Oheň říkám že funguje. Ne jako víra, ale jako magie. Za oběť se něco stane, ale za víru se zdá, že spíš nic. Taková víra se spí zdá slouží k udržení poskoků v poslušnosti.
Já jsem nikdy nepochopil,proč by měla být právoplatnou vládkyní Daenerys Targaryen. Kdysi v říši vládli různí králové,pak přišli targaryenové,zabrali moc a opět o ni přišli a vládli Baratheonové. umřel Robert,měl by tudíž vládnout Stannis a nikdo jiný (za předpokladu,že Cerseiny děti nejsou Robertovy,ale to nikdy s jistotou vědět nemůžeme,takže předpokládejme,že nejsou a tudíž nemají na trůn žádný nárok). Stannisovi fandím a kdyby nebyl vůl (aneb jak to napsal Martin,nepochopím to,protože ho napřed vylíčil jako někoho z nejrozumnějších a vzápětí jasně vyhranou bitvru,resp. válku prohraje) moc by si okamžitě podchytil,nechal zabít Daenerys,tím pádem by Doran nemusel posílat svého jediného syna někam do pr.. do pryč a mohl by se v klidu soustředit na svou vládu v Dorne a posílení pozice Stannise, dále by pomohl Starkům s obnovením moci na severu,čímž by získal i záminku k tomu se zbavit Krakenů. Svým pobočníkem by udělal Tyriona,jakožto právoplatného nástupce Tyvina Lannistera (když vezmeme v potaz,že ženský nemají nárok a Jaime je vázán přísahou v královské gardě:) Tullyové by mu jistě odpřísáhli věrnost,protože vždycky drželi se starkama. A květináři by byli v pr... ve srabu a do ničeho by se nepustili. Petyr zvaný Malíček by měl možná trochu problém s tím,jak se mu všechno přestává dařit,ale i kdyby se spojil s Květináři,těžko by proti takto silé říši měli šanci a byla by jen otázka času,kdo z nich to dřív vzdá a odpřísáhne Stannisovi věrnost.
Mě by zajímalo, jak v Západozemí vůbec funguje nástupnictví? To tam mají nějakou Pragmatickou sankci, že se Dany automaticky považuje za dědice říše? Ve středověku s tím měli docela problém, a vymření královského rodu po meči, jak se to podařilo Targaryenům, by znamenalo bez patřičných smluv konec nároku na trůn - morální nárok by asi přetrval, ale o vládu se vždy mohl ucházet jen mužský dědic. Nechme stranou všechny možné skryté Targaryeny (Jon, Doranův synátor, Tyrion?). Přiznám se, že si nepamatuju, jestli o tomhle precedentu nástupnictví byla v knihách nějaká zmínka. Dany má podle mě tak maximálně morální právo vládnout, ale Baratheoni jsou taky částečně Targaryeni, takže to úplně nová dynastie na trůnu není - Dany má pouze čistší dračí krev. :-D Pak je tady samozřejmě ta záležitost s draky, ve světě, kde legendy jsou pravděpodobně skutečnými událostmi, to jistě má velkou váhu, ale Stannis zase (možná) dokázal, že je vhodnějším králem, než ostatní (Joff, Robb, Renly....) tím, že je všechny přežil a taky tím, že zatím jako jediný skutečně pomohl zabezpečit říši před útoky ze Severu. Co se týče nároku na trůn tak bych poměr Stannis : Dany viděl 50:50. Všichni ti co se zatím vydali za Dany na východ chtějí hlavně získat sňatkem s ní morální právo vládnout (respektive její draky), ale to, že by přiklusali s ní po boku do Sedmi království, tak z toho by si asi nikdo na zadek nesedl.
V knihách bylo na několika menších rodech dědictví vysvětleno. Dědicem je nejstarší syn, pokud ho povinnosti dědictví nezbavují (královská garda, Noční hlídka, je mistrem či septonem). Pak se dědictví přesouvá na další syny, ale pokud přijde k situaci, že není syn, tak dědí dcera (zářným příkladem budiž rod Mormontů). Kromě Dorne, kde dědí automaticky nejstarší potomek bez ohledu na pohlaví. Pokud nejsou žádné děti, tak dědí nejbližší příbuzní, často přes jedno i více kolen (třeba takový Harry z Údolí).
Na Mormonty jsem zapomněl, ale tam jde spíš o provizorní řešení, protože nikdo neví, jestli je dědic Starého medvěda mrtvý nebo ne, jen je v exilu. Za těchto podmínek bude sranda jestli se objeví skrytý Aegon nebo se ukáže, že Jon je potomkem Rhaegara, to by pak nárok na trůn přešel na ně - minimálně v případě Aegona. (ještě že mají Targaryeni v oblibě ženit se mezi sebou, takže by to Daenerys rychle vyřešila :-D).
Též se přikláním k názoru, že válku měl Tywin od začátku vyhranou. Jediné, díky čemu vydržel Robb tak dlouho na trůnu, byla jeho schopnost vyhrávat bitvy. Svým způsobem to byla Pyrrhova vítězství. Robb operoval s velice omezenými zdroji mužů, kde každá ztráta se počítala. Tywin si vesele válčil hned s několika početnými armádami a bůchví kolikadesetinásobnou převahu získal spojením s Tyrelly. On mohl ztráty snáze doplnit, Robb ne.
Ano, myslel jsem to tak, že po bitvě v Šeptajícím lese na tom byli s Tywinem podobně (co do počtu lidí). A to, že se Tyrellové přidali na stranu Lannisterů je snad důsledek taktiky. Získali mocné spojence. Robb se o něco podobného snažil s Greyjoyi, ale nevyšlo to. Jak už jsem psal, je jedno, jak si kdo omlouvá svou porážku byť i oprávněně. Nejdůležitější nakonec je, že prohrál.
A myslím, že ani spojenectví mezi Robbem a Renlym nepřicházelo v úvahu. Renly byl namyšlený floutek, přesvědčený o své předurčenosti vládnout. Robb by ho musel uznat za svého krále, aby spojili síly. A to by Robb neudělal, protože Renly na korunu prostě neměl nárok.
Žádná válka není předem zcela vyhraná a tak nesouhlasím, že Tywin to měl předem jisté, ostatně Aerys si jistě taky myslel, že rebelové nemají šanci ho porazit. Měl to Tywin skvěle promyšlené? Jistě, ale i on nedokázal odhadovat vše. Co se taktiky týče - Seveřani využívali partyzánský způsob boje jan částečně - to, že protivníka překvapíte neznamená, že se s ním nestřetnete v tuhé bitvě, Starkové nevyhráli své bitvy tak, že by nepřátele stříleli do zad. I Lannisterové navíc takto bojovali, ne ale proti vojsku, ale proti civilistům.
Jako dost rozhodujcí faktor pro Robba vidím Greyjoe.Úder Železné flotily na Casterlyovu skálu a Lanisport by se musel projevit,po jejich vyplenění by zřejmě Železní pokračovali dál do vnitrozemí....
Komentáře