Já jsem to taky většinou přečetl. Ale nelíbilo se mi to. Pořád jsem si říkal - co na tom Shakespearovi všichni vidí? Dodnes jsem to nepochopil. Pro mne nestravitelné. Remarque psal o válce, pohoda, tam bylo atraktivní už to téma. Babičku jsem taky nikdy celou nepřečetl. Uznávám, že mám zásadní literární nedostatky. Ale už od školy jsem šel spíš po tom, co se líbilo mně, ne ostatním. Ty Hunger Games, to je nějaká upířina? Mám doma stejnojmenného Simmonse (což je ale v originále Carrion Comfort a kupodivu mě docela odpudilo, jak kingovsky to pojednává. Toho sexu tam bylo na mě až moc). Nevím, zeptej se Tyny. :-) Mně Hemingway sednul. Fiesta a Komu zvoní hrana - paráda.
Shakespeare mi přišel nesmírně zábavný. Tedy jeho komedie. Četl jsem je nejen z povinnosti. Dodnes mi přijde neuvěřitelné, že mě dokázal rozesmát autor žijící před čtyřmi sty lety. Němcovou jsem četl ještě na základce a v té době mi to přišlo celkem snesitelné. Měl jsem kdysi takový zvyk, že když se něco začne číst, musí se to taky dočíst. Proto jsem přetrpěl Psohlavce i F. L. Věka. Dnes už to nedělám. Když mě to nebaví, tak to prostě číst přestanu. I když některé knihy můžou být celkem nudné, ale mají famózní závěry např. Popraviště od Ajtmatova.
F. L. Věk je kniha? :-D Kurňa - myslel jsem že jen seriál, tak to mi unikla dost podstatná informace. :-) Tak to číst nehodlám - nemám rád Národní obrození :-)
Já jsem si na maturitě vytáhl Wolkera. Začal jsem tam cosi blábolit o tubeře, naštěstí mě měla učitelka v oblibě (psal jsem dobré slohy! :-) a zachránila mě: "Tak nám přečti tu básničku." A bylo to v suchu. :-)
Dočetla jsem 451 stupňů Fahrenheita, ale např. s 1984 nebo Konec civilizace se to nedá srovnávat. Taky jsem nedávno četla Cestu do otroctví do Hayeka, to bylo zajímavý. Teď čtu Proměnu od Kafky a zároveň Dějiny Španělska, který musím přečíst do školy. Mám ráda spoustu autorů a různých žánrů. Tolkiena, Martina a Gaimana mám nejradši z fantasy.
Tak tak. Jen si rozšiřuj obzory, dokud jsi mladá a baví tě číst. Pak už na to nebudeš mít čas. Co člověk nenačte do třiceti, už nedožene. (Bradbury má senzační povídky, jdi klidně i do nich).
Na Eriksona by člověk potřeboval tak týden v kuse, aby ho nikdo nerušil. Všechny díly postupně, ať to do sebe zapadne. A ještě jednou znovu dokola, aby bylo všechno jasné už odzačátku. Pak bych i věřil tomu, že vás to pohltí. Jenže normální člověk na to čas zkrátka nemá.
Když už tady zazněl Jirásek, tak náhodou jeho povídky jsou dobrý (je ovšem lepší i kvuli obratům sehnat novější vydání). V povídkách je stručnej a často docela akční.
Zvyku "když se něco začne číst, musí se to taky dočíst" mne zbavil Jules Verne a jeho knihy v povinné četbě na gymplu (prima = 8. třída ZŠ). Na to jsem fakt neměla :)))
Nevzpomínám, že bychom měli nějaké knihy k maturitě vyloženě povinné. Byla doporučená četba a každý musel mít čtenářský deník (psaný rukou), ale dalo se z toho vybrat. Ne, že by každý musel přečíst třeba Starce a moře. Třeba jsem si tam dala mého oblíbeného E. A. Poea.
u nás odmaturovala většina třídy aniž by otevřeli jedinou knihu z povinné(doporučené) četby. Podívali se na filmy o Švejkovi, filmy podle Hrabala a Sophiinu volbu a doufali že si vylosujou otázku z doby po druhý světový :)
Komentáře
Ty Hunger Games, to je nějaká upířina? Mám doma stejnojmenného Simmonse (což je ale v originále Carrion Comfort a kupodivu mě docela odpudilo, jak kingovsky to pojednává. Toho sexu tam bylo na mě až moc). Nevím, zeptej se Tyny. :-)
Mně Hemingway sednul. Fiesta a Komu zvoní hrana - paráda.
Němcovou jsem četl ještě na základce a v té době mi to přišlo celkem snesitelné.
Měl jsem kdysi takový zvyk, že když se něco začne číst, musí se to taky dočíst.
Proto jsem přetrpěl Psohlavce i F. L. Věka. Dnes už to nedělám. Když mě to nebaví, tak to prostě číst přestanu. I když některé knihy můžou být celkem nudné, ale mají famózní závěry např. Popraviště od Ajtmatova.
Já si u maturity vytáhla otázku č.1 - počátky písemnictví :o))
Krisa: Verneovky jsem četla na základce ráda. :-)