Kecáliště
Přenesli jste se v určité diskuzi extrémně daleko od tématu? Nevíte co s tím? Nechce se vám kvůli nějaké malichernosti zakládat nový topic. Sem s tím!!! Multi-tematický topič na cokoliv....
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
1. Jak se nazývá vladař v Mecce v 5. století? Myslím jako funkce, ne jméno
2. Měl Qusai ibn Kilab ibn Murrah dceru? Pokud možno s nějakých libozvučnějším jménem než Hubba :)
3. Byla nějaká slavnější léčitelka před Hildegardou z Bingenu?
Jenom zkoušim štěstí :-D
2) ano, Kinana, Khuzaima
3) v jakém smyslu chceš odpověď?
2. Wiki mluví jen o "many sons"
3. nemám tušení, možná v antice.
Arianus: Hubal byl bůh, ne vládce.
Arianus: A zdroj těch jmen?
Flanker.27: Co jsem se zatim dozvěděl, tak to byl spíš "jenom" náčelník.
Ale díky všem :)
Chtěl ji utěšit. Věděl to. Znovu se jeho pohled setkal s jejím. Působila tak křehce a bezbranně. Vzpomínky, hrdost, všechno pryč. Vztáhl ruku k jejímu pasu a přitáhl si ji k sobě. Cítil v jejím těle sílu. Sílu, kterou potřeboval. Ale žádný odpor. Neodtáhla se, nezačala protestovat. Objala ho. Z vlastní vůle. Náhle měl její hlavu opřenou o své rameno. Vzhlédla k němu a jejich oči se setkaly. Cítil teplo jejího těla a svět okolo přestal existovat.
Cítila tlukot jeho srdce, slyšela jeho dech. Dodávalo jí to chuť žít. Chuť se smát, chuť se radovat. Cítila jeho sílu, sílu o tolik větší než její, a přece tak laskavou. Chtěla se jí podvolit.
Nerozuměla tomu. Přece ho nenáviděla. Věděla, že ho chce nenávidět. Tak proč se cítí tak v bezpečí? Proč se tiskne svým tělem k jeho? Proč náhle objímá jeho tělo? Proč ho nechala vyhrnout jí sukni až k bokům?
Touží po něm, touží po jeho síle. Ví to. Chce ho, chce ho pro sebe a v sobě, navzdory všemu. Co bylo je zapomenuto, ona chce být jeho, pro tento den a pro dny, které přijdou.
Vstoupila do nich tělesnost, něha, síla. Vnikl do ní. Nebyly již otázky, byla jen ona a on, a jejich spojení a na ničem jiném nezáleželo. Tiskli se k sobě, zcela prostoupeni jeden druhým. Společně dýchali, stejná krev tekla jejich těly. Byli spolu a byli jeden pro druhého. Věděli to a chtěli to tak navždy.
Dlouho potom leželi vedle sebe a ona se k němu tiskla, jako by se bála, že zmizí, že zůstane sama a už nenalezne tu sílu, která ji oživila, tu zeď, o kterou se může opřít, tu pevnost, kam se může uchýlit. On to cítil, chápal to bez jediného slova. I on ji držel, svou ženu, pro kterou může žít, svou lásku, kterou vybojoval navzdory všemu a všem, i navzdory jí samé.
Těšil se pohledem na její dlouhé vlasy rozházené okolo její hlavy, na šťastné modré oči. Těšil se z jejího dechu, z ospalého zívnutí, z úsměvu na jejích rtech. Vybojoval si ji a ona je jeho, jeho a nikoho jiného. Nikdy se necítil tak silný a slabý zároveň. Přivinul si ji k sobě.
A zavřel oči.
(to první jsem si musela najít ve slovníčku :-p)