Já taky pocházím z tradiční rodiny (ve smyslu úplné), ale nevidím nic špatného na tom, když se vztah rodič - dítě zakládá na přátelském postoji než na tom ryze autoritativním. Samozřejmě to musí být oboustranně férový vztah, nikoli, že rodič dělá dobráka a dítě toho zneužívá. Rozhodně jsem pro větší otevřenost, je lepší, když rodiče děti poučí o různých věcech dřív, než se to dozví od někoho jiného a udělá si o tom třeba i mylný názor. A jinak si myslím, že záleží na každém individuálně, jak se k daným věcem staví. Dokonce bych to přirovnal k ohluchnutí, když dítě ohluchne v ranném věku, tak si na to rychle zvykne, když třeba v 17, tak ho to dokáže rozhodit víc. Pokud dítě má rozvedené rodiče třeba od 2 let, tak si na změnu zvykne rychleji dříve, než třeba 10 let staré. Mít oba dva rodiče nablízku je samozřejmě mnohem lepší, děti z rozvedených rodin velice často končí díky často mylnému předpokladu, že matky dokáží dítě lépe vychovávat, v péči matek, které se je navíc snaží držet dál od jejich otců, takže dítě má pak často problém uznávat autority obecně apod... Genetické predispozice naše chování samozřejmě ovlivňují, ale já za určující beru především vliv výchovy a prostředí ve kterém člověk žije, a tady může selhat stejně tak jeden vychovávající rodič, jako kompletní rodina.
Já je prostě nějak nemusím, stejně jako nemusím HIMYM. Přijde mi to takové přímé, předvídatelné. Californication jsem chvilku sledovala, neurazilo mě to, ale nějak dlouhodobě neupoutalo.
Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o remake klasicky animovaného seriálu mě opětovné sledování v podstatě téhož už moc neláká. Mám raději filmy a nebo hry ze série Knights of the Old Republic (které jsou mimochodem lepší než první dvě filmové episody :-D).
Viděli jste ty televizní filmy Duna a Děti Duny. Sice to nejsou oficiálně seriály, ale jsou rozkouskované na několik dílů, takže takový miniminisérie. :-D Navíc tam hraje dost našich herců. Není to sice nic moc, ale mě se to líbilo víc než verze Duny od Davida Lynche.
Komentáře