Sportovní aktivity a podobné vylomeniny
Vzhledem k tomu, že místní Spolek přátel železa (AshaG, flanker.27, Krisa a příležitostně i já ;-) off-topicuje chvíli tu a chvíli zas jinde, zkouším tímto vytvořit topic věnovaný rozličným sportům, které sami aktivně provozujete/provozovali jste - ne nutně na soutěžní úrovni. Pro jistotu zdůrazňuju, že do toho nepatří pití piva na rekord, sledování fotbalu v TV, ani další bohaprosté* činnosti, které si někteří pletou se sportem.
*dovolávání se ho/jich k získání relevantnosti nestačí.
*dovolávání se ho/jich k získání relevantnosti nestačí.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Minulé úterý a čtvrtek jsem se tudíž drze vetřel na trénink ke kamarádům, co ještě hrají, abych se do toho opět trochu dostal (snad mi to odpustí :P). Pár hodin rozkoukávání a otloukání se udělalo své (musím kluky pochválit, hrají moc pěkně), takže v sobotu jsem mohl s klidným svědomím nastoupit v našem tradičním smíšáku. Pár míčů mi sice uletělo, ale hrál jsem v pohodě a bez zásadnějších "výpadků". Zbytek týmu na tom je podobně - aktivně hrají už pouze dva z nás - přesto jsme od začátku podávali solidní výkon. Ze skupiny jsme postupovali z prvního místa s dvěma výhrami 2:0 a dvěma "vyhranými" (na body) remízami 1:1, kdy nám soupeř pokaždé bodově utekl, v koncovce jsme ho téměř dohnali, ale klíčové výměny jsme ztratili nedůrazným nebo naopak zbrklým útokem.
Naši největší rivalové posledních let dorazili letos bez svého nejsilnějšího hráče, jehož nepříjemný servis, spolehlivý útok a výborná hra v poli tvoří podstatnou část jejich hry. Takto nám podlehli ve skupině snadno 0:2, a posléze prohráli v boji o finále s nejsilnějším týmem druhé skupiny. Ten měl sice poměrně vysoké blokaře, od kterých jsem konečně dostal pořádnou "desku", ale chyběla jim zkušenost a dopouštěli se zbytečných chyb, zejména na podání. V play-off jsme tak nakonec měli méně problémů než ve skupině a nejhorším soupeřem byly tradičně dlouhé pauzy před semi-/finálem, kdy se dohrávají zápasy o další místa. Po loňské prohře ve finále jsme tak opět zvítězili :king:
Jinak asi před dvěma lety jsem začal s hokejem na amatérské úrovni. Nikdy před tím jsem to nehrál. Z počátku mi to moc nešlo, ale zlepšuji se. Teď od září hraji i amatérskou ALOHA ligu za HC Pink Panthers. Ano máme růžové dresy. :D
Taky záleží, kde jezdíš. Třeba ta poslední vyjížďka mě přesvědčila, že v horách mám teď maximálně na nějakou "kochačku" s převýšením pár set metrů. Vydat se trochu dál směrem do Krkonoš, asi utrpím nějaký ten šrám na egu (a možná i těle :D). Na jaře jsem se vyskytl v Krušných horách a ještě mám v živé paměti, co se mnou provedl výšlap od Ohře na hřebeny k Měděnci (konkrétně úsek Perštejn-Horní Halže), což není ani mizerných 600m. Na sedlo pod Klínovcem jsem se pak sotva dovlekl, dokonce jsem musel na chvíli slézt :spike:
Každopádně.. (teď do mě) ale já začínám s golfem :) je to dobrá hra pro kohokoliv v jakémkoliv věku. Kdo má problémy s labilitou, tak ho to celkem vyškolí :)
Ale přes mé prvotní výhrady spíše k pověsti toho sportu musím říct že je to fajn relax. A penetrace kreténů a snobů je stejná jako v každém jiném sportu :) Záleží samozřejmě na výběru klubu a hřiště..
ad kolo: zatím stále bída, času je málo, ještě že na něm jezdím aspoň do práce (cca 3km) a na tréninky (cca 4km). Zrovna dneska jsem jel v mírném protivětru a dařilo se mi po většinu cesty držet rychlost kolem 35km/h aniž bych to musel rvát úplně na doraz (což se vzhledem k poměrně vydatnému tréninku na dračích, jenž pak následoval, vyplatilo). Jde o rovinatou část profláknuté cyklostezky na Kuks v úseku Hradec Králové-Předměřice nad Labem tvořenou širokými betonovými bloky. Kromě kvalitního povrchu je i dostatečně široká, takže lze bez problémů předjíždět pomalejší účastníky.
Jinak zrovna minulou neděli jsem se vydal opět na otočku na Zvičinu (viz. můj příspěvek z loňského září), tentokrát sólo a v relativně pohodovém tempu. Vyrazil jsem až po obědě a krásné počasí z rána se poměrně rychle zkazilo a chvíli dokonce sprchlo. V závěrečném stoupání mi už chyběly síly - s nájezdem řádově 500km se není až tak čemu divit - ale nějak jsem to dotrápil na vrchol k Raisově chatě. Cesta zpět je odpočinkovou záležitostí, neboť se prakticky celou cestu do Hradce klesá a i vítr foukal do zad (=obvyklý severák).
ad dračí: tréninky pomalu začínají vypadat jako tréninky, na závodech v Praze minulý víkend dvakrát třetí flek. No, už bývalo i líp, ale sezóna sotva začala, tak uvidíme..
ad posilovna: rád bych začal opět pravidelně cvičit, od března jsem byl tuším třikrát. Zatím aspoň trochy shybuju a klikuju doma. První tréninky budou stát fakt za to.. :P
Na závěr z trochu jiného soudku:
Na letošního apríla (jak příhodné) jsem vzal rodinný vůz na okruh do Vysokého Mýta. Manželku a synátora jsem nechal doma, aby se mnou pak ještě chtěli někam jezdit :-# Na trackday mě vytáhla kamarádka, které při elektronické registraci omylem naklikla místo jedné rovnou tři a snažila se zbylé dvě někde udat. Říkal jsem si, že nebude od věci si auťák trochu osahat a poznat jeho chování na limitu pro případ, že bych někdy musel řešit nějakou ošemetnou situaci. S děckem na palubě nemám pochopitelně na podobné "pokusy" pomyšlení, tak jsem se chopil nabízené příležitosti.
Měl jsem obavy, že s rodinným kombíkem budu na malém technickém okruhu tak maximálně překážet, obzlášť poté, co vzal za své můj (naivní) plán přijet ráno hned na osmou a odjezdit si svoje dřív než dorazí většina účastníků. Jednak na státovce vedoucí kolem okruhu zrovna probíhala rekonstrukce a jen na průjezdu Mýtem jsem chytil čtvrt hodiny zpoždění, druhak kvůli organizačním zmatkům byly obě brány areálu ještě další skoro půl hodïnu zavřené. Ve výsledku jsem přijížděl s balíkem natěšených řidičů vozů sportovního, popř. sportovně-rekreačního určení, mezi nimiž moje Mazda6 působila jako výr, co se omylem připletl mezi letku sokolů.
Organizátory jsem byl ujištěn, že je to úplně jedno, že se s tím počítá a stačí sledovat okolí a uklidit se stranou, když se zezadu přižene někdo rychlejší. Zatímco ostřílení borci kolem přezouvali na okruhové semislicky, ladili motory, převodovky a zkoušeli brzdy, já jsem upustil tlak na dvě desetiny pod doporučenou hodnotu, chvíli sledoval průjezdy miatistů cílovou pasáží a sbíral odvahu se do toho kolotoče zapojit.
Takže první pokus - čekám ve frontě u vjezdu (na začátku cílové rovinky), kde jeden z organizátorů sleduje dění na okruhu, a jakmile někdo opustí trať, pouští na ni v příhodné mezeře dalšího z účastníků - aby se celkový počet aut na okruhu udržel v rozumných mezích. Před startem ještě rychlá kontrola registrace vozu prostřednictvím pásky na ruce, vyfasuju D-čko liháčem na sklo (mám zaplacené dopolední ježdění) a hned na to už mě odmávají a vyrážím..
První zahřívací kolo přináší základní informace o trati (večer předem jsem si aspoň prohlédl plánek okruhu na webu):
- trať je opravdu velmi krátká a technická s pouze dvěma delšími rovinkami
- na vyšší rychlostní stupně můžu klidně zapomenout, na rovinkách lze cca na 1-2 sekundy řadit za tři, a vzápětí je již třeba brzdit do zatáčky a podřadit
- stopa je celkem jasně "pogumovaná" stovkami průjezdů na hraně smyku, takže není nutné si kdovíjak lámat hlavu nad tím, jak do zatáček najíždět
- vzhledem k relativně nízké rychlosti není problém sledovat dění kolem a pouštět ostatní (sláva!). V několika místech lze navíc volit mezi přímým průjezdem a bonusovou zatáčkou, což dává další prostor k vzájemnému vyhnutí se.
Při prvním pokusu jsem projel okruh cca 7-krát a získal jakous takous představu, co si můžu dovolit.
Pozitivním zjištění je, že 6ka je skutečně na poměry rodinných vozů nadprůměrně agilním a dobře čitelným autem. Bohužel průměrný Japonec bývá výrazně lehčí než já a sedačka metrák váhy při větších přetíženích úplně nepodrží. Při razantním průjezdu nejvíce utaženou pravotočivou zatáčkou navíc s úlekem zjištuji, že levý přední čep sedačky vyskakuje ven a příslušný roh sedáku se se mnou zvedá (no nazdar!). Po dojezdu jsem ji zacvakl zpět.
Při druhém startu se problém opakoval hned ve druhém kole, takže jsem vzápětí trať opustil (myslím oficiálním výjezdem, ne do kačírku :D) a nouzově vyřešil problém vložením malého hranatého kamene do lyžiny pojedu sedačky, který brání jejímu prohnutí a následnému vyskočení čepu. V poslední sérii jsem tak mohl konečně jít na limit a několikrát se mi povedlo auto na chvilku "utrhnout" za veselého poblikávání kontrolky stabilizačního systému a zesilujícího pískání gum, které bylo potřeba mezi jednotlivými starty průběžně ufukovat.
Když jsem zrovna nejezdil, pozoroval jsem ostatní auta (z prostoru startu je vidět pouze závěrečná pasáž trati). Někteří řidiči se s tím příliš nemazali a posílali své vozy do zatáček bokem. Sem tam někdo skončil v hodinách. K vidění byly kromě sporťáků i minimálně dvě další rodinná kombi a jedno SUV (Tiguan), se kterým jsme se při jedné jízdě i trochu honili. V zatáčkách jsem ho stíhal bez problému (holt SUV jsou krabice s vysoko položeným těžištěm a musí do nich najíždět hodně pomalu), na výjezdech mi ale ujížděl (TSI/TDI jsou výkonnější než moje atmosféra a rozdíl v aerodynamice se při malých rychlostech ještě tolik neprojeví).
Celkově bylo ježdění fajn (nerozbil jsem auto, sebe, ani nikoho jiného), splnilo moje očekávání, ale ještě mnohem silnější zážitek byl, když mě jeden kolega na závěr povozil Miatou (Mazda MX-5). To je vysloveně auto určené k blbnutí, na podobný okruh jak dělané. Ačkoliv nemá kdovíjaký výkon, hmotnost kolem tuny dovoluje mnohem vyšší nájezdové rychlosti a absence střechy pocit rychlosti dále umocňuje. Dotyčný navíc chvíli předtím nazul starší gumy na drift, takže záď držela stopu spíš sporadicky, přestože byl jinak o několik tříd lepším ridičem než já. V regulérních hodinách jsme skončili jenom jednou, ale smyků (většinou promptně korigovaných) jsme si užili požehnaně ;-)
Po skončení jsem dofoukl u pumpy gumy a vyrazil na pohodu domů - byť mi teda ještě pár km trvalo přestat při rozjezdech vytáčet motor nad 3000/min :P
Minulý týden jsem měl konečně volno (technicky nešlo o dovolenou, ale o tzv. náhradní volno za přesčasy, co se mi nahromadily za období od března). Nejprve jsem trochu otestoval formu dvěma kratšími vyjížďkami na horáku. Výsledek nebyl až tak hrozný, což lze přičítat spíš dennímu ježdění na kole do práce, než občasným vyjížďkám o víkendech.
Po jednodenní pauze jsem vytáhl silničku a zkusil zajet v ostřejším tempu svoji klasiku Chocerady-Ostředek-Sázava a zpátky domů (celkem cca 47km). Ke konci mi už docházely síly, takže jsem byl nucen zvolnit a skončil jsem s průměrem 29km/h. Spánkový deficit se holt podařilo dohnat jen částečně, neb synátor ráno jen málokdy přetahuje přes osmou, což regeneraci zrovna nesvědčí.
Nepoučen, zkusil jsem hned další den výrazně obtížnější trasu Ondřejov-Sázava-Talmberk-Rataje n.S.-Český Šternberk-Divišov-Čerčany a domů. Už za Ratajemi mi začínalo být jasné, že tenhle výlet si za rámeček nedám, a následný výjezd k D1 na Šternov mé obavy potvrdil. Mírně zvlněná krajina za Divišovem (představujícím lokální výškové maximum) dává příležitost trochu si odpočinout, ale to by člověk nesměl zkoušet neprobádanou cestu vedoucí po rozbité polňačce, minout dvakrát po sobě správnou odbočku, co chvíli slézat a koukat do mapy.
Byť jsem toho měl již plné zuby, přidržel jsem se původního plánu a sjel (již počtvrté) v Čerčanech zpět k řece. Výjezd přes Pyšely na Kovářovice nakonec nebyl až takovým martyriem, jak jsem čekal (během sjezdu jsem asi přeci jen něco málo zregeneroval), a brzy jsem u Všeším podjel dálnici zpět na severní stranu.
Následuje cca 200m úsek nahoru na Božkov se stoupáním přes 16%, kde jsem potupně slezl. Inkriminované silniční kolo má převody 52/42 vepředu a 7-kolečko 13-21 vzadu. V mých 16-17 letech, kdy to bývalo moje hlavní kolo, jsem s převodem 2:1 dokázal vyjet v Posázaví takřka cokoli. Lámat na něj opakovaně delší kopce však bere síly (chybí možnost shodit na něco lehčího a chvíli jen volně "točit", a ulevit tak ztuhlým nohám) a takovýhle krpál lze "urvat" opravdu jen v odpočatém stavu. Zbývalo sjet kolem mnichovického nádraží dolů na náměstí a zdolat posledních pár kilometrů nahoru domů. Na to, že je to nějakých 90km, jsem dopadl dosti hanebně. Průměr kolem 20km/h hovoří za vše, nohy mě bolely až do středy. Někdy to zkusím zopakovat v lepší kondici ;-)
Dnes, resp. včera jsem si spravil náladu, ale doplním až zítra (mažu spát)..