@Aviv přesně, taky jsem to brala jako mongolské nájezdníky. V angličtině tam taky nijak nevyzní "Ch" napsané ani foneticky se mi to nelíbí. V seriálu, kde se nejspíš spolupracovali s mnoha různými odborníky na jazyky to kh také nevyslovovali jako ch.
Já si taky nemyslím, že to bude kvalitativně horší, jen to fakt dost blbě vypadá. A Chal Drogo je fakt zlo. Arach je teda taky peklo. Fakt nechápu proč, není to ani hezčí, ani jednodušší, ani lepší, ale třeba si zvyknu.
Nemyslím si, že to s tým neprekladaním mien bude až také hrozné - slovenský preklad ponechal mená v origináli a je to celkom vpohode, hoci niektoré znejú trochu zvláštne so ženskou koncovkou - ová. To ma privádza k otázke, či toto nové vydanie bude prekladať bastardie priezviská, lebo úprimne - Ellaria Sandová bola, podľa mňa, jedným z horších výsledkov tohto rozhodnutia. Ale v konečnom dôsledku je to všetko len o zvyku, hoci keď tak pozerám na chalísi... :-k
Jak by vypadali speciální edicejiných rodu? Třeba Lannistři by ji mohli mít pozlácenou a Arrynové s peřím. Targové by mohli mít něco jako to oblečení, co bylo v Hunger games, to s ohníčkem co nepálil.
Nový překlad mě hned při uvedení zde na webu pořádně namíchnul, každopádně po pár měsích mě to přešlo a asi před 14 dněmi jsem koukal, kdy že to vychází, následně mě i mile překvapila obálka se Zdí....když jsem se ale v rozhovoru dočetl, že k všem těm zvěrstvům ještě předělají khaleesi na nějakej paskvil s ch, včetně všech dothrackých názvů k tomu...tyvole :D .....donutili jste mě chtíc nechtíc pustit se do četby originálu, takže dík, opráším si angličtinu, protože tenhle hnus co se dal do kupy mi domů nesmí
@Zalesak Vždy som bol zástancom toho, že ak má človek čo len trochu možnosť čítať v originále, tak to zachovanie významu za občasné výpadky stojí, takže za mňa ++ :)
Zdraví překladatelka Hry o trůny! Nakoukla jsem po dlouhé době a vidím, že už došlo na třaskavé téma transkripce dothračtiny, tak utrousím pár slov.
Krátká verze: prostě se to tak dělá. Jazyky používající jiný zápis než je latinka, případně ty, co písmo vůbec nemají (a týká se to obvykle i jazyků fiktivních) se v češtině přepisují neboli transkribují s použitím znaků české abecedy tak, aby čtenáři co nejvíc přiblížily, jak se dotyčný výraz čte. V beletrii je to běžná záležitost, kterou, pokud vím, ještě nikdo nezměnil.
A teď pro trpělivé podrobněji:
hned jak jsem začala číst originál, bylo mi jasné, že transkribovat se z té anglické podoby musí a že kolem toho bude poprask (a děkuju poradcům, že se ošívali nakonec méně, než jsem čekala :) ). Jelikož jsem začala překládat jako první, šlápla jsem do toho taky jako první, ale postupně jsme se na tom shodli i se zbytkem překladatelského a redaktorského týmu. Oproti překladu paní Březákové jsme měli opět velkou výhodu: v mezidobí od vzniku prvního překladu David J. Peterson vypracoval celý systém dothračtiny včetně zvukové, fonetické části, takže jsme se měli čeho držet a na co se odvolávat (z tabulek například jednoznačně vyplývá, že „kh“ se skutečně má číst „ch“ - což je ale pro anglicky hovořící herce oříšek, protože ch v angličtině neexistuje a je to pro ně na rozdíl od nás exotická a špatně vyslovitelná hláska. Takže v seriálu to zvládli jen někteří, navíc se tu údajně pracovalo i s osobními přízvuky postav a dialekty. Ale je to tam – i Daenerys se to postupně naučí). Čímž, pozor, neříkám, že bychom se při překladu řídili seriálem. Ale ta Petersonova fonetická pravidla mají logiku, jde o ucelený systém a dá se očekávat, že pokud bude GRRM v dalších dílech s dothračtinou víc pracovat, bude asi postupovat podle Petersonovy podoby. Takže jsme ho použili taky a vytvořili jsme podle něj pro potřeby románu jednotnou českou transkripci. Celá problematika přepisů byla ještě o maličko složitější, ale to tu nebudu pitvat, třeba na to ještě dojde.
Pokud někoho tahle naše překladatelská volba od nového překladu úplně odradí, tak mě to mrzí, ale je to zhruba na té úrovni, jako kdybyste odmítli číst Dunu kvůli gom džabbáru nebo kdybyste vyžadovali, aby se autor Labutího jezera česky psal (a četl) Pyotr Ilyich Tchaikovsky. Zopakuju, že v češtině se v beletrii (do které počítám i fantasy - nebo jinak: považuju knihy ságy za skvělé romány) běžně transkribuje, i když autorka původního překladu se rozhodla jinak. Různé jazyky s cizími výrazy nakládají po svém - je to přibližně totéž, jako když se Tutanchamon anglicky jmenuje Tutankhamun a francouzsky Toutankhamon. Česká podoba by měla čtenářům co nejpřesněji a nejjednodušeji ukázat, jak se dotyčný výraz čte. Čeština to umí díky všem těm svým háčkům a čárkám skvěle, není nutno výslovnost luštit přes jiný jazyk (v tomhle případě angličtinu). Nevím, jestli to vysvětluju dost jasně, ale snad je z toho vidět aspoň to, že za tímhle rozhodnutím stojí dlouhé úvahy, zkušenosti čtenářské i překladatelské a fůra ověřování. Kdyby se khaleesi měla číst k-h-a-l-e-e-s-i a Jhiqui se četla J-h-i-q-u-i, tak mi věřte, že bychom to zachovali. Ale není to tak. Překlad je věcí neustálého rozhodování a výběru z různých variant, my jsme vybrali tuhletu, tu obvyklou.
Na jednu stranu smekám klobouk, protože takhle má podle mě vypadat zdařená obhajoba práce a zároveň komunikace s fanoušky. :) Na tu druhou to bohužel neznamená, že se mi to bude líbit víc. :/ Stále mi to připadá jako Gelfština z Červenýho Trpaslíka. Dothráčtina má znít dle mého názoru jako tvrdej těžopádnej jazyk barbarů. Tohle podle mě zní spíš směšně. Možná to je podle nějakejch pravidel, ale ztrácí to tím kus svý atmosféry.
Já v tomhle případě plně souhlasím s překladatelkou a navzdory tomu, že k přechodu ságy k Argu (a ke změně stylu) chovám velký odpor, tak čistě její osobní přístup a způsob prezentace názorů je přímo vzorový. Transkripce do češtiny z jiných jazyků(ruština, japonština - u té japonštiny trpím u názvů lodí: Shokaku místo Šókaku apod.) se dneska strašně zanedbává, často se bezmyšlenkovitě přebírá z angličtiny, takže tohle oceňuju. A "khal" nebo "chal" mi přijde nepodstatný rozdíl.
Myslím že chal,arach je v té záplavě změn už jen kapka v moři. BTW: uvědomil jsem si že vlastně 90% citátů ze sekce citáty aneb kdo řekl už budou přeloženy úplně jinak
@Gepeto ad Jhiqui: to je zrovna jeden z případů, kde jsem se nakonec po dlouhých poradách s redaktorkou dopustila nedůslednosti, protože dle Petersonovy fonetiky by se to mělo číst "Žikvi". Nakonec jsme uznaly, že to už je moc, takže výsledná podoba je poněkud méně, ehm, výstřední.
Jinak samozřejmě u jakékoliv transkripce se najdou výrazy, které znějí přirozeně, a pak ty méně přirozené a někdy až legrační (věděli jste třeba, že jeden z arabských termínů pro křesťana zní "nasrání"?). Ale pevně doufám, že to snad nakonec bude věc zvyku.
Komentáře
Krátká verze: prostě se to tak dělá. Jazyky používající jiný zápis než je latinka, případně ty, co písmo vůbec nemají (a týká se to obvykle i jazyků fiktivních) se v češtině přepisují neboli transkribují s použitím znaků české abecedy tak, aby čtenáři co nejvíc přiblížily, jak se dotyčný výraz čte. V beletrii je to běžná záležitost, kterou, pokud vím, ještě nikdo nezměnil.
A teď pro trpělivé podrobněji:
hned jak jsem začala číst originál, bylo mi jasné, že transkribovat se z té anglické podoby musí a že kolem toho bude poprask (a děkuju poradcům, že se ošívali nakonec méně, než jsem čekala :) ). Jelikož jsem začala překládat jako první, šlápla jsem do toho taky jako první, ale postupně jsme se na tom shodli i se zbytkem překladatelského a redaktorského týmu.
Oproti překladu paní Březákové jsme měli opět velkou výhodu: v mezidobí od vzniku prvního překladu David J. Peterson vypracoval celý systém dothračtiny včetně zvukové, fonetické části, takže jsme se měli čeho držet a na co se odvolávat (z tabulek například jednoznačně vyplývá, že „kh“ se skutečně má číst „ch“ - což je ale pro anglicky hovořící herce oříšek, protože ch v angličtině neexistuje a je to pro ně na rozdíl od nás exotická a špatně vyslovitelná hláska. Takže v seriálu to zvládli jen někteří, navíc se tu údajně pracovalo i s osobními přízvuky postav a dialekty. Ale je to tam – i Daenerys se to postupně naučí). Čímž, pozor, neříkám, že bychom se při překladu řídili seriálem. Ale ta Petersonova fonetická pravidla mají logiku, jde o ucelený systém a dá se očekávat, že pokud bude GRRM v dalších dílech s dothračtinou víc pracovat, bude asi postupovat podle Petersonovy podoby. Takže jsme ho použili taky a vytvořili jsme podle něj pro potřeby románu jednotnou českou transkripci.
Celá problematika přepisů byla ještě o maličko složitější, ale to tu nebudu pitvat, třeba na to ještě dojde.
Pokud někoho tahle naše překladatelská volba od nového překladu úplně odradí, tak mě to mrzí, ale je to zhruba na té úrovni, jako kdybyste odmítli číst Dunu kvůli gom džabbáru nebo kdybyste vyžadovali, aby se autor Labutího jezera česky psal (a četl) Pyotr Ilyich Tchaikovsky. Zopakuju, že v češtině se v beletrii (do které počítám i fantasy - nebo jinak: považuju knihy ságy za skvělé romány) běžně transkribuje, i když autorka původního překladu se rozhodla jinak. Různé jazyky s cizími výrazy nakládají po svém - je to přibližně totéž, jako když se Tutanchamon anglicky jmenuje Tutankhamun a francouzsky Toutankhamon. Česká podoba by měla čtenářům co nejpřesněji a nejjednodušeji ukázat, jak se dotyčný výraz čte. Čeština to umí díky všem těm svým háčkům a čárkám skvěle, není nutno výslovnost luštit přes jiný jazyk (v tomhle případě angličtinu).
Nevím, jestli to vysvětluju dost jasně, ale snad je z toho vidět aspoň to, že za tímhle rozhodnutím stojí dlouhé úvahy, zkušenosti čtenářské i překladatelské a fůra ověřování. Kdyby se khaleesi měla číst k-h-a-l-e-e-s-i a Jhiqui se četla J-h-i-q-u-i, tak mi věřte, že bychom to zachovali. Ale není to tak. Překlad je věcí neustálého rozhodování a výběru z různých variant, my jsme vybrali tuhletu, tu obvyklou.
Na tu druhou to bohužel neznamená, že se mi to bude líbit víc. :/ Stále mi to připadá jako Gelfština z Červenýho Trpaslíka. Dothráčtina má znít dle mého názoru jako tvrdej těžopádnej jazyk barbarů. Tohle podle mě zní spíš směšně. Možná to je podle nějakejch pravidel, ale ztrácí to tím kus svý atmosféry.
Jinak samozřejmě u jakékoliv transkripce se najdou výrazy, které znějí přirozeně, a pak ty méně přirozené a někdy až legrační (věděli jste třeba, že jeden z arabských termínů pro křesťana zní "nasrání"?). Ale pevně doufám, že to snad nakonec bude věc zvyku.