Tanec s draky
Diskuze napříč celým (!) Tancem s draky, žádná omezení, začerňování apod. Případně i pro ty, kteří prostě jen rádi přeposílají spoilery. Pokud zrovna Tanec čtete a bojíte se, že se dozvíte něco dopředu, není tohle správné místo pro vás.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Pořád není jasné, jestli v Theonovi zůstal zbyteček cchlapa nebo ne. A dozvěděli jsme se něco ze Starkovské minulosti.
"Faakt? Tak Jon opustil Nočnú hliadku a stal sa lordom zo Zimohradu. to by som nečakal. Ten stanis je super" dúfam, že som úplne mimo :)
Skvělá kapitola a zajímavé události se nám v ní odehrály. Jsem zvědav jak to dopadne s Brienne, nebo lépe řečeno s Jaimem, nabízí se X různých variant a na některé hodně zlé raději ani nechci pomyslet, protože Jaimeho jsem si dost oblíbil postupem času.
To Martinova obliba nechávat jeho postavy neustále opakovat nějaké fráze už mi pomalu začíná lézt na mozek.
V každé kapitole dany alespoň 20x vysloví, že je "jenom mladá dívka, která o takových věcech nic neví"
V každé Jonově kapitole padne nejméně 30x hláška, u které jsem doufal, že se smrtí Ygritte navždy zmizí z dalších knih, ale bohužel se tak nestalo. A tak člověk musí i bez Ygritte neustále číst "ty nevíš nic jone sněhu"
Tyrion pro změnu v každé kapitole několikrát prostřídá "wherever the whores go" a tu druhou hlášku o zlatě a ženských.
A mohl bych vyjmenovat asi dalších 30 takových :-D
"Ano, je to známo" :D
Naštěstí v dalších kapitolách už s tím tolik neotravuje.
Další nápověda k původu Jona? Eddard prosí bohy, ať mu Katelyn odpustí. Kdyby byl Jon Lyanny, měl by svědomí čisté.
Napadla mne zcestná myšlenka, že Mladý Gryff je ve skutečnosti syn Lyanny a Rhaegara a Aegon opravdu zahynul jako miminko. Nějak se mi nechce uvěřit, že by zachraňovali jenom následníka a matku se sestrou nechali napospas Lannisterům.
Co se týče Jonova původu. Spoiler na kapitolu The Queen's Hand.
V poslední kapitole se ser Barristan zmiňuje, že Ašara Dayne měla dceru, která zemřela nebo se narodila mrtvá, teď přesně nevím, a tvrdí, že Ašara se dívala po "Starkovi" - je tedy možné, že Eddard prosí za odpuštění kvůli dítěti, které měl s Ašarou.
Nebo druhá možnost, že prosí o odpuštění jen kvůli tomu, že rozšířil nepravdivou povídačku o tom, že je Jon jeho.
A co se Gryffa týče, nějak mi do té teorie nesedí Danyina vize o modré růži na zdi ledu.
Spíš by mě u toho Brana zajímalo, jestli se někdo víc zamýšlel nad tím, co očima stromu viděl- např. kdo byla ta mladá Starkovic podobná Arye?
Staré náboženství vs. pán Světla: Jak to vidíte tady? Staré náboženství vypadá, že sedí na toho druhého boha, který je opake Rholnira (či jak se to píše)... Už jen v Branovi III, jak mu tříoké vrána říká, že stín a temnota budou jeho skoro až doménou, jeho ochráncem a skrýší... A u Ohnivého pána mi nesedí, jak každý z těch jeho pohůnků vidí znovuzrozeného Azjola v někom jiném... Opravdu k nim promlouvá nějaký bůh, nebo jen šikovní čarodějové z Ašaje, kteří tahají za své provázky? Bude Rholcosi opravdu ten dobrý?
Jak jsi prisla na to, ze greenseers slouzi temnote? Vzdyt Brana ochranovel pred jinymi prave Greenseer...
Dany právě zažila první opravdový orgasmus :))
Pfff... kde začít...
Snad konstatováním, že přestože se mistrovi tenhle kolosálně EPICKÝ příběh stále více rozutíkává do šířky, spíše než k cíli, je Tanec s Draky famózní. Takhle jsem knihu nehltal ani nepamatuju a tuším, že ještě pár let nebudu.
Neuzavřenost některých příběhových linií, které o uzavření přímo volaly (stačila by snad jedna dvě kapitoly - viz. Jaime či Davos) zamrzí, stejně jako je poněkud frustrující, že se některé dějové linie za těch xset stran de facto nikam výrazně neposunuly (zatím mě nějak zásadně nenapadá, kde přesně vězel onen "Mereenský uzel" a jak byl vyřešen, když se situace v Mereenu nedostala do žádného kloudnějšího vyúzlení). Ono, cliffhangry jsou věc užitečná pro udržení napětí a zájmu v případě televizních seriálů, ale mezi jednotlivými svazky několikadílné epické ságy, vycházejícími jednou za uherský rok by člověk užil v každém případě aspoň symbolického uzavření. To se tu lépe, tu ne tak dobře ale přece jenom povedlo u pár postav, jmenovitě Jona (eh :-( ), Aryi, Tyriona (a Joraha) a Kevana, jinde jsou ty cliffhangry o poznání více frustrující (Theon, Jaime, Daenerys). Takhle to ale zní, jako bych si z Tance neodnesl fantastický čtenářský zážitek - nedá se nic dělat, stejně jako v Hostině pro vrány je více než samotný cíl důležitější cesta, kterou jednotlivé postavy vykonávají a zkušenosti, které při ni zažívají - fakt, který se některým (a do jisté míry asi všem) fanouškům nemusí zamlouvat...
Takže - nejvíc mě fascinovaly kapitoly Theonovi, alias Smraďochovi... Strhující studie lidského potenciálu. Na druhé místo bych dal kapitoly Tyrionovi. Ne, že by byly plné akce a překvapení, ale pozorovat tohohle hláškujícího prokletého "básníka", zahořklého jak pelyněk, kterak si vyřizuje své účty se světem pomocí svého ostrovtipu je a vždycky bude jedna z nejzábavnějších věcí na Martinovi. Jonovi diplomatické námluvy s divokými a jeho dospívání v moudrého lorda velitele bylo taky moc fajn a konec byl hodně trpký. Nebyla to zrovna Rudá svatba (a taky jsem po těch deseti letech o dost větší cynik), ale rozhodně zdrcující finále (?) tohohle příběhu. Na můj vkus ale až příliš z čistého nebe. I když... Jak by nám Thoros z Myru mohl dosvědčit, posledním políbením ještě nemusí být všem dnům konec.
Pobyt Dany v Mereenu se nám trochu protáhl. Což asi dává smysl, v Západozemí se ještě musí dotančit poslední tanec, ale přece... Její souboj s okupovanými otrokáři a soubor názorných příkladů nutností kompromisů při studiu umění vládnout byl taky zajímavý. Z roztroušených POV - lebedil jsem si zase jednou u Aryiných kapitol... ta postava nemá chybu; u Brana jsem ocenil (po LETECH) uzavření jeho mystické poutě. Nějak si nemůžu pomoct, ale příjde mi, že kapitoly Jaimeho, Cersei a do jisté míry Davose a Victaryona v knize vůbec být nemusely (třebaže jsem si je všechny užil). Hlavně Jaime nabídl jenom to, co bylo de facto symbolickým gestem, poté co padlo Řekotočí - ukončení války v Říčních krajinách.
Kolem a kolem, nejsilnější kapitolou byl určitě poslední Jon, nepočítám, že by ohledně toho měla panovat nějaká větší pře. Nejen pro onen závěr, ale taky proto, že spolu s dopisem od Ramseye přinesla rozřešení Stannisova osudu. Mimochodem, tady jsem se opravdu cítil ošizen (a budu, dokud se za nějakých pět šest let nedozvím, že k tomu měl Martin pádný důvod) - tu bitvu jsme měli vidět, celý Stannisův arc k ní směřoval a završit stostránkové povídání o přípravách, pochodu a mrznutí jedním odstavcem dopisu je trochu moc kruté i na Martina. Ale nešť.
Co se týče mých konspiračních teorií z předchozích dílů... Vypadá to, že Tyrion přese všechno přece jenom nakonec může být Aerysovým bastardem. Těch indícií už je víc než dost. "Ty nejsi můj syn", Tyrionova tělesná schránka a různá barva očí, neodpovídající dokonalé formě jeho dvou starších sourozenců, jeho posedlost draky, Tywinova nenávist k Aerysovi a nově potom náklonost Aeryse k Joanně Lannister, zmíněná Barristanem v tanci, nebo třeba nenápadný fakt, že se Tyriona nedotkla ani šedá smrt při plavbě po Rhoyne, ani úplavice po tom, co pár dní vytíral zadek svému nemocnému otrokáři - jak víme, Targaryenové jsou od přírody odolní vůči nemocem...
Přece si nemyslíš, že je naprosto jistý, že v tom dopisu byla samá pravda... Podle mě žádná bitva nebyla, protože
1)bitva nebyla v knize přímo
2)Ramsay nezajal Theona ani Jeyne(kteří byli v táboře Stannise)
3)Ramsay je největší svině v SoIaF a lhát mu určitě nedělá problém
Nebyl bych si jistej ani tím trpkým koncem. O Brienne tady taky pár lidí jistojistě prohlašovalo, že... Ramsey jasně lže jako když Boltona tiskne...
U Dany jsem žádnou zvláštní školu nezaznamenal. její kapitoly byly zajímavý ze začátku, třeba setkání s Xarem, pozdější její úvahy dám nedám dám nedám (příp. odhalím si ňadro neodhalím si ňadro) mě vyloženě sraly.
Stejně tak souhlasím, že vlastně jsem žádnej uzel neuzřel. S Quetntynem se setká Dany minimálně, s Tyrionem vlastně skoro vůbec, i když mu nevědomky zachrání život... Kdepak, V Meereenu to začalo bejt zajímavý zase až když Dany zmizela ze scény (třeba poslední setkání Barristana s Green Grace).
Dost mi vadilo, že Dany zase vidíme zvnějšku jen minimálně, až teprve v barristanovejch myšlenkách. Těšil jsem se na přímou konfrontaci, jak jí Quentyn nebo tyrion budou vnímat přímo při setkání. Nic.
Jasně se mi ovšem potvrdilo, že Západozemí je prostě Západozemí a kdo se přesune na východ, poněkud ztrácí.
Victarion totálně zmagořil, zmítá se mezi Potopenym bohem a pánem Světla a ani si nedá vysvětlit, že Dothracký moře není moře :)))
Jsem zvědavá, co vznikne z "beware of perfumed senechal". Měla jsem teorii, ale ta ztroskotala.
Ze začátku vypadal na důležitou postavu, stejně jako Quentyn, ale pokud se do konce nic nestane, jsou tam jenom jako křoví. :-)
Je to tam samý Smraďoch a o deodorantu slyšeli jenom eunuchové, zrádní senešálové a jiné pochybné postavy. :-)
http://farm7.static.flickr.com/6127/5937718041_6a69c09c84_o.jpg