Moje slezská brababička (ročník 1902) říkávala "z kraje brať a nebabrať" - nikdo přesně nevěděl, co je to "babrať", teorie mého otce a tety byla, že povídat, moje že cintat, ale nikdo seraději neptal...
To "z kraje" odkazovalo na doby, kdy jedly děti z jednoho talíře a uprostřed bylo vždycky něco lepšího "cukr, málo, švarky, mák...", přišlo na to, takže aby nevyžraly sourozencům to dobré a nad talířem se neporvali :-)
Komentáře
Jinak co se často říkalo - "Co jsem chtěl říct a nic nedat", popřípadě "Nemluv mi do ucha, ale do kapsy".
To "z kraje" odkazovalo na doby, kdy jedly děti z jednoho talíře a uprostřed bylo vždycky něco lepšího "cukr, málo, švarky, mák...", přišlo na to, takže aby nevyžraly sourozencům to dobré a nad talířem se neporvali :-)
"To víš, dědeček už byl v letech a koukej jíst."
"Žádný takový! V lednici je ještě půlka tety!"
"Tatí, tatí! Já našel babičku!"
"Kdo Ti dovolil kopat na zahradě?!"
To víte, jaký je rozdíl mezi černým a morbidním humorem, ne?