Píseň ledu a ohně v novém překladu - Ice & Fire
Píseň ledu a ohně v novém překladu - Ice & Fire
Nakladatelství ARGO připravuje vydání celé ságy Píseň ledu a ohně v novém překladu. V dnes zveřejněném edičním plánu jsou zatím uvedené první dva díly, ale vycházet budou postupně všechny. ARGO vlastní práva i na vydání šestého dílu The Winds of … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Mongolština je altajský jazyk, tam arabština nepatří. Ale třeba jde spíš o způsob odvozování slov, než o ch.
Co se transkripce týče, argument khan=chán, od překladatelky zazněl taky. Taky vysvětlovala, že vycházela z vysvětlivek a poznámek, které napsal autor dothračtiny vytvořené pro seriál (ne že vycházela ze seriálu, ale že se držela pravidel, které přitom tomu jazyku Peterson vytvořil). Snad si to tedy vybavuju správně, už je to delší dobu. Protože čeština má pro transkripci pravidla. Já se v nich sice neorientuju, ale vím, že jsou :) Takže když už se rozhodli transkribovat, tak to chtěli dělat správně. Proč? Vždyť stejně postupovala i Hana Březáková u prvních tří dílů (až na pár výjimek).
Krátká verze: prostě se to tak dělá. Jazyky používající jiný zápis než je latinka, případně ty, co písmo vůbec nemají (a týká se to obvykle i jazyků fiktivních) se v češtině přepisují neboli transkribují s použitím znaků české abecedy tak, aby čtenáři co nejvíc přiblížily, jak se dotyčný výraz čte. V beletrii je to běžná záležitost, kterou, pokud vím, ještě nikdo nezměnil.
A teď pro trpělivé podrobněji:
hned jak jsem začala číst originál, bylo mi jasné, že transkribovat se z té anglické podoby musí a že kolem toho bude poprask (a děkuju poradcům, že se ošívali nakonec méně, než jsem čekala :) ). Jelikož jsem začala překládat jako první, šlápla jsem do toho taky jako první, ale postupně jsme se na tom shodli i se zbytkem překladatelského a redaktorského týmu.
Oproti překladu paní Březákové jsme měli opět velkou výhodu: v mezidobí od vzniku prvního překladu David J. Peterson vypracoval celý systém dothračtiny včetně zvukové, fonetické části, takže jsme se měli čeho držet a na co se odvolávat (z tabulek například jednoznačně vyplývá, že „kh“ se skutečně má číst „ch“ - což je ale pro anglicky hovořící herce oříšek, protože ch v angličtině neexistuje a je to pro ně na rozdíl od nás exotická a špatně vyslovitelná hláska. Takže v seriálu to zvládli jen někteří, navíc se tu údajně pracovalo i s osobními přízvuky postav a dialekty. Ale je to tam – i Daenerys se to postupně naučí). Čímž, pozor, neříkám, že bychom se při překladu řídili seriálem. Ale ta Petersonova fonetická pravidla mají logiku, jde o ucelený systém a dá se očekávat, že pokud bude GRRM v dalších dílech s dothračtinou víc pracovat, bude asi postupovat podle Petersonovy podoby. Takže jsme ho použili taky a vytvořili jsme podle něj pro potřeby románu jednotnou českou transkripci.
Celá problematika přepisů byla ještě o maličko složitější, ale to tu nebudu pitvat, třeba na to ještě dojde.
Pokud někoho tahle naše překladatelská volba od nového překladu úplně odradí, tak mě to mrzí, ale je to zhruba na té úrovni, jako kdybyste odmítli číst Dunu kvůli gom džabbáru nebo kdybyste vyžadovali, aby se autor Labutího jezera česky psal (a četl) Pyotr Ilyich Tchaikovsky. Zopakuju, že v češtině se v beletrii (do které počítám i fantasy - nebo jinak: považuju knihy ságy za skvělé romány) běžně transkribuje, i když autorka původního překladu se rozhodla jinak. Různé jazyky s cizími výrazy nakládají po svém - je to přibližně totéž, jako když se Tutanchamon anglicky jmenuje Tutankhamun a francouzsky Toutankhamon. Česká podoba by měla čtenářům co nejpřesněji a nejjednodušeji ukázat, jak se dotyčný výraz čte. Čeština to umí díky všem těm svým háčkům a čárkám skvěle, není nutno výslovnost luštit přes jiný jazyk (v tomhle případě angličtinu).
Nevím, jestli to vysvětluju dost jasně, ale snad je z toho vidět aspoň to, že za tímhle rozhodnutím stojí dlouhé úvahy, zkušenosti čtenářské i překladatelské a fůra ověřování. Kdyby se khaleesi měla číst k-h-a-l-e-e-s-i a Jhiqui se četla J-h-i-q-u-i, tak mi věřte, že bychom to zachovali. Ale není to tak. Překlad je věcí neustálého rozhodování a výběru z různých variant, my jsme vybrali tuhletu, tu obvyklou.
Na tu druhou to bohužel neznamená, že se mi to bude líbit víc. :/ Stále mi to připadá jako Gelfština z Červenýho Trpaslíka. Dothráčtina má znít dle mého názoru jako tvrdej těžopádnej jazyk barbarů. Tohle podle mě zní spíš směšně. Možná to je podle nějakejch pravidel, ale ztrácí to tím kus svý atmosféry.
Jinak samozřejmě u jakékoliv transkripce se najdou výrazy, které znějí přirozeně, a pak ty méně přirozené a někdy až legrační (věděli jste třeba, že jeden z arabských termínů pro křesťana zní "nasrání"?). Ale pevně doufám, že to snad nakonec bude věc zvyku.