Co zrovna čtete?
Ahoj, všichni! Už jsem Vám na sebe prozradila, že jsem hrozný knihomol (či knihofil :D ), který když si nepřečte aspoň pár stránek, nepovažuje den za ukončený. Ráda bych věděla, co zrovna čtete vy, jaké máte svoje oblíbené knížky (kromě GRRM samozřejmě), co byste doporučili ostatním. Nebo třeba zkuste odpovědět na otázku, jakou knížku byste si s sebou vzali na opuštěný ostrov, čili jestli existuje taková, kterou jste četli už několikrát dokola a budete ji určitě číst znovu. Díky. :)
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
https://wave.rozhlas.cz/hergot-anarchistu-hakima-beye-a-neofasistu-alexandra-dugina-spojuje-zajem-o-7627631
A jak je mým tradičním zvykem, zase si budu hodně stěžovat a budu hnidopich 8-)
Věci, které mi na tehlé sérii vadí:
1) Spoustu důležitých věcí se dějí off-screen. Speciálně důležité změny v názorech, charakteru a konaní některých postav a děje se to příliš často. Felisín, kterou opouštíme na konci Domu mrtvých je diametrálně odlišná od Felisín, kterou nacházíme na začátku Domu řetězů, kdy mnohem více posedlá Držyhnou a my nevíme, proč ani jak. Kvítko na konci Domu mrtvých je na začátku Domu řetězů motherf*cking Řezník a jak k tomu dojde, se dozvíme pouze z jeho vzpomínek, nikoliv z rozepsaní samotné scény. A konečně Heborik mezi Domem z řetězů a Lovci kostí hrábne. +Plus mne zklamalo, že Půlnoční vlny nekončí tam, kde začíná Dům řetězů s Trullem Sengarem. V podstatě nevíme, jaká konkrétní příležitost vede nakonec Rhulada k tomu, že ho nechá ostřihat.
2) Sublimace některých postav do prázdna Velký problém celé série, kvůli kterému jsem měl chuť knihu zahodit, když jsem se k té části dostal. Konec Felisín Mladší mne vytočil. Ne kvůli tomu, že už se o ní v dalších knihách člověk neuslyší ani slovo, podle toho, co jsem si přečetl ve spoilerch, ke kterým jsem musel sáhnout, abych se ujistil, že tato série bude mít opravdu tak dobrý konec. Naštvala mne lhostejnost Ganeose Parana, který nechá kult Chromého boha na pokoji, protože je nechce pozabíjet, ignorujíc úplně fakt, že jsou zde další cesty (jako vyléčení a popřípadě zavření alespoň jejich vůdců) a řekne, že to nemá smysl. Ten samí člověk, který jede na sebevražednou misi k do morem proch*aného města, jednu bohyni zabije a druhou donutí dělat, to co jí řekne ano ten samý člověk se ani nepokusí promluvit s šaik, protože to nemá smysl. Dámy a pánové je jedno, jak se na tohle podívat, ale tohle byl pravděpodobně jeden z největších bulls*hitů ze všech příběhů, co znám. A pokud by chtěl argumentovat tím, že je to trágedie - Malažská kniha padlých, tak to neberu. Předně i když odhlídnu od Paranova imbecilního zanechání problémů na jiné časy, tak Chromý bůh investuje tolik snahy do vytvoření kultu šaik pošle Tlan Imass, aby ji unesli a následně tyhle uctívače vůbec v plánu nepoužije? Ani samotnou Felisín? WTF? Kdyby je alespoň donutil spáchat sebevraždu, aby ho posílili jejich krví, tak by to dávalo smysl, ale tohle je zhruba stejně logické, asi jako kdyby já nevím Malíček nechal po Fialové svatbě Sansu po veškeré snaze ji odtamtud dostat.. Jak říká Deadpool: Thats just lazy writing. A nejhorší, že to není jediný případ. Besana už se podle toho, co jsem si přečetl do konce ságy taky neukáže. To jako je jí úplně jedno, že Chromý bůh ovládne První trůn a s ním všechny Tlan Imass? Očividně ano, víš Stevene ta armáda Tlan Imass by byla fakt užitečná, když zatracenej Icarium vzál útokem jejich trůn
3) Tuny, ale opravdu tuny nelogičností, porušování pravidel, které sám autor, nastolil a některý zvraty působí prostě divně. Vezmeme si třeba takového Bellurdana z jedničky, pamatujete si toho čaroděje, díky kterému se vytvořil Kostěj, protože k Besaně jako na zavolanou dotáhl mrtvolu Tumavy? V trojce je řečeno, že ho Tayshrenn neposlal a že je velká záhada, proč to udělal. A předpokládám, že to se teď řešit nebude. Sám Bellurdan řekl, že ho poslal Tayschrenn. Pokud ho Tayschrenn neposlal, tak proč tvrdil, že ano? Pokud Tayschrenn chtěl udělat z Besany paní balíčku, proč Bellurdan vyhrožoval Besaně, že ji zabije. Proč tam vůbec Bellurdan o vlastní vůli chodil? Jedno je jistý, kdyby Erikson zkusil copyright na Pratchetta a Besanu stopoval Mrakoplaš, dávalo by to víc smysl než tohle
Mael, který zbjie do bezvědomí Chromého boha WTF? Takže on je natolik mocný, že Chromáka zbije do bezvědomí, ale neudělá něco, co by mu mohlo zábranit v tom, aby dal škodil, například rozsekat na kousky a ty kousky naházet do Azathu?
Další věc Baudín, krom toho, že je to další postava, co prostě vysublimovala do časoprostaru a Erikson zbytečně zase zlikvidoval jeho badass smrt, jenom proto aby ho pak nechal zmizet po cameu v House of Chains. Fascinuje mne na tom, jedna věc, že když Mistr Kápě má shopnost vymazat veškeré vzpomínky a potom danou duši poslat na místu rytíře smrti, tak proč si nevybral z nekonečného zástupu válečníků, kteří už jsou na druhé straně mistra Kápě a mnoho z nich rozhodně lepších než Baudín a ano jsem si jistý, že nejenom on a Daseem Ultor zachraňovali nějakou holku. Už jsem tak nějak pochopil, že pro tenhle typ válečník, má kápě plnou erekci :-)
Komplot Korbola Doma a Malika Rela je přinejmenším diskutabilní. Pokud v tom Kabrňák nejel taky, tak to ukazuje na tom, že Laseenina inteligence je někde na úrovni Ublaly. Na druhou stranu to vysvětluje ty chyby, které Laseen provedla během svojí vlády.
Proč si tolik stěžuji, předně příznivci Malažské knihy padlých a poměrně velká skupina, která tohle oslavovala jako best fantasy ever, se do mne pouštěli jako diví, když jsem něco podobného řekl o Písni a když jsem pochválil Bouřkovou sezónu od Sapkowskiho div mne neukamenovali. Malažská kniha není nejlepší fantasy, je to fantasy s nejlepším koncem, ale to, co se děje předtím se stěží dá nazvat špičkovým psaním v mnoha příapadech. A upřímně řečeno zpětně musím Sapkowskimu odpustit zprasený konec Zaklínače, protože byť King Arthur ex machina nedávala vůbec žádný smysl, tak všechno do závěfu Věže vlaštovky bylo čtivé, mělo spád a myšlenky, které autor chtěl čtenáři předložit byly srozumitelné a pochopitelné. U Eriksona polovinu myšlenek člověk nepochopí a druhou do konce knihy zapomene. A že se Sapkowski v Bouřkové sezóně opakuje nelze vyčítat když to Erikson dělá taky, popravdě řečeno tahle sága by vůbec nepotřebovala deset dílů, zkrátit na polovina a ano tehdy by to byla nejlepší série A ta dlouhá délka mi občas připadá slouží k tomu, aby zakryla zásadní problémy tohohle díla.
4) Autor nemá cit pro míru humor temné momenty střídají scény, které by se spíš vyjímaly dobře v Pratchettově Zeměploše. Typicky v jednu chvíli Corabb je zhulenej a nazývá Leomana Lemoanem s peřím a hned v další scéně Leoman vypálí celý Yghatan. To samé dvojice Tehol a Bugg (Mael) nebo Šurk v bordelu. Sapkowski a i Martin mají pro tohle lepší cit a když Tyrion glosuje nebo trpaslící vtipkují nad pivem, tak to nepůsobí jako pěst na oko.
Zkráceně řečeno nemůžete kritizovat, že Sapkowski nevychytal cestování v čase, když vám nevadí tisíce mnohem horších přehmatů, která tahle sága má, ale dost kritizování, čas taky na nějakou chválu :-D
Půlnoční vlny jsou po Vzpomínkách na ledu nejlepší knihou celé ságy. Tím, že se to odehrává někde úplně jinde, tak se to odprostilo od problémů spojených s hlavními liniemi. Trull Sengar je jedna z nejlepších a nejrealističtějších postav ságy, jejíž minulost znám, může mne zajímat, tahle postava činí těžká rozhodnutí je to to, co si představuji pod pojmem morálně šedá postava. Na něj dvakrát sedí slova Varyse: Dobrý muž ve službách špatných věcí. Jeho přátelství se Šeříkem, vztah k Ruladovi a i jeho postavení, kdy ho ostatní Edurové vyloučili je prostě nádhera, kterou jsem si užíval. Moment, kdy se rozhoduje při souboji mezi Králem zaklínačem a Cedou, co udělá byl jeden z nejbolestivějších v celé sáze a já prostě nad tímhle tleskám. V Lovců kostí jeho vývoj pokračuje, když se jeho kapitán vrátí a připojí se k němu tak to také byl jeden z nejsmutnějších a nejdojemnějších momentů v celé sáze.
Dále mne hrozně zaujal Udinaas, který si získal moje sympatie už od chvíle, kdy se vrhl na pomoc Péřové čarodějce. Znám jeho krutou minulost, jeho vztah k vlasti, navíc to posednutí Wyvalem bylo také velmi zajímavé. A jeho přátelství s Rhuladem, kdy se mu podaří vrátit ho k příčetnosti člověku trhá srdce. Opět scéna, kdy spolu sedí se Strachem a Trullem ve stanu je jedna z nejlépe napsaných v celé sáze. A když je nakonec nucen svého pána zradit vinou cizí moci je to opět jeden z nejsmutnějších momentů v celé sáze. A tenhle typ mám prostě raději než fanservicové "badass" postavy typu Kalam, Rychlej Ben nebo Apsalar.
Další postavou jejíhož osudu jsem hodně litoval je Hull Bedikt, muž který chtěl pomáhat sjednocení mezi národy, ale vlastní země mu vrazí kudlu do zad, chápal jsem jeho důvody, proč Lederas zradil, velice se mi líbilo jak vyf*ckuvoal toho rozmazleného spratka a litoval jsem jeho tragického konce, který buďme upřímní byl pěkně pokrytecký ze strany Nereků. Přijde mi to ukázkový příklad, jak měla být napsána linka Felisín Paran, protože narozdíl od ní Hull měl masivní vliv na invazi Tiste Endur a tedy i na budoucí děj. Také smrt Dujeka Jednorukého a konec Heborika byl velmi smutný, protože paradoxně Heborik byl jediný, kdo sktuečně litoval toho, co se stalo s Felisín (v tomhle poměrně dost překvapil i Gesler)
A abych nemluvil jenom o postavách, tak oblíbené scény jsou samozřejmě vzkříšení Rhulada, sebevražedná invaze Tise Endur do Lederas, rozhovory Bryse Bedikta s Cedou, návrat Silmara Zmara cool souboj Cedy Kuru Quana proti Cedovi a pak samozřejmě vypálení Yghatan, kdy se Leoman zachová jako neskutečná svině a pak naprosto fantastické finále. Stejně tak smutný konec Perela byl srdcervoucí, potěšily samozřejmě scény se Stínupanem, předně jak konečně převezl Rychlého Bena a vývoj postav jako třeba Ganeos Paran či Apsalar, u kterých během šestého dílu, člověk začíná chápat jejich těžký uděl a po tisícovkách stranách stráveného času si je dokáže oblíbit na úrovni takových velikanů jako Trull nebo Toc. A samozřejmě World-Building je prostě úžasný ty podrobnosti nejenom u Malažanů, ale i třeba u Lederas, Edurů a v Pantheonu jsou prostě vynikající a lahůdkové. A některé zvraty jsou dobře napsané například Mael Bugg, který mi uvízl v paměti nejvíce. A celkově jsem si tuhle sérii velice oblíbil a pro mne jako člověka, který sám chce psát, jde o dílo, které mne neskutečně ovlivní, i kdyby třeba kvůli tomu, čemu se člověk má vyhnout (jako psaní o tuctech postavách a pak třetinu z nich zapomenout =D, možná rada pro Martina jak rozseknout Meerenský uzel)
A těším se na ten konec, HYPE IS REAL nejvíce asi na Kotiliona propichujícího Chromáka :twisted:, Draconisův návrat nebo Anomanderova smrt, závěr bude každopádně stát za to. Snad se do konce roku prokoušu tou vatou předtím.
Konec komentářů, které vyzrazují zápletku nebo rozuzlení díla.
Myslím, že u Kvítka jsem měla dobrý pocit z toho, jak to ty vzpomínky prezentovali, ale uznávam že to byl cop-out.
Mně to s Trulem dávalo smysl.
Momentíček.
Vidíš, na chudáka Besanu jsem zapomněla při výčtu oblíbených postav, tak brzo byla vyškrtnuta. A měla jsem si raději než liškoidní persónu, ikdyž tá ma taky své klady. Ale není to už pro mně Besana. Ví vlastně o útoku na trun?
Er, jo, ta čast s Bellurdanem je podezřelá.
Ono to s tou válkou mezi bohy vypadá zajímavě.
U Baudína se zcela shodnem.
Ten komplot mi vyrazil dech.
Jen si stěžuj dál, já to kvituju, ikdyž se pokouším pár věcí vyvrátit.
A tady zase já byla spokojená. Asi mám ráda ten mood whiplash, kdy mě jednu sekundu autor rozesmíva a v další posílá zimomření dolu zády.
Á, další fanoušek Trulla! Co se týče Sengarovské rodinné situace, bylo to krutopřísné snad po všech stránkách. Predávkovanie tragédiou a ještě tomu není konec. Udynaas jako pozorovatel, prostě neexistovala lepší volba. Na Udynaasovi si zmlsneš i v budoucnu.
Co říkáš na Seren?
No tak zrovna to s Hullem jsem nepochopila.
Jo, i ty další výčty u mně vyvolávali slané vodopády a náběhy na hyperventilaci.
Mmm... A co takhle Kotilion škrtící Chromáče tím svým pověstným lankem? :twisted:
Věci off-screen se dějí od začátku až do konce, je to záměrně, Eriksen se vyžívá v tom, že nechá čtenáře se plácat v tom, co se vlastně stalo. Představ si, kdyby k tomu filozofickému balastu ještě vysvětloval každou změnu nálady, to by pak bylo dvacet knih místo deseti. Uznávám, že jsem s tím taky často bojoval.
Ad2 Paran je těžko uchopitelný.
Ad3
Ad4 právě humor, který Malaz má, je super. Já osobně jsem si to oblíbil, tragická ironie. :-)
Souhlasím s tvrzením, že kdyby bylo knih méně, spousta čtenářům by to pomohlo. Na druhou stranu nesouhlasím s tím, že Malaz má jen dobrý konec. Malaz je prostě těžko uchopitelné dílo, které má, tak jako i jiné díla, silné i slabší momenty. Ono totiž když ti něco přijde jako bullshit, ještě to nutně neznamená, že to smysl opravdu nedává. Problémem je ta rozsáhlost, ať se může člověk snažit sebevíc, tak fantazie, kterou má autor při vytváření světa v hlavě, se nemůže úplně stoprocentně přenést na papír. Pak dochází k tomu, že to čtenář nechápe, a přijde mu to jako blbost. Což není samozřejmě úplně dobře, ale vzhledem k rozsahu si nemyslím, že by tam bylo toho tolik. Notes + druhé čtení a spousta věcí do sebe zapadne. :-)
Btw. druhá polovina ságy je rozhodně lepší než první půlka, hlavně od konce sedmičky je to pak docela jízda. :-)
Přesně, tragická ironie.
1) S Trullem uznávám, že tamto asi opravdu potřeba nebylo. Na jednu stranu byl Trull paradoxně jediný bratr, který se k Rhuladovi neobrátil zády, ale na druhou on opravdu nebyl při smyslech, pouze si myslím, že by to byla pěkně emocionální scéna, ale dávám za pravdu, že klíčové to nebylo.
Co se kultu spásy týče, tak bylo divných několik věcí. Předně si nepamatuji, že by Řezník někdy prozradil Felisín svoje původní jméno (pokud to tam někde bylo, tak se předem omlouvám), takže je to docela náhoda, že toho kluka pojmenovala stejně :). Další věc je, že Kuralt sám řekl, že Chromáka pořád následují, takže nějaké spojení tam už z principu být musí a taky z toho, že všichni morem posedlí jsou nějak zohavení, což imho pasuje do konceptu Chromého boha. Ale tady prostě ztěží říct, na mne to prostě působí dojmem, že autor tohle zazdil, což přitom, kolik si toho nabalil není divu. A Paranův nezájem je podle mne další kravina, jak za každou cenu zabránit tomu, aby se dozvěděl, co se stalo s jeho mladší sestrou (protože pokud by se s Felisín setkal, pravděpodobně by se jí na jméno zeptal a pak si to dal nejspíš dohromady) Proto prostě odchází. Přijde mi to prostě, že se autor nechtěl s tím už dal obtěžovat, no. Řezník, Scillara a Lorik na ni zřejmě taky zapomenou a autorovi to uvolní ruce k tomu, co potřebuje.
2) Jeden z těch Tlan Imass měl tisíc výmluv, proč nemůže zavolat ty ostatní. Tak či tak si myslím, že by smrt Stříbrné lišky v souboji s Icariem bylo lepší završení charakteru než submlimace do časoprostoru.
3) Co se týče Chromého boha jedna věc, co mne teď napadla je, zda to byl na tom ostrově opravdu Chromý bůh. Totiž Chromák má být spoutaný v Ohnici, že a otravovat její tělo, že? Tudíž i když někteří bohové jsou všudypřítomní, tohle není jeho originální tělo, ale pravděpodobně jenom nějaká manifestace, takže čistě hypoteticky Mael nenapadnul samotného Chromáka. NIcméně, co bylo už ustanoveno v příběhu, že pokud se chopíš něčeho, co patří nějaké osobě například prst, nebo začarovaný předmět, máš na něj nějaký vliv. (proto byl Ben tak vyděšenej, když Chromák držel ten jeho lokalizátor :D) Co Mael mohl alespoň udělat a pro co existuje precedns, je donutit Chromáka propustit Rhulada, úplně stejně jako Anomander donutil Stínotrůna, aby odvolal Špagáta. Rozhodně je nesmysl, aby ho pouštěl jenom tak.
Trágedie rodu Sengarů je fantastická líbí se mi jak je Rhuladova linka hodně podobná mému oblíbenci z Warcraftu Arthasovi, s tím prokletím si autor opravdu vyhrál. Ten spor mezi bratry i to, jak Trull měl pravdu, ale nikdo mu nevěnoval co se týče záležitosti s Majen pozornost. Nádhera. Udinaas je prostě sympaťák.
U Hulla jsem to pochopil tak, že Erikson ukázal čisté pokrytectví Nereků a že je to úmyslné, že pomsta je špatná, ale pomstít se někomu kvůli pomstě není onic lepší. I když zrovna tohle je přespříliš používáné téma u Eriksona.
Co se Kotiliona týče může být
:twisted:
Na tohle se rozpomenout neumím.
Out-universe explanace naprosto jo, při takovém rozsahu není divu, že potřeboval nějakou zeď.
Nebo si ji drží pro spin-off.
On se běžně lidem zjevuje ve stanu. Jeho manifestace by to měla být.
Tohle vyjednávání, to mi vubec nenapadlo, ale to je fakt dobré.
Warcraft jsem nečetla, zato jsem si četla o Arthasovi. Už jen čtění o bylo dojemné. Jistá podoba tam je. Rhulad sice nikdy nebyl taková hvězda, vlastně se do téhle katastrofy dostal tím, že se snažil získat uznání (a holku), ale tíha odpovědnosti, bezvýchodisková situace, snaha být perfektním vudcem pro své lidi, rostoucí drastickost a skázonosnost, stráta puvodní osobnosti, prokletej meč...
Jasně, ale za co se mu mstili?
2) Tak či tak si myslím, že to měl alespoň zkusit. Paran už předtím než se stal pánem Balíčku tak ukazoval, že to je neuvěřitelně laskavý člověk (typicky to jak osvobodil ty Ohaře z Daufníru, i když se ho předtím pokusilis zabít - nádhera). Ale samozřejmě vím moc dobře, proč autor potřeboval, aby ani nezkoušel.
Icarium měl problémy s Rychlým Bene, takže si myslím, že celá armáda Tlan Imass podporovaná těmi jejich vlčími mazlíky v čele se Stříbrnou liškou, která je částečně Bellurdan, částečně Tumava a částečně Besana, což znamená přístup minimálně ke třem chodbám a tísice let kouzelnických a bojových zkušeností by byl overkill i pro zabijáka života. Ale tak, kdo ví. U Kotiliona bych taky nečekal, že sundá celou armádu zakrvených válečníků Tiste Endur sám. :twisted:
3) Tayschrenn je prostě jedna velká anomiálie a hned se k tomu dostanu. Co se Maela a spol týče je mi jasné, že to je složitější, i tak ho ale neměl nechat jen tak a měl mu zpříjemnit život více než jenom výpraskem.
Pozor já netvrdím, že Malaz má nejlepší jenom konec, já si myslím, že Malaz je jako celek výborné dílo. Pouze si nemyslím, že je o tolik lepší než Píseň a Zaklínač, jak to někteří tvrdí. Můj názor jsou tyto rovnice
Zaklínač bez konce > MKP bez konce
MKP konec > Zaklínač konec > Píseň konec (ze zřejmých důvodů :twisted:) Ale taky platí
Worldbuilding MKP > Worldbuilding Píseň > Worldbuilding Zaklínač
Bohové MKP > Bohové Písně a Zaklínače očividně
Postavy Písně > Postavy Zaklínače > Postavy MKP (tam je to prostě za mne půl na půl, některé postavy půlka je výborná, půlka me nenadchla, ale to je prostě tím množstvím :))
Zkráceně, co se snažím říct, že Malaz je v mnoha ohledech lepší než Píseň a Zaklínač, ale v mnoha ohledech horší. Samozřejmě klobouk dolů před autor, že dal těch sedm tisíc stran o 10 dílech dohromady o tom žádná. Ale prostě zatímco Píseň se četla sama a všech sedm Zaklínače ještě víc jedním dechem, tak u Malazu mám pocit, že než to dočtu, tak už to bude těsně před mým posledním dechem :D
Problém Malazu je, že některé věci se strašně opakují a i některé myšlenky se hrozně opakují typicky
Dům Mrtvých: Felisín je na útěku, doprovází jí Heborik a asasín, co jí má za úkol chránit. V tom neuspěje a Felisín se stává šaik a potká ji strašlivý osud.
Lovci kostí: Felisín je na útěku, doprovází jí Heborik a asasín, co jí má za úkol chránit. V tom neuspěje a Felisín se stává šaik a potká ji strašlivý osud.
Dále jak moc mám rád Trulla Sengara a Toca Mladšího, tak nelze bohužel popřít, že jejich přátelství ať už s odpadlíkem nebo prvním mečem Tlan Imass je skoro identické.
A pak samozřejmě tři epizody s úplně stejným podtextem: pomsta je špatná Felisín Paran, Hull Bedikt, Perel. Nevím, proč příběh musí mít tři revenge subplots. Dejme tomu, že první dva nějakým způsobem pohnuli s dějem a že především Hull Bedikt přirozeně z dějy vyplul, ale u Perela to prostě moc smysl nedávalo. Kdyby jenom znal nějaké strašlivé tajemství, které by Tavore mohlo dohnat k sebevraždě a tak se jí mohl pomstít tím nejhorším způsbem.
Podruhé číst Malaz určitě nebudu. Stačilo mi číst 2x měsíční zahrady a naopak některé věcí působí při druhém čtení ještě divněji. Typicky mne dostává hláška pobočnice Lorn Můžeme se chvilku pozastavit nad tím, jak stupidní tahle hláška je? Nechte mne, abych si to srovnal. Lorn si myslí, že někdo chtěl odvráti pozornost od únosu tím, že na STEJNÉM MÍSTĚ zabil čtyřista lidí, ale nechal úplně v pořádku baráky, úplně v pořádku všechny čluny, aby mohli imho zjistit, kdo tam žil. Jasně zabili i stráže na stanici. Ale přesto to neuděláte, když chcete odvrátit pozornost. Tohle uděláte ano, když pozornost chcete naopak přitáhnout. Jak to hlášení císařovně vypadalo: Vaše výsosti, snažili se odvrátit naši pozornost masovým vraždením od únosu, ale nechali vesnici a všechny čluny nedotčené, abychom (ne)přišli na to, že zmizeli rybář a jeho dcera. Jak tohle krucinál někdo může spolknout? Já to nespolknul a to jsem o Ammanasovi s Kotilionem v době první knihy věděl úplný kuloví na rozdíl od Lorn a Laseen, kteří sice neznají asi jejich skutečnou identitu, ale krucinál snad nejsou tak blbí? A tady se nám znovu projevují dvě kvalitativně rozdílné roviny psaní, protože ze Stínupanovi strany to byl GENIÁLNÍ tah. Protože on chtěl, aby si toho všimli, on chtěl aby přesně zjistili, kde Kotilion je, on chtěl, aby Laseen poslala Lorn a Tlan Imass do Dárudžhistánu, protože věděl, že to rozčísne vlny. Je to jako když hodíte kamén do bahnitého jezírka, špína se zvedne a vy vídíte, co je pod ní lavinová reakce. A stalo se několik věcí, ze kterých Stínupán dokázal vytěžit uvedlo do chodu běh událostí, ze kterých Stínupán profitoval. A opět potvrzuje, že kdyby všechno bylo napsáno stejně dobře jako Kellanved s Tanečníkem, bylo by to nejen nejlepší fantasy, ale best series ever.
Dále Tayschrenn, pošle paliče do tunelů, aby byli v bezpečí, ale pak je neenchá pustit, když už v bezpečí nejsou? WTF? Nejenom co se týče čtivosti, ale Měsíční zahrady mi přijdou příšerně odstřihnuté od zbytku ságy, jako kdyby to k tomu nepatřilo. ¨
Zkrátka číst Malaz po druhé nebudu, ale rozhodně mne zaujal na internetu Esselmont a ty jeho prequely, do kterých se za nějakou dobu pustím. Ostatně, kdybych měl víc časů zvolil bych tenhle doporučený sled čtení :)
https://www.tor.com/2017/11/21/malazan-suggested-reading-order-ian-cameron-esslemont-steven-erikson/
Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.
Btw. teš se, až poznáš Zobáka. Za mě je to nejlépe napsaná postava celé ságy. :-)
http://malazan.wikia.com/wiki/The_God_is_Not_Willing
Doufám, že to nezlikviduje konec MKP. Přece jenom Karsa je takový Malažský Chuck Norris :D
Btw. Koukal jsi na postavy.cz k Malazu? Je tam kvalitní popis fungování světa, postav apod. Když jsem byl ztracený, tak jsem hledal tam, dost věcí jsem díky tomu pochopil. :-)
Cyklus má zatiaľ 5 častí-Mŕtvy na Pekelnom vrchu,Krv prvorodených,Ohnivé znamenie,Diabol v zrkadle,Vlk a dýka.Tento rok by mali vyjsť posledné 2 časti-Les prízrakov a Anjel v podsvetí. :-)
No a dnes jsem dočetl Samu čepel, první díl Prvního zákona a je to dobré, velice dobré :applause:
Oblíbená postava Westt, Psí Čumák a i ten Glokta, ale ono naprostá většina postav jsou sympaťáci, i přes své nepochybné vady.
Jediné co mě možná malinko ruší je, že si Hrdiny kapku pořád pamatuji a cca vím, že
navíc je těžké brát Bethoda jako záporáka, když si mě získál ve své povídce, kde je vykreslený jako fajn borec :wall:
https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/michel-houellebecq-serotonin-kniha-francie-odeon-cestina/r~f5cc63b60f4211e9a446ac1f6b220ee8/
Velmi zvláštní literatura
Čo môžem z tohto sveta doporučiť, je séria o temnom elfovi Drizztovi.
EDIT: Ale nečakaj od toho nejaký majstrštyk, je to solídne napísaná tradičná fantasy.