímavé sledovat, jak tvůrci zvládnou některé změny, efekt motýlí křídel říká, že tím pádem bude se muset měnit všechno a docela se bojím, aby se tímhle stylem neodchýlili moc od předlohy. To všechno ovšem ukáže čas.
Není to to samé. F&B je podstatně rozšířené, včetně samotného průběhu Tance draků.
Souhlas a taky důvod, proč seriál hodnotím jen průměrně. Těch změn (zřejmě) jen pro změny je hodně a kromě toho, že působí slaboduše a nekonzistentně se zbytkem, to do budoucna bude velký problém.
Důvod, proč podle mne může působit na první pohled jako někdo bez agendy je, že přestože je ambiciózní není ochotná jít přes mrtvoly. Respektive nechce si sama zašpinit ruce. Ale to taky vidíme na tom, jak vzládla Laryse. Opětovně byla znechucená něčím čím se stalo, ale pak to nechala plavat. Protože one nemá nic proti cíly cesty, ona chce cíl cesty, ale nesnáší všechno, co kvůli tomu musí udělat. A přesto přese všechno to dělá. Též by mne zajímalo jestli to kousání prstů a její pokus o zabití Rhaenyry v epizodě 8 se tvůrci nepokusí do budoucna zahrát jako něco víc než jenom normální vztek či reakce na tlak okolí. Bylo by osvěžující, kdyby pro změnu hráblo někomu jinému než Targaryenům :twisted:
P.S. Toto čtení samozřejmě ignoruje vyjádření herců, scénaristů, tvůrců, protože ti se v behind the scenes nedokážou absoluteně schodnout na smysl té či oné scény.
Věřila bych, že Otto a Alicent byli zaskočeni, byť teda nevím zda víc zprávou o svatbě nebo tím, že ji Vis s nikým neprobral předem, než to oznámil. Kristova noho, co čekal? Ale já vím co, ve své dobromyslnosti, že je to prima pro holky, protože si už jsou blízké a přece zde nemuže vzniknoout konflikt že ne. A prioritně ho štvalo, jak mu každý říká, co má udělat, tak si postavil svou bez toho, aby je nechal nějak to komentovat zas přemlouvat k tomu a onomu.
Její činnost po otcově odchodu je její. Její prohodnocení Rhaenyry z přítelkyně na nepřítele se stalo, protože dala na Ottovy výstrahy (Larys zalil semínko, které bylo zasazeno v bráně). Až se dá říct, že do ní zasel paranoiu a že vyvolávala konflikt, protože jí to nabulíkoval (na to je protiargument, že jen realisticky popsal situaci a nejde o zmanipulovanost, ale o prozření). Že ambice a přesvědčení o nevyhnutných věcech není její, protože tohle přebrala slepě.
Co jde opravdu a zcela mimo Otta a je opravdu čistě její iniciativa a ne něčí nabídnutí se (Larys), tak je to, když se ujala Cristona. Nádherně se v tom míchá soucit a vypočítavost a myslím, že by to udělala, i kdyby neočekávala válku o dědictví a pouze byla rozčílená, že Rhae lhala a chovala se nezodpovědně.
Pokud by to napokon stočili směrem přiznání ala WW, tak by to bylo hodně zajímavé a konvo z Rhaenys by vyznělo smysluplněji (takhle jsem z něj měla trochu divný zmatený pocit). Třeba. Ale zatím mi ten obrázek připadá spíš jak to, co říkám výš.
SPOILER
Alicent si vzpomínala, že tu holčičku kdysi milovala, bývala pomalá ale vlastně moc milá. Teď zkoumala svoje srdce nebo spíš to, co z něj zbylo, a nic nenacházela. Styděla se za to. Jejich večeře probíhaly téměř beze slov, jako by snad jedna druhé připomínaly, kdo tu chybí. Jaehaera vždycky jenom poslušně snědla, co se jí přineslo, ale sama nikdy Alicent neoslovila.
Jako by nemohla vyrůst a Alicent snad chápala proč. Zatímco ona ve své hlavě byla pořád v sále, kde držela mrtvou ruku svého posledního syna, Jaehaera nemohla opustit místnost, kde sledovala jednoho krutého pitomce setnout její dvojče.
Ta se nedožije dospělosti, pomyslela si Alicent s novým zoufalstvím. Ne poprvé ji napadlo, jestli Helaena neviděla právě smrt svojí holčičky, než se vrhla na bodce.
Daemon Targaryen – ať se smaží v sedmi peklech – jí nakonec vzal dvě děti a dvě vnoučata. Dívala se na svou Jaehaeru a viděla chlupatého zajíčka uprostřed louky, čekajícího na dravce. A jestli snad Jaehaera přežije dost dlouho, tak její děti stejně... V Alicent se znovu sbíralo cosi černého a ona nevěděla, jestli se v příští chvíli zhroutí v pláči nebo začne křičet jako šílená. Žila snad v nějakému krutém vtipu, který pro ni Sedm připravilo.
A tak konečne řekla ta slova. Řekla Jaehaeře, ať radši tomu jejich vzácnému chlapci podřízne hrdlo...
Dva strážci mu otevřeli dvěře a ustoupili stranou. Dívala se z okna, ale hned se otočila a pochybovačně si ho změřila od hlavy k patě. Cregan Stark královnu Alicent poprvé viděl před několika týdny, bledou a zděšenou, ale stále ve zlatem vyšívaných zelených šatech. Teď tu stála v bleděmodrých šatech pro královnu naprosto nevhodných. Rysy měla pořád krásné, ale rty pevně semknuté, kůži na tváři skoro průhlednou a oči horečnaté.
“Takže mě konečně necháte popravit?”
“Přišel jsem si promluvit.”
“Ah,” odvrátila na chvíli zamyšleně. Zdálo se mu, že to znělo zklamaně.
“Paní, už jsem ti přece dal milost.”
“Plivu na tvoji milost, Starku. Jdi slavit společně s ostatními supy,” začala podrážděně přecházet po místnosti.
“Chtěl jsem se jenom naposledy zeptat, proč se nechováš v zájmu svojí vnučky a neusmíříš se s králem.”
Protože ho zplodil ten krvavý zkurvysyn s běhnou, co mi nasadila řetězy, chtělo se jí zařvat, ale z krku to nedostala.
Poznal, že udělal chybu, když se musel vyhnout svícnu, který Alicent poslala jeho směrem a který se odrazil od dveří.
“Snad si nemyslíš, že jsem všechno obětovala pro tohle,” prskla, “Pro to, aby Jaehaeru zmáčkli, využili a zbytky odhodili. Jestli má moje krev pokračovat jedině tak, že se spojí s jeho, nestojím o to. Ale oba snad víme, co je pravděpodobnější. Potřebujete ji jenom tak dlouho, dokud nezmlknou příznivci jejího otce. Pak tomu vašemu vzácnému chlapci najdete nějakou veselou dokonalou malou ženušku.”
Mávla při své řeči rukou a když skončila, všiml si, že na dolním rtu má několik drobných kapek krve.
“To přece nemůžeš vědět...”
Na tváři mu přistála její dlaň. “Co z toho, co jsi na tomhle místě viděl, tě přesvědčilo, že se mýlím?”
“Co tedy chceš, má paní?” Modlil se, aby řekla, že se chce stát septou.
“Ale Starku, já přece chci už jenom znovu vidět svoje syny. A svoji sladkou Helaenu.”
Když jí chtěl položit ruku na rameno, vtáhla vzduch a s určitým děsem o krok ustoupila.
“Možná už dnes v noci,” slyšel ji už na odchodu a její slova poprvé zněla vřele.
pls odkiaľ máš dialógy, ja som si teraz na dovolenke prečítal ešte raz krv a oheň a toto som tam nenašiel
Taky mě napadlo, že Alicent a Catelyn je jeden z případů, kde se u Martina historie rýmuje/opakuje:
- královna matka, jedna doslova, druhá obecně
- manžel favorizuje dítě, které není její, což vede k jejím oprávněným obavám
- dělá rozhodnutí, která negativně ovlivní celou rodinu
- je u smrti posledního syna (teda v seriálu, to si pište, že u toho Alicent bude)
- přežije všechny děti až na jednoho potomka skoro určitě odsouzeného k záhubě
- načež jí pochopitelně šibne
Samozřejmě to nejsou kopie, Alicent je mnohem víc lady Macbeth a hlavně je tu je jistá věc se zombifikací, že jo.
Aegon o tom tehdy řekl matce a zeptal se, jestli by místo něj mohla být králem Rhaenyra. Matka mu dala facku a sykla: „Už nikdy takové věci neříkej."
Bylo to poprvé, co ho uhodila. Tvář jí okamžitě změkla a ruku mu přiložila na tvář. "Musíš být král, Aegone. Rozumíš? Jednou budeš král. Pro nikoho z nás není jiná možnost."
Nechápal.
Ani teď to nechápe.
Aemond s ním praští o tvrdé, sluncem vyhřáté dlažební kostky se zuřivostí, jakou u něj Aegon nikdy předtím neviděl. Aemond není nikdy divoký, ne po té noci. Zaplatil cenu za unáhlenost a místo toho vyrostl do podoby Válečníka, stoického a jakoby z kamene.
Ptát se, jestli je pravda, že otec zemřel – náš otec, který miloval ducha a zapomínal na své děti, náš otec, který si znovu a znovu vybíral jednu dceru a jednu mrtvou manželku – je děsivé a zvláštní.
Byl to ser Criston, kdo ho naučil, jak ovládat meč, jak jezdit na koni, jak se holit. Je to ser Criston, kdo stojí po boku jejich matky, kdo odnesl Helaenu z božího háje do porodního lože a který laskavě přijímá květiny od malé Jaehaery.
Jejich otec je mrtvý. Chtějí, aby byl Aegon král.
Chtějí, aby seděl na té ubohé železné židli, aby se na ní znovu a znovu řezal, dokud se rány nedají napočítat do tisíců, aby mohli vidět, jak Aegonova krev kape z tepny, aby viděli, že tenhle král, tenhle muž, tenhle chlapec je stejně jako jeho otec a jeho sestra krví draka. Hleďte na oheň v té krvi a velebte krále.
"Nehodím se na to!"
Aemond s ním souhlasí. Aemond s ním vždycky souhlasil, kdykoliv Aegon řekl, že nechce být králem, nechce říši, nechce být krví draka.
Aemond je vyšší, Aemond je silnější, Aemond je lepší. Drží jeho tvář, jeho bratr jako oživlý Válečník, se zraněním v bitce o draka v jednom oku a ctižádostí v druhém. Aegon rozhodně žádného ze Sedmi nepřipomíná.
Vezmi si to, tiše prosí. Vezmi si to, je to tvoje. Ať jsme vyrovnaní. Vezmi si to a osvoboď mě.
Aemond zaváhá a Aegon se skoro usměje. Měl by milovat svoji rodinu, svoje království, svoje děti – možná ho má Aemond přece jen rád, tak jako má rád Aegonovy děti, jejich rodinu, Helaenu. Na krátkou chvíli Aegon opravdu věří, že Aemond má rád i jeho.
“Královna čeká.”
Na otcovo mrtvé tělo se ani nepodívá. Nepřeje si dát mu sbohem a nezapálí za něj svíčku. Jeden cizinec se vrací k druhému. Aegonovi to přijde příhodné.
Netrhne sebou, když ho ser Criston osloví „můj králi“ nebo když se mu matka pokloní. Nevšímá si těl visících po Rudé baště, jsou to jenom zrádci, co by zahájili rebélii.
V dětském pokoji sleduje, jak si děti tiše hrají s vyřezávanými dřevěnými draky. Jeho děti jsou zvláštní, malá stvoření, která vypadají stejně jako on, jako jeho bratři, jako jeho sestra. Napadá ho, jestli jeho děti budou stejně beznadějné jako on, nebo divné jako Helaena. Nezná je dobře. Stejně jako se Aegon nehodí na krále, nehodí se ani na otcovství.
Myslí si, že je miluje, jako by člověk měl milovat svoje děti, protože pocházejí od něj. Od něj a jeho sestry, z noci, která byla posilněná vínem a oba zavřeli oči. Nemohl se na ni tu noc dívat, ani tu další, ani během žádné jiné. Je to jeho sestra, jak se na ni může dívat jako muž na ženu, jako na manželku nebo milenku? Je to jeho sestra a hrávali si spolu v božím háji.
Nechá si do své komnaty přinést obří mapu a sluhové ji pověsí na zeď, kde bývala oplzlá tapisérie, která se mu docela líbila, ale matka trvala na tom, že je zahanbující.
Aegon se podívá na své království, v ruce pohár vína, aby zahnal bolest hlavy. Zaujme ho Rovina, kde kdysi býval hrad u moře (ne Rudá bašta) a jeho paní (ne jeho sestra).
Vypije víno do dna, nehodný následník, uchvatitel. Jaké písně o něm asi tak budou zpívat.
A opravdu doufám že Aegona pojmou v seriálu tímhle stylem.
Chci vidět chlapce co miluje svého draka, pohrdá intrikány okolo, sera Cola bere jako otce, hnusí se mu incest, dělá krutá rozhodnutí a