Lampárna
Lampárna je instituce přijímající Vaše stížnosti.
Potřebujete si postěžovat? Na rodinu, politiku, oblíbený sportovní tým, domršený film, úřady či cokoliv jiného? Jděte s tím na Lampárnu :-)
Jste přetlakováni dojmy a chce se Vám říct: „To byste nevěřili, jaký jsem měl dneska den!“
Od toho je zde Lampárna. Vaše problémy a starosti to možná nevyřeší, ale uleví se Vám ;-)
Místo, kde si můžete svobodně zanadávat!
Náš malý Hyde park – bednu pod nohy s sebou :-D
Potřebujete si postěžovat? Na rodinu, politiku, oblíbený sportovní tým, domršený film, úřady či cokoliv jiného? Jděte s tím na Lampárnu :-)
Jste přetlakováni dojmy a chce se Vám říct: „To byste nevěřili, jaký jsem měl dneska den!“
Od toho je zde Lampárna. Vaše problémy a starosti to možná nevyřeší, ale uleví se Vám ;-)
Místo, kde si můžete svobodně zanadávat!
Náš malý Hyde park – bednu pod nohy s sebou :-D
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Urážet se samozřejmě nemá smysl, ale cholerik se většinou namíchne a začne jednat dříve, než si ověří všechny informace. Tudíž může vzniknout křivda a každý se taky omlouvat neumí.
Ono ta normální verse je spíš výchovný prostředek na rodiče než na malého cholerika. :D
Jinak rodič-cholerik vždycky přeřve dítě-cholerika :-)
S tímhle nevím babička-cholerička v plné síle měla občas problémy přeřvat mě-hlasité dítě-cholerika. :D
Myslím, že každé dítě se uklidní, když ho někdo mrskne do ledové vody. Ale je to trochu drasťák.
obecně si na příbuzné děti daleko víc dovolují, protože i když člověk ten pocit nemá, na vlastní nikdy nezařve tak jako na cizí, co mu leze na nervy.
Babička u mě není jen příbuzný, ale de facto "rodič"- do nějakých pěti mě vychovávala z velké části ona (děcka měla tatínka a maminku, já babičku a maminku :), tak jsem byla vlastní dost. :)
Ale to je samozřejmě můj nejtěžší kalibr. Nejprve se posmívám...jenže dcera už je na to velká a syn malý, takže to je nyní mimo mísu. Ale s dcerkou to bylo velmi snadné - postavila jsem před zrcadlo a posmívala se - podívej na tu holčičku, jak je škaredá, když se vzteká, ta je srandovní, dívej,....účinek prakticky okamžitý :-)
Svoji dceru miluju, ale neuznávám současný trend, že rodič musí všechno vydržet, zcela se potlačit a být tu jen a výhradně pro dítě. Vždycky mě fascinuje poradna pro rodiče na idnes. To je snad pro anděly, nebo nevím...
Klasický příklad:
Dobrý den, potřebuji poradit , jak na našeho 5letého rebela!Musím říct, že poslední rok z něho vážně rostu. Neposlouchá, dělá, že mě neslyší, křičí na nás, že jsme zlý, pokud mu něco zakážeme. Neustále kňourá a brečí, jak není po jeho a jakmile řeknu, že něco nesmí, tak to zrovna udělá. Vysvětlování, nařizování, povídání, jedna na zadek.....nic nezabírá!!!
Žaneta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Žaneto, mohlo by to být způsobem komunikace ze strany vás rodičů. Některé jazykové prostředky, které jste ve svém dotazu zvolila, napovídají, že možná tak úplně nevnímáte svého synka jako rovnocennou osobnost. Moc Vám doporučuji přečíst si knihu Respektovat a být respektován, a případně také http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly.html. Také se zdá, že jste zaměřená na své prožívání více než na prožívání svého synka - což mu na chuti ke spolupráci nepřidá. Držím palce, abyste k sobě nalezli cestičku!
wtf? Rovnocennou osobnost? Vždyť je to pětileté dítě. To prostě nemůže rozhodovat, jak dlouho budou na pískovišti, kam půjdou nebo jestli smí běhat do silnice
Dle mého názoru a zkušeností. Když už dítě dostane záchvat, je nejlepší ho nechat vyřvat a když už ho chcete za to trestat, tak až je v klidu. I když trestat díte, zvláště malé, za jeho přirozenost - cholerickou povahu mi přijde kruté. Jiná věc je, když to dítě hraje, aby si něco vynutilo. Podle mě je nejlepší ty záchvaty ignorovat, pokud na to máte sílu. Já říkám dceři, breč když musíš, aspoň se ti uvolní endorfiny a budeš se cítit lépe. No a když dostala vyloženě hysterák, což se nestává často, tak ji říkáme, ať nezapomene dýchat:-) To je pěkná sviňárna a manipulace. Já se snažím na dítě neřvat a naopak když zlobí (nemyslím ti ty záchvaty), tak na rozdíl od ženy mluvím tiše a pomalu. A funguje to spolehlivě. Když to nepomůže, dám ji na zadek a pak ji řeknu: Dal jsem ti na zadek protože............., ale mám tě rád.
Důležité je plnit své výhružky a dodržovat co řeknete. Takové to ještě jednou a dostaneš na zadek a pak nic, je úplně na hovno. Jednou jsme šli se ženou a dcerou na procházku. Markétka se strašně vztekala a byla vyloženě protivná a chtěla s námi manipulovat. Už mi vytekly nervy a tak jsem jí řekl. Ještě jednou se budeš takhle vztekat a zlobit a až přijdeme domů na zahradu, dostaneš na zadek. Ona předvedla ještě jeden výstup, pak se zklidnila a uběhlo mezi tím asi deset minut, ale slib je slib:-)
Neberte to jako nějaké poučování. Chraň Bůh. Jenom říkám, jak to cítím a dělám já. Ne že to je ta správná cesta. Taky každé dítě je jiné. To naše je mimořádně hodné.
Mi připomnělo, tuhle se synovec nimral v jídle, ségra a švagr mu to vytkli, on začal fňukat a když se mu ségra řekla aby toho nechal tak prohlásil nenechám dokud se mi neomluvíte. Jak seděl mezi nima - lup, v tu ránu jí měl z obou stran a čuměl jako sůva z nudlí. Někdy musí platit, že proutek se má ohýbat dokud je mladý.
Ale ako keď si toto dovoľuje osem(myslim že osem) ročne decko... buďte radi že ste radi. amen
Já mám zatím mimino, takže nemůžu nic moc říkat. Ale už teď vím, proč matky nenechávají mimina vyřvat. Ono se vysílí a usne, to je fakt, ale já prostě nenechám svoje dítě plakat ve tmě. To není rozmazlenost, to je instinkt. Ale třeba, když měla dva měsíce a řvala prakticky furt, prostě jsem si po 14 dnech musela umýt vlasy.tak jsem ji položila na bezpečné místo do postýlky a umyla si vlasy, zatímco ona řvala jako šílená.
Pokud to jde, nechte ho řvát a jděte do jiné místnosti třebas na icefire forum:-))))
Jen si myslím, že nemá na děti smysl řvát. To už je lepší jim dát na zadek, ale musí vědět za co a pokud dostanou nějaké záchvaty, tak žádné řvaní stejně nic neřeší, akorát se ještě víc vystresujete a k tomu své okolí....manžela, ostatní děti atd.
Moc se mi líbí hláška: Dám ti na zadek, abys měl skutečný důvod brečet:-)))
Dobrý den. Mám dceru Karolínku, je jí 18 měsíců a mám pocit, že mi začíná dělat naschvály a neposlouchá. Např. obědy se snaží jíst rukou, i když umí jíst lžící a já jí bohužel nedokážu přimět, aby mě poslechla a tou lžící jedla. Takže to nakonec vzdám a přestanu si jí všímat. To samé mi dělá s jogurty, otáčí kelímek dnem vzhůru, i když ví, že to nesmí. A ještě na mě kouká, jestli se budu rozčilovat. A takových situací je více. Vím, že se u dětí může objevit období vzdoru, ale tak brzy? A jak na to nejlépe reagovat? Vím, že když jí dám přes zadek, že to nefunguje. Zkoušela jsem jí i odstrčit od sebe, že jí nechci, když zlobí. Ale to se pak skoro nenávidím, protože vím, že nás to obě moc zraňuje, a funguje to jen chvíli. Takže jsem to přestala používat. A ještě je zajímavé, že se snaží vytočit jen mě, manžela poslouchá a jí u něj hezky. Děkuji za radu.
Šárka a Karolínka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Šárko, to, co popisujete, není vzdor, ale zkoumání světa, a ve spojitosti s tím i Vašich reakcí. Je moc dobře, že už dcerku neodstrkujete a neříkáte jí, že ji nechcete – to byste jí psychicky „zavařila“ na celý život. Příliš dcerku omezujete, zbavujete se tím možnosti dcerku ukočírovat, až to bude skutečně třeba. Čím více zákazů a příkazů, tím méně je dítě bude respektovat. Zásadní chybou je, že jí přisuzujete (už v tomto věku!) zlé úmysly: „dělat naschvály“, „i když ví, že to nesmí. A ještě na mě kouká, jestli se budu rozčilovat.“, „se snaží vytočit“... Toto je Vaše interpretace jejího chování, nikoli její skutečné motivy. Nejlépe tedy: dovolte vše, co lze; např. pokud má umyté ručičky, proč by jimi nemohla jíst? Když si moje dcerka jednu dobu plácala jogurt na hlavu, vždycky jsem s úsměvem řekla:“Ty lumpice, už zase? To tě zase musím umýt.“
Pokud má dítě umyté ručičky, proč by jimi nemohlo jíst? Hm... Asi proto, že se doprčic jí lžící.
Podle téhle psycholožky musí být rodič anděl. Nevadí mu, že musí 4 x denně prát a žehlit prádlo, které jeho dítě zapatlá, když jí rukama, nevadí mu stále dokola mýt dítě, co si kydá jogurt do vlasů. A chápat to musí určitě i ostatní. Když je matka objednaná k zubaři, doktor rád počká, protože ona musí umýt dítě, které si zase kydlo jogurt na hlavu. Kdyby mu snad chtěla dát pacholíka v parku, všichni musí pochopit, že se buď budou držet dál, nebo pacholík přistane na nich, to je přeci jasné...
Ale hlavně nezapomínejme na to nejdůležitější - jsme děti našich rodičů a rodiče našich dětí. Máme společné charakterové vlastnosti a naše děti jsou nám podobnější než jakékoliv jiné. To co může přijít jednomu drastické to druhému ne, protože děti jsou ze stejného těsta jako rodič.
takže já tu nejsem od toho, abych čekala až se děťátko vyzuří. Já jsem tu od toho, abych tomu učinila přítrž.
Všechny samice trestají fyzicky své potomky - je to pro jejich dobro - pomáhá to zafixovat souvislost: "uděláš tohle a bude to bolet" je jedno jak moc, mládě si pamatuje pouze, že to bude bolet. Milion let můžete vysvětlovat ať nevběhne pod auto, že to bude bolet - nepředstaví si jak. Ale když ho vyplatíte na plínu, tak si bude pamatovat souvislost. Proto má význam pouze okamžitý trest.
A jen debil by dítě plácnul tak, aby mu ublížil!
(Ne, že bych neměla ráda děti, mám, ale jen ty vychované:-))
nada
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Naďo, vypadá to, že vztahy mezi Vámi a dětmi jsou narušené od základu, pitbul apod. už jsou jen důsledky. Klíč by mohl být v tomto Vašem postoji: "ja uz vlastne nestojim ani o deti protoze me velice zklamali jak ve skole tak i v chovani". Z toho by se dalo usuzovat, že se Vašim dětem nedostalo tzv. bezpodmínečné lásky, protože z Vás vyciťovaly, že o ně stojíte jen tehdy, když dělají to, co chcete a chovají se podle Vašeho přání. Měla jste nějaká očekávání, která děti nenaplnily, a cítíte se zklamaná. Pokud to tak bylo, děti se dlouholetému pocitu nemilovanosti brání agresivitou... Přeji Vám i Vašim dětem, abyste nakonec ještě k sobě našli cestu.
Na paní děti fyzicky útočí, je to její chyba, protože je dost nemilovala... Ajá bych skoro řela, že to bude následek té výchovy "klidně po mně mrskni jogurt"
Ještě k té výchově. Někteří rodiče to mají fakt těžké. Jejich děti prostě podělily "problémové" geny nebo matka byla v době těhotenství ve velkém stresu (věřím, že se to může promítnout do chování děcka) a i přes nejlepší vůli a snahu to dítě nevychováte k prospěchu svému a jemu samotnému. Někdy to prostě není v lidských silách.