Hildegarda: Já ji viděla u soudu na vlastní oči. Fakt vypadala jako malej kluk. Kláře (matka) tvrdili, že je po různých operacích, po chemoterapii apod. Že je to malá holka na chvíli uvěřili i v Klokánku, následně v norsku ve škole nikdo nepoznal, že to není malej kluk...
Hehe - no u nás stále platí na 8 a půl leté i na 1 a půl leté výhružka, že je nebudu mít ráda! Jsem strašlivá zlá mamice, co? :-) Vztek je okamžitě pryč a pak se nechám doprošovat "maminko, maminečko měj mne ráda". Si budu vymýšlet nějaké tresty a zákazy - bych si je musela pamatovat :-p No a když vidím účinnou lítost a slzy na krajíčku, tak jim milostivě jako odpouštím a jeden nebo druhý se ke mně přitulí jak štěňátko a je šťastný, že ho má mama aj přese všechno ráda. No a pak většinou navrhnu nějakou hru, kterou si zahrajem.... Ale to je samozřejmě můj nejtěžší kalibr. Nejprve se posmívám...jenže dcera už je na to velká a syn malý, takže to je nyní mimo mísu. Ale s dcerkou to bylo velmi snadné - postavila jsem před zrcadlo a posmívala se - podívej na tu holčičku, jak je škaredá, když se vzteká, ta je srandovní, dívej,....účinek prakticky okamžitý :-)
Jarlo, to dělala moje máma a měla ty nejhodnější holčičky. Ale je to drasťák. Teda moje máma to dělala jinak, prostě jí vyhrkly slzy (upřímné) a řekla něco jako "proč musím mít takový děti". A hups, nejhodnější holčičky... Ještě teď z toho mám husinu. Dřív jsem to odsuzovala, ale jak jsem rostla, ledacos jsem pochopila, třeba to, že máma mě měla ve 22 letech. já mít ve 22letech dítě, tak jsem taky na prášky.
Svoji dceru miluju, ale neuznávám současný trend, že rodič musí všechno vydržet, zcela se potlačit a být tu jen a výhradně pro dítě. Vždycky mě fascinuje poradna pro rodiče na idnes. To je snad pro anděly, nebo nevím...
Klasický příklad: Dobrý den, potřebuji poradit , jak na našeho 5letého rebela!Musím říct, že poslední rok z něho vážně rostu. Neposlouchá, dělá, že mě neslyší, křičí na nás, že jsme zlý, pokud mu něco zakážeme. Neustále kňourá a brečí, jak není po jeho a jakmile řeknu, že něco nesmí, tak to zrovna udělá. Vysvětlování, nařizování, povídání, jedna na zadek.....nic nezabírá!!! Žaneta ODPOVĚĎ: Dobrý den, Žaneto, mohlo by to být způsobem komunikace ze strany vás rodičů. Některé jazykové prostředky, které jste ve svém dotazu zvolila, napovídají, že možná tak úplně nevnímáte svého synka jako rovnocennou osobnost. Moc Vám doporučuji přečíst si knihu Respektovat a být respektován, a případně také http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly.html. Také se zdá, že jste zaměřená na své prožívání více než na prožívání svého synka - což mu na chuti ke spolupráci nepřidá. Držím palce, abyste k sobě nalezli cestičku!
wtf? Rovnocennou osobnost? Vždyť je to pětileté dítě. To prostě nemůže rozhodovat, jak dlouho budou na pískovišti, kam půjdou nebo jestli smí běhat do silnice
To je rada jako noha, eště se vsunutou reklamou. Pche, tyhle kecy o rovnocenný osobnosti...
Mi připomnělo, tuhle se synovec nimral v jídle, ségra a švagr mu to vytkli, on začal fňukat a když se mu ségra řekla aby toho nechal tak prohlásil nenechám dokud se mi neomluvíte. Jak seděl mezi nima - lup, v tu ránu jí měl z obou stran a čuměl jako sůva z nudlí. Někdy musí platit, že proutek se má ohýbat dokud je mladý.
Tak ako užasna je jedna moja sesternica... oprela sa o labilny svôl rozbila tri taniere dve Šalky mojej matke zňičila Šaty.. a keď jej niečo chcete vytknuŤ tak sa na mňa ohradila že citujem: "Ty si taky zlý na mňa ja ťa nebudem mať rada.." VŠetci v šoku z rodiny Čakali Čo urobim...Mala čakala že sa jej snaď ospravedlnim či čo... Pokrčil som ramenami že "No nejak s tym snaď prežijem..." Ale ako keď si toto dovoľuje osem(myslim že osem) ročne decko... buďte radi že ste radi. amen
Chmur: Taky to neber jako poučovaní, ale kdybys s tím dítětem byl 24/7, zjistil bys, že jsou momenty, kdy prostě od příručkové výchovy ukročíš, protože jsi jenom člověk. Jinak máš pochopitelně pravdu.
Já mám zatím mimino, takže nemůžu nic moc říkat. Ale už teď vím, proč matky nenechávají mimina vyřvat. Ono se vysílí a usne, to je fakt, ale já prostě nenechám svoje dítě plakat ve tmě. To není rozmazlenost, to je instinkt. Ale třeba, když měla dva měsíce a řvala prakticky furt, prostě jsem si po 14 dnech musela umýt vlasy.tak jsem ji položila na bezpečné místo do postýlky a umyla si vlasy, zatímco ona řvala jako šílená.
Dobrý den. Mám dceru Karolínku, je jí 18 měsíců a mám pocit, že mi začíná dělat naschvály a neposlouchá. Např. obědy se snaží jíst rukou, i když umí jíst lžící a já jí bohužel nedokážu přimět, aby mě poslechla a tou lžící jedla. Takže to nakonec vzdám a přestanu si jí všímat. To samé mi dělá s jogurty, otáčí kelímek dnem vzhůru, i když ví, že to nesmí. A ještě na mě kouká, jestli se budu rozčilovat. A takových situací je více. Vím, že se u dětí může objevit období vzdoru, ale tak brzy? A jak na to nejlépe reagovat? Vím, že když jí dám přes zadek, že to nefunguje. Zkoušela jsem jí i odstrčit od sebe, že jí nechci, když zlobí. Ale to se pak skoro nenávidím, protože vím, že nás to obě moc zraňuje, a funguje to jen chvíli. Takže jsem to přestala používat. A ještě je zajímavé, že se snaží vytočit jen mě, manžela poslouchá a jí u něj hezky. Děkuji za radu. Šárka a Karolínka ODPOVĚĎ: Dobrý den, Šárko, to, co popisujete, není vzdor, ale zkoumání světa, a ve spojitosti s tím i Vašich reakcí. Je moc dobře, že už dcerku neodstrkujete a neříkáte jí, že ji nechcete – to byste jí psychicky „zavařila“ na celý život. Příliš dcerku omezujete, zbavujete se tím možnosti dcerku ukočírovat, až to bude skutečně třeba. Čím více zákazů a příkazů, tím méně je dítě bude respektovat. Zásadní chybou je, že jí přisuzujete (už v tomto věku!) zlé úmysly: „dělat naschvály“, „i když ví, že to nesmí. A ještě na mě kouká, jestli se budu rozčilovat.“, „se snaží vytočit“... Toto je Vaše interpretace jejího chování, nikoli její skutečné motivy. Nejlépe tedy: dovolte vše, co lze; např. pokud má umyté ručičky, proč by jimi nemohla jíst? Když si moje dcerka jednu dobu plácala jogurt na hlavu, vždycky jsem s úsměvem řekla:“Ty lumpice, už zase? To tě zase musím umýt.“
Pokud má dítě umyté ručičky, proč by jimi nemohlo jíst? Hm... Asi proto, že se doprčic jí lžící.
Podle téhle psycholožky musí být rodič anděl. Nevadí mu, že musí 4 x denně prát a žehlit prádlo, které jeho dítě zapatlá, když jí rukama, nevadí mu stále dokola mýt dítě, co si kydá jogurt do vlasů. A chápat to musí určitě i ostatní. Když je matka objednaná k zubaři, doktor rád počká, protože ona musí umýt dítě, které si zase kydlo jogurt na hlavu. Kdyby mu snad chtěla dát pacholíka v parku, všichni musí pochopit, že se buď budou držet dál, nebo pacholík přistane na nich, to je přeci jasné...
:-)) Držím se zásady, že jsem mama a ne služka natož otrok. Já jsem tady šéf a děcka od toho, aby poslouchaly. Jsou věci, kde je prostor k debatě a dítě má možnost se vyjádřit a jeho hlas má stejnou váhu jako hlas dospělého a jsou chvíle, kdy se spěchá nebo jsme v kolejišti a není na diskuse čas a dítě musí zatraceně dobře vědět, kdy má držet hubu a krok. no a pak je stanovování hierarchie - malý chce čumět na pohádku a já řeknu je pozdě a spát. On mne liskne a já ho lisknu víc, jestli to zkusí znova, tak ho seřežu. Protože na rodiče se ruka vztáhnout nesmí.
Ale hlavně nezapomínejme na to nejdůležitější - jsme děti našich rodičů a rodiče našich dětí. Máme společné charakterové vlastnosti a naše děti jsou nám podobnější než jakékoliv jiné. To co může přijít jednomu drastické to druhému ne, protože děti jsou ze stejného těsta jako rodič. takže já tu nejsem od toho, abych čekala až se děťátko vyzuří. Já jsem tu od toho, abych tomu učinila přítrž.
Všechny samice trestají fyzicky své potomky - je to pro jejich dobro - pomáhá to zafixovat souvislost: "uděláš tohle a bude to bolet" je jedno jak moc, mládě si pamatuje pouze, že to bude bolet. Milion let můžete vysvětlovat ať nevběhne pod auto, že to bude bolet - nepředstaví si jak. Ale když ho vyplatíte na plínu, tak si bude pamatovat souvislost. Proto má význam pouze okamžitý trest. A jen debil by dítě plácnul tak, aby mu ublížil!
Co se týče výchovy, pobavil mě normalizaní film Třetí táta. Bohužel ne obsahem, ale tím, že doba se tak moc nezměnila. Když tam ten rozmazlený kluk řekne otčímovi se snahou o výchovu "máma po mě uklízí ráda", mámchuť ho lištit. :-)
Komentáře
Jinak rodič-cholerik vždycky přeřve dítě-cholerika :-)
Ale to je samozřejmě můj nejtěžší kalibr. Nejprve se posmívám...jenže dcera už je na to velká a syn malý, takže to je nyní mimo mísu. Ale s dcerkou to bylo velmi snadné - postavila jsem před zrcadlo a posmívala se - podívej na tu holčičku, jak je škaredá, když se vzteká, ta je srandovní, dívej,....účinek prakticky okamžitý :-)
Svoji dceru miluju, ale neuznávám současný trend, že rodič musí všechno vydržet, zcela se potlačit a být tu jen a výhradně pro dítě. Vždycky mě fascinuje poradna pro rodiče na idnes. To je snad pro anděly, nebo nevím...
Klasický příklad:
Dobrý den, potřebuji poradit , jak na našeho 5letého rebela!Musím říct, že poslední rok z něho vážně rostu. Neposlouchá, dělá, že mě neslyší, křičí na nás, že jsme zlý, pokud mu něco zakážeme. Neustále kňourá a brečí, jak není po jeho a jakmile řeknu, že něco nesmí, tak to zrovna udělá. Vysvětlování, nařizování, povídání, jedna na zadek.....nic nezabírá!!!
Žaneta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Žaneto, mohlo by to být způsobem komunikace ze strany vás rodičů. Některé jazykové prostředky, které jste ve svém dotazu zvolila, napovídají, že možná tak úplně nevnímáte svého synka jako rovnocennou osobnost. Moc Vám doporučuji přečíst si knihu Respektovat a být respektován, a případně také http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly.html. Také se zdá, že jste zaměřená na své prožívání více než na prožívání svého synka - což mu na chuti ke spolupráci nepřidá. Držím palce, abyste k sobě nalezli cestičku!
wtf? Rovnocennou osobnost? Vždyť je to pětileté dítě. To prostě nemůže rozhodovat, jak dlouho budou na pískovišti, kam půjdou nebo jestli smí běhat do silnice
Mi připomnělo, tuhle se synovec nimral v jídle, ségra a švagr mu to vytkli, on začal fňukat a když se mu ségra řekla aby toho nechal tak prohlásil nenechám dokud se mi neomluvíte. Jak seděl mezi nima - lup, v tu ránu jí měl z obou stran a čuměl jako sůva z nudlí. Někdy musí platit, že proutek se má ohýbat dokud je mladý.
Ale ako keď si toto dovoľuje osem(myslim že osem) ročne decko... buďte radi že ste radi. amen
Já mám zatím mimino, takže nemůžu nic moc říkat. Ale už teď vím, proč matky nenechávají mimina vyřvat. Ono se vysílí a usne, to je fakt, ale já prostě nenechám svoje dítě plakat ve tmě. To není rozmazlenost, to je instinkt. Ale třeba, když měla dva měsíce a řvala prakticky furt, prostě jsem si po 14 dnech musela umýt vlasy.tak jsem ji položila na bezpečné místo do postýlky a umyla si vlasy, zatímco ona řvala jako šílená.
Dobrý den. Mám dceru Karolínku, je jí 18 měsíců a mám pocit, že mi začíná dělat naschvály a neposlouchá. Např. obědy se snaží jíst rukou, i když umí jíst lžící a já jí bohužel nedokážu přimět, aby mě poslechla a tou lžící jedla. Takže to nakonec vzdám a přestanu si jí všímat. To samé mi dělá s jogurty, otáčí kelímek dnem vzhůru, i když ví, že to nesmí. A ještě na mě kouká, jestli se budu rozčilovat. A takových situací je více. Vím, že se u dětí může objevit období vzdoru, ale tak brzy? A jak na to nejlépe reagovat? Vím, že když jí dám přes zadek, že to nefunguje. Zkoušela jsem jí i odstrčit od sebe, že jí nechci, když zlobí. Ale to se pak skoro nenávidím, protože vím, že nás to obě moc zraňuje, a funguje to jen chvíli. Takže jsem to přestala používat. A ještě je zajímavé, že se snaží vytočit jen mě, manžela poslouchá a jí u něj hezky. Děkuji za radu.
Šárka a Karolínka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Šárko, to, co popisujete, není vzdor, ale zkoumání světa, a ve spojitosti s tím i Vašich reakcí. Je moc dobře, že už dcerku neodstrkujete a neříkáte jí, že ji nechcete – to byste jí psychicky „zavařila“ na celý život. Příliš dcerku omezujete, zbavujete se tím možnosti dcerku ukočírovat, až to bude skutečně třeba. Čím více zákazů a příkazů, tím méně je dítě bude respektovat. Zásadní chybou je, že jí přisuzujete (už v tomto věku!) zlé úmysly: „dělat naschvály“, „i když ví, že to nesmí. A ještě na mě kouká, jestli se budu rozčilovat.“, „se snaží vytočit“... Toto je Vaše interpretace jejího chování, nikoli její skutečné motivy. Nejlépe tedy: dovolte vše, co lze; např. pokud má umyté ručičky, proč by jimi nemohla jíst? Když si moje dcerka jednu dobu plácala jogurt na hlavu, vždycky jsem s úsměvem řekla:“Ty lumpice, už zase? To tě zase musím umýt.“
Pokud má dítě umyté ručičky, proč by jimi nemohlo jíst? Hm... Asi proto, že se doprčic jí lžící.
Podle téhle psycholožky musí být rodič anděl. Nevadí mu, že musí 4 x denně prát a žehlit prádlo, které jeho dítě zapatlá, když jí rukama, nevadí mu stále dokola mýt dítě, co si kydá jogurt do vlasů. A chápat to musí určitě i ostatní. Když je matka objednaná k zubaři, doktor rád počká, protože ona musí umýt dítě, které si zase kydlo jogurt na hlavu. Kdyby mu snad chtěla dát pacholíka v parku, všichni musí pochopit, že se buď budou držet dál, nebo pacholík přistane na nich, to je přeci jasné...
Ale hlavně nezapomínejme na to nejdůležitější - jsme děti našich rodičů a rodiče našich dětí. Máme společné charakterové vlastnosti a naše děti jsou nám podobnější než jakékoliv jiné. To co může přijít jednomu drastické to druhému ne, protože děti jsou ze stejného těsta jako rodič.
takže já tu nejsem od toho, abych čekala až se děťátko vyzuří. Já jsem tu od toho, abych tomu učinila přítrž.
Všechny samice trestají fyzicky své potomky - je to pro jejich dobro - pomáhá to zafixovat souvislost: "uděláš tohle a bude to bolet" je jedno jak moc, mládě si pamatuje pouze, že to bude bolet. Milion let můžete vysvětlovat ať nevběhne pod auto, že to bude bolet - nepředstaví si jak. Ale když ho vyplatíte na plínu, tak si bude pamatovat souvislost. Proto má význam pouze okamžitý trest.
A jen debil by dítě plácnul tak, aby mu ublížil!