Povídka č. 14 /2.kolo/
Tajný deník Sansy Stark
Robb Stark zařval smíchy a otočil na další stránku.
„A když jsem včera šla po nádvoří a pozdravila ho, tak se na mě usmál a mírně se uklonil. Cítila jsem, že v té chvíli se moje srdce na okamžik zastavilo. Je tak galantní a hezký a vtipný. Otec říká, že železní jsou násilníci a rebelové, ale to není pravda. Otec o tom vůbec nic neví. Jak to vůbec může říkat, když ho vidí, jak slušný a milý k nám všem je?...
Číst celý článek zde
Robb Stark zařval smíchy a otočil na další stránku.
„A když jsem včera šla po nádvoří a pozdravila ho, tak se na mě usmál a mírně se uklonil. Cítila jsem, že v té chvíli se moje srdce na okamžik zastavilo. Je tak galantní a hezký a vtipný. Otec říká, že železní jsou násilníci a rebelové, ale to není pravda. Otec o tom vůbec nic neví. Jak to vůbec může říkat, když ho vidí, jak slušný a milý k nám všem je?...
Číst celý článek zde
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
tak co by jste chtěli? Toto je přesně ta Sansa na kterou pořád nadávám.
Jo, k tomu "nesnaží se to vzít": Slovo prosím by mělo vydat za veškeríé natahování.
A slovo prosím, co si pamatuju, u dětí v těhlech situací nefunguje, spíš jen zvyšuje radost toho provokatéra... - děti holt jsou skety zákeřný ;)
pamatuju si, jak k nám do třídy nastoupil jeden týpek - první, co ho zajímalo bylo, aby si vybudoval postavení... - a tak to prostě zkoušel - kdo si co nechá líbit...
měl smůlu, že jsem zrovna chodil na judo a on se ke mně postavil jak v příručce... - od tý doby jsem měl pokoj... kdybych ho ale prosil, ať toho nechá - jak by to asi dopadlo?
tim chci říct - spor jsem nevyvolával, násilí jsem použít nechtěl... - jenže on to zkusil a já měl volbu - buď si nechat "srát na hlavu" a nebo mu jasně naznačit, ať si najde jinej píseček pro svoje bábovičky - a lidi, který radši než by něco udělali, si nechaj sr.. na hlavu mi ale sympatický nejsou, člověk by měl taky něco udělat, ne jen spoléhat na druhý...
(ale to jsme už zase skoro u jiný debaty)
:-)
P.S. Jinak ty Sansiny zápisky jsou bomba, jak z nich uplně stříká ta naivita a zároveň povýšenost... - super povídka
Sansi mi je uprimne lito a je celkom zabavne, ako sa k tej sikane stavia v diskusii opacne pohlavie, ktore po
a) ani netusi, ze sikana na zenskej urovni je uplne ina kava a slusne (striktne) vychovane na nu nemoze vhodne odpovedat, lebo nema na to prostriedky
b ) vela dievcat si pisalo taky dennik typu on ma nema rad, s tou druhou dnes prehodil o 4 slova viac, to nie je fer, mna pozna ovela lepsie a davam mu odpisovat. Ked si predstavim, ako by som sa ja citila, keby mne nieco take urobili... no asi by ma to dost poznacilo vo vztahu k nim. Raz som povedala sestre nieco velmi osobne a sestra to vyzvonila mame. Mali sme mozno 12. Odvtedy som sa jej nikdy s osobnymi vecami nezdoverila a je mi to luto, ako to dopadlo. Ked ma v triede sikanovali, tak som len pri okne plakala. Ano, prislo na trhanie vlasov, ale vsetko sa tym iba zhorsilo. 'Dajme si do nosa ´sikana zanecha niekedy ovela mensie stopy, ako nieco taketo.
Edit: Koukám, že Hildegarda to napsala za mě.
Každopádně se opět ukazuje, že Sansa láme charaktery. V tomto případě ale dle mýho na ty, kterejm nevadí se dívat na to, když je někdo ponižovanej. "Je slabej," neumí to vrátit, tak si to vlastně zaslouží. Huh, toho jsem se nechtěl dožít.
Michelle: no, třetina lidí jí nenávidí, třetina lidí jí miluje a třetina jsou pedoméďové :)
EY: Pedofila jsem tu zatím žádného nezpozorovala...:-)))
flanker: ver ako ja, ze tato generacie nie je o nic horsia ci lepsia ako nasa. Oni z toho vyrastu, pripadne tych najhorsich posle sama evolucia do zumpy dejin. Ver a bude sa ti lahsie spat. Viera povznasa :)
mj. teď jsem si vzpomněl :-)))))))) u nás v rodině se občas vypráví taková historka - mám pár bratranců - dva z nich jsou cca o 10 let starší, takže jako mladší jsem dostával občas správnou sodu - jednou odpoledne mě fakt něčim vytočili, a to velmi... - a večer se sedělo u ohně, zhruba 15 lidí z širší rodiny - bráchanci na to už dávno zapomněli a v klídku užívali večera, zatímco já jsem vyrazil na půdu, kde jsem našel dospěláckou hokejku (bylo mi tak 6-7 roků), připlížil se za ně(seděli vedle sebe) a vší silou jsem je tou hokejkou majznul po hlavě...
:-))))))
asi tolik k tomu "chtít" se bránit... - oni měli na svoji straně sílu, tak jsem si prostě musel najít nějakej "svůj" způsob obrany... - a bylo to asi podobný tomu, co je v povídce - takový to příbuzenský blbnutí dětí všeho věku
:-)