Zpoveď revoluční generace

Krisa

Protože mě někteří obvinili z vytvoření velkého off topicu, pokouším se založit nové téma. Jde o reakci na tento článek Zpoveď revoluční generace . Za sebe mohu říci, že tak 95% věcí mě také potkalo. Jak jste na tom vy?

Everett_Young

Tohle jsme také na základce hrávali a já to vždycky řešil tak že když se mrazík ocitl někde poblíž, předstíral jsem zmraženého a když odběhl tak jsem pokračoval... :D

Nevada

Jj, tohle všechno jsme taky hrávali. Bože, to byly časy :) Dnes bych si u toho spíš ublížila :o))

MissUtahraptor

Everett Young napsal(a):

Tohle jsme také na základce hrávali a já to vždycky řešil tak že když se mrazík ocitl někde poblíž, předstíral jsem zmraženého a když odběhl tak jsem pokračoval... :D

To jsme chtěli taky dělat, ale ti tyrani (rozuměj-vyučující) nám to zakázali a celou dobu hlídali. A když jsou dva na necelých dvacet.... :(

brbr

a ještě mrkaná, ale ta je pro prcky.
kupodivu u nás na ulici, děcká stále hrajou vybíjenou a skáčou panáka (ale mají ho nakresleného barevnýma křídama a s podivnými nápisy, co souvisí pravděpodobně s nějakou "moderní" hrou :)

Krisa

Mrazík byl nejlepší v tělocvičně - dalo se pod zamrzlým hráčem podklouznout (skočit šipku a projet) - byla to rychlovka. Tato metoda se ovšem venku na škváře vůbec neosvědčila :)

Ugla

Venku holt rychleji ubývá kůže.. I když i na palubovce se dá spálit. Tělo si ale zvykne a zas to pak rychleji dorůstá..

Krisa

To jo, kůže venku nikdy nebyla v bezpečí :) Nejhorší bylo když jsem si rozbila kolena na škváře v silonkách - po cestě domů to pěkně zaschlo a pak se z toho musely ty punčochy vyrvat a kartáčem vydrhnout škvára, to byla paráda :)

Nevada

Ó kolena, kolena...
Ty jsem měla jako děcko odrané furt :)

Krisa

Na to byly nejlepší kolečkové brusle... Krisička měla jednou geniální nápad - vzala si na procházku se psem (jezevčík) kolečkové brusle a potkali jsme kočičku :)

Ugla

Já měl každou chvíli sedřená kolena z volejbalu z antuky. Ty rozpraskané strupy se pak krásně lepily ke kalhotám, když si člověk někde sednul (typicky na přednášce). Pak se stačilo rychle zvednout.. Jde to samozřejmě zalepit náplastí, ale to se zas dýl hojí.

@Krisa: Na bruslích se psem?! Mám dojem, že začínám chápat tvé "sklony k různým nehodám".. Kolečkové brusle považuju za čertovský vynález, kde už nejde jen o kůži, ale především o kosti. Pár kamarádů se na nich už rozbilo.

Chmur

Já byl jako dítě pořád od krve. Měl jsem totiž červenýho pionýra a neustále jsme hráli na babu na kolech. Bylo to fajn, pokud jsem se zrovna neválel někde v prachu nebo příkopu. Ještě že na vesnici nebyl moc velký automobilový provoz.

Krisa

Ugla: To bylo naposledy, co jsem byla se psem na bruslích :D Sklony k nehodám mám - jsem buď děsná nešika, smolař, nebo úplně blbá :D. Však si ze mně už kamarádi dělají srandu, co jsem ještě neměla za zranění či nemoc. Jednořadé brusle jsem už úplně zavrhla (stejně jako zimní brusle a lyže - nesmím spadnout na ruku) a pořídila si dvouřadé (čtyři kolečka a špunt na odrážení), které se nasazují na boty. Sice se na nich nedá moc jezdit, ale jsou boží, hrozně bych chtěla ty, co jsou v americkejch filmech (disco bruslení) :)

Krisa

Chmur: My pravidelně provozovali skládačkové rallye, které spočívalo ve sjezdu z kopce u řeky a následné vyjetí děsně náročnou trasou na čas a závody ve smycích (driftech) na kole značky Sobi :) To se nás drželo dost dlouho a znovu se k tomu vracíme - stejně jako k sáňkování, akorát teď vymýšlíme vyšší levely ve sjíždění svahu, naposledy na nafukovací velrybě do vody (je to děsně nestabilní)

Chmur

Kriso: Jsi očividně odsouzená být stále zraněná. Měl jsem jednoho kámoše, který byl také neustále zraněný. Navíc studoval tělocvik.

flanker.27

Mně se jednou povedlo si při lezení do nějakýho dvora nebo kam zapíchnout si do dlaně docela dlouhej trn, a to tak dokonale, že se mi to zapouzdřilo a nešlo to ven. Pak mi to po nějaký době (myšleno v řádu měsíců) prasklo ve škole, najednou jsem koukal proč mám sešit plnej něčeho zelenýho (bylo to jako pořádnej frkanec), pak jsem si všimnul, že mi to teče z ruky a vylez z ní i zachovalej trn (měl tak cenťák). Škoda že jsem si ho nenechal jako trofej.

Jinak klasický odřeniny, párkrát jsem byl "Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech" a podobně.

Když Krisa zmiňuje ty silonky, tak to se jednou povedlo Elišce, šli jsme z kina, ona samozřejmě vyfiknutá, krátká sukně, podpatky a punčošky a usmyslela si, že doběhneme tramvaj. Jak to dopadlo se dá očekávat, nejhorší ale potom bylo dojet přes celou Prahu domů.

Krisa

flanker.27: FUJ! Já jsem se zas jednou místo trnu kamarádila s obří třískou - vrazila jsem si pod nehet ukazováčku na ruce kus shnilých dveří na loděnici (na šířku skoro půlky nehtu) a když jsem se to snažila vyndat, tak se to ulomilo. Pak se mi to snažili 3 lidi vyoperovat nůžkama a pinzetou (z toho 1 veterinář). A dopadlo to tak, že jsem musela na chirurgii a tam jim to taky nešlo vyndat, takže mi dali narkózu a rejpali se v tom skalpelem :D

flanker.27

A co nehet, eště se dá lakovat? :)

Krisa

flanker.27: Na rukou mám všechny, což se bohužel nedá říct o nohou - ty mi nějak nejsou souzeny :D (jsem háklivá na zranění prstů a nehtů, takže dost trpím)

Jarwiks

No tak jsem to objevil a přečetl :) Zapoměli dodat, že většina z nás místo pionýra prošla skautem, lozili jsme po stromech a ve škole kolem Nagana jsme hrávali čáru o kačky. Každý jsme si kupovali floorbalku a kdo nebyl ve školním fotbalovém/floorbalovém teamu, byl u holek out. /Aspon u nás na škole/. Všeci jsme chtěli jezdit na LARPy, ale neuměli jsme is udělat vybavení, tak jsme furt hrávali to DrD o kterém už byla řeč. A na diskotéky jsme jezdili v 16ti abychom před maturitou říkali jak jsme nekomerční a chodíme na Mír /místní klub místních punk-metal kapel/ na koncerty Znouzectnost, Eleniel, El Chorro, Vipsanou Fixu. A zapoměli dodat, že kdo měl na horáku světla a přilbu byl magor, naopak pokud to šlo tak na BMX jsme zkoušeli kejkle, a na horácích hráli vyřazováka na betonovém hřišťu. Ale ta zpověď je přesně o mně. /1985/

Krisa

Jarwiks: Uherské Hradiště?

Tyna

Šlapku jsme hráli taky - teď se tomu říká "žabičky, žabičky, hop" (trapas). Honzo vstávej jsme hráli taky, ale už si to vůbec nepamatuju (nějak se Honza pak zeptal "kolik je hodin", ale co pak...?)

Ten, kdo vyvolával, řekl třeba "pět čapích". Podle našich pravidel jsme udělali pět dlouhých kroků všichni (takže celkem záleželo na tom, kdo měl jak dlouhé nohy). Pamatuju si ten masakr, když bylo třeba "šest čertích". (čertí "kroky" představoval skok, při kterém se člověk otočil :-)

Jarwiks

Krisa: Přesně tak. Znáš?

flanker.27

Krisa: Tak zkrátka bez sandálů...

Krisa

Jarwiks: Mám z UH kamarády (bývalé spolužáky a jednoho současného, od kterého bych právě dostala bácanec, protože on je přece ze Starého města, což rozhodně není UH:) ). Na Míru jsem nebyla, ale hodně o něm slyšela. Byla jsem v STBaru a Krabu (taková minihospoda u mostu, nejsem si jistá, jestli se to j menuje Krab).
flanker.27: Naopak, právě v sandálech - jednu dobu jsem nemohla nosit kvůli obvázanému palci nic jiného. A navíc přece nebudu trpět sama :D:D:D

Nevada

No jistěže Staré Město není Uherské Hradiště :))

Krisa

Já vím, ale já byla přesvědčená, že to je něco jako Nový Hradec Králové (část HK). Takže se to musím přeučovat :)

flanker.27

Jen jsem si říkal, že s tou proklamovanou šikovností by to chtělo pevné boty, protože by ty prsty měly alespoň nějakou naději...

Thanatos

My jsme trávili naše školní roky Na Plachtě v mokřadech, případně v lesoparku pod Novým Hradcem. O přestávkách jsme hrali fotbal (rozbitá kolena byla bežná, občas padlo i okno), když se nedal hrát fotbal hráli jsme mariáš.

Krisa

Thanatos: A co brouzdálko u kina Mladých :) ?

Thanatos

Tam jsme také trávili spoustu času, teď jsme se přesunuli o pár metrů dál do Kuželny:)