Lampárna
Lampárna je instituce přijímající Vaše stížnosti.
Potřebujete si postěžovat? Na rodinu, politiku, oblíbený sportovní tým, domršený film, úřady či cokoliv jiného? Jděte s tím na Lampárnu :-)
Jste přetlakováni dojmy a chce se Vám říct: „To byste nevěřili, jaký jsem měl dneska den!“
Od toho je zde Lampárna. Vaše problémy a starosti to možná nevyřeší, ale uleví se Vám ;-)
Místo, kde si můžete svobodně zanadávat!
Náš malý Hyde park – bednu pod nohy s sebou :-D
Potřebujete si postěžovat? Na rodinu, politiku, oblíbený sportovní tým, domršený film, úřady či cokoliv jiného? Jděte s tím na Lampárnu :-)
Jste přetlakováni dojmy a chce se Vám říct: „To byste nevěřili, jaký jsem měl dneska den!“
Od toho je zde Lampárna. Vaše problémy a starosti to možná nevyřeší, ale uleví se Vám ;-)
Místo, kde si můžete svobodně zanadávat!
Náš malý Hyde park – bednu pod nohy s sebou :-D
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Petra
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Petro, dcerka se může cítit být touto babičkou bezpodmínečně přijímaná, milovaná - proto s ní chce být (zatímco u druhé babičky může mít pocit, že jí záleží víc na věcech než na ní, takto malé dítko opravdu potřebuje všestranně poznávat svět, a bránit by se mu mělo jen v případě, že by mohlo někomu/sobě ublížit; cenné věci by vůbec neměly být v dosahu). Možná berete její oblibu babičky příliš jako ohrožení - což samo o sobě může napomáhat tomu, že dcerka v danou chvíli "dá přednost" babičce; pokud se totiž cítíte ohrožená, jde Vám v tu chvíli o sebe, o své pocity, místo o dcerku a její pocity. Zkuste nevnímat babiččinu popularítu jako příznak svého selhání (opravdu je hlavním úkolem matky, aby s ní bylo dítko v každém okamžiku nejraději?), zkuste to využít jako výhodu pro sebe, že máte čas na jiné věci, když je dcerka u babičky. Když budete její chvíle s babičkou brát v pohodě, pravděpodobně se na ni časem nebude tolik upínat. Netrapte se, mějte ráda tchýni i manžela, věřte si. Pokud by se Vám to brzy nepodařilo, raději vyhledejte psychologickou pomoc - za zničené vztahy to věru nestojí. Držím palce!
Fascinující. Dítě chce být u babičky, která mu všechno dovolí, zatímco ta, která batoleti nedovolí všechno rozmlátit, tak oblíbená není. Wow, psycholožka tuto souvislost odhalila, neštudovala nadarmo... Pochopitelně je třeba pokárat druhou babičku, že jí záleží víc na věcech než na dítěti. Co když třeba dítě chce rozbít hrneček, který se v rodině dědí generace? Proč mu to nedovolit?
Teda, já mít takovou tchyni, která by takhle "vychovávala" mé dítě, tak hrábne.
Ale proč bezpodmínečná láska, když není opětovaná?
Monika
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Moniko, používáte autoritativní styl výchovy (dokonce tělesné trestání), který vám dosud "procházel", protože dcerku nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Ve školce poznala něco jiného a zřejmě si teď vynahrazuje své dosud spíše neprojevené období vzdoru, které je normální a nutnou fází vývoje dítěte. Rodiče by měli "táhnout za jeden provaz", ovšem ne pohlavky (proč si myslíte, že máte právo dcerku bít?). Myslím, že starší sestry by se k ní měly chovat podle svého - nechala bych to na nich. Jinak si prosím přečtěte mé odpovědi na téma "období vzdoru", a nejlépe i některou tam doporučenou knížku. Kdyby se vám podařilo přejít k výchově založené na vzájemném respektu, ulevilo by se vám i dcerce. Přeji vám k tomu sílu a odhodlání!
Dobrá rada nad zlato. Když dcerku za něco potrestají rodiče, spojence najde ve starších sestrách.
Co to furt je, ten "vzájemný respekt"? Dítě je dítě! Copak psycholožka nechápe, že ne každá rodina má k dispozici neomezené množství jogurtů? Že na ty jogurty musel někdo vydělat?
Ako povedala Tyna, mám nejakú vec, čo sa dedí po generácie, tak čo, aby som ukázal svojmu dieťaťu, že môže všetko, ešte mu spravím terčík, kam to má hádzať. A predovšetkým by som čakal, že dieťa bude mať najsilnejší vzťah k matke, sídlilo jej +-9 mesiacov v bruchu, v pote a bolestiach ho zo seba vypravila, niekoľko rokov sa oň bude starať, kojiť ho. Tak asiže väčšina detí by mala mať zdravý vzťah k matke.
Od člověka co učí na základce bych očekávala, že vidí, jak tato "liberální výchova", kterou si někteří rodiče vysvětlují tak, že ty děcka v podstatě nevychovávají, dopadá...
A tak jsme tam přijela v létě na týden i dcerou a vidím to - řekne se jí ať uklidí a místo toho vytáhne konfety a rozhází je po celém pokoji a od rána do večera se nic neděje. Kamarádka - nechceš si s ní promluvit, jsi přece jen její kmotra (na jižní Moravě je možný i úřední "křest" bez účastí církve, jak jsme před lety zjistili). Tak tam vejdu a říkám, že to uklidí a dávám jí půl hodiny a ona jen něco odvrkne. No to si spletla adresu, seřezala jsem ji, co se do ní vešlo a řekla, že má tu půlhodinu. Za půlhodinky tam bylo čisťoučko, slzičky oschly a najednou ke mně byla jak milius, furt - teto pojď si hrát tuhle hru a teto, co říkáš na moje výkresy a teto to nebo ono. Rodiče samozřejmě ignorovala dál, ale mne poslouchala na slovo a stačilo se jen ošklivě podívat.
Od té doby mám čas od času telefonát, kdy mne kamarádka prosí, abych po telefonu domluvila její 14 ti leté dceři.
Zato mi často píše, že jí mám poradit, jaké šaty si má vzít tam a jak tohle nebo onohle, eventuelně se potřebuje pochlubit nějakým úspěchem....
Tak nevím, jak by psycholožka vysvětlila tohle :-p
Ta sekta od Toma Cruise (zase mám výpadek) prosazuje jednání s dítětem jako sobě rovným.
Jinak co se týče těch otázek a odpovědí, tak jsem si vždycky snažil namlouvat, že si to v redakcích vymýšlejí a není to skutečný. A ono bohužel je...
No potíž je, že když budeš jednat s dítětem jako rovný s rovným, tak ono třeba roztrhá všechny peníze v peněžence a řekne, že to nevadí, že peníze lezou z mašinky (bankomatu), v mrazu bude trvat na sukničce a doma bude chtít chovat v koupelně krokodýla...
Na druhou stranu tu jsou rodiče, co s dítětem ani nepromluví, pototože to "ničemu nerozumí".
Například je plno dětí, co už neuvidí svého oblíbeného tatínka (nevlastního), protože máma se rozešla s přítelem.
Jarla: Je to jasný, dítě potřebuje příkazy a zákazy, neuděláš, přijde trest. Pak tě bude milovat a uznávat jako autoritu. :-)
Tuhle mne odzbrojila moje neteř. Vstala jsem špatnou nohou, byla jsem protivná a něco nepříliš hezkého jsem řekla i jí, tuším že křičela, ona ke mně přišla, pohladila mne a dala mi pusu. A zlobte se pak! To prostě nejde.
Bohunka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Bohunko, ve dvanácti letech Váš syn přišel do puberty. V tomto období vyplují na povrch skutečné vztahy v rodině, a také skryté problémy způsobené výchovou i vzory mezilidských vztahů, které pod povrchem existovaly už dříve, ale dosud se neprojevily. Klíč vidím v těchto Vašich větách: „Stydím se za něho.Snažila jsem se mu pomoci,ale přijde mi,že o to vůbec nestojí.“ Jestliže se za svého syna stydíte, on to ví a těžko bude přijímat Vaši pomoc – která také nemusela být nabízena vhodným způsobem. Ten pocit studu se týká Vašich potřeb, ne synových. Trochu mám pocit, že svým dětem zazlíváte, že si vybraly otce místo Vás; ony jejich důvody mohly být tehdy skutečně různé, a vůbec to nemuselo znamenat, že by o Vás děti nestály. Pokud pak třeba z Vaší strany neměly (neříkám, že to tak bylo, mám málo informací) dostatečný pocit lásky a přijetí, a zájmu o ně samotné, mohly se Vám vzdálit a přestat Vás „brát“. Váš syn potřebuje v první řadě někoho, kdo se ho bude snažit pochopit, někoho, kdo mu dá najevo, že ho miluje takového, jaký je; až to bude vědět, potřebuje někoho, kdo s ním domluví pravidla, která je nutné dodržet, a důsledky v případě nedodržení – a bude důsledný. Syn je u otce, takže ho vídáte málo a máte ztíženou situaci; ale jste jeho maminka, a jestli ho milujete a jde Vám o jeho štěstí (a ne pouze o to, že Vás uvrhnul do hanby), měl by to vědět – to ho může přidržet nad vodou. Jinak by bylo dobré zajít k dětskému psychologovi (nejlépe specializujícímu se na pubertu) – pokud to nepůjde se synem, alespoň Vy sama. Může Vás nasměrovat konkrétněji. Přeji synovi, aby se „našel“
Opět chyba matky, protože málo milovala... Tsss.