Historie vojenství, od kyje k pušce
Máte oblíbené období co se vojenství týče? Starověký Egypt a válečné vozy převzaté od Hyksósů, řecké a makedonské falangy, římské legie či nahé Kelty, Germány pijící víno z lebek zabitých nepřátel, středověké rytíře, anglické lučištníky, husity s jejich rozvojem palných zbraní, arkebuzy a muškety, španělské tercie třicetileté války, 18. století s vojáky v pestrých uniformách pochodujících proti sobě za dělové palby, nebo moderní armádu s automatickými zbraněmi?
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
https://mobile.twitter.com/BasedMonitored/status/862663735533547520
Boli Rímske légie naozaj tak dobré vojenské jednotky? A ako sa dala poraziť ich formácia(predpokladám, že bojovali v tých korytnačkách podobných falangám)
Je niekde nejaká zmienka,ktorá légia bola najslávnejšia respektíve mala veteránov, ktorí mali najviac skúseností?
Želvy se nepoužívaly naprosto univerzálně, měly místo tam, kde bylo třeba se chránit před ostřelováním z dálky )při správném formování byly želvy odolné i vůči lehčím střelám z katapultů). Např. když se potřebovali přiblížit k hradbám dobývané pevnosti nebo města. Jinak se postavení římské pěchoty částečně proměňovalo v čase, jiné to bylo v rané a pozdní republice, kdy celou armádu zásadně změnily Mariovy reformy. Při boji s nepřítelem stáli pěšáci ve vyrovnaných řadách a v čele se pravidelně střídali tak, aby nebojovali stále stejní muži. na povel se čelní řada přesunula dozadu a druhá řada nastoupila na její místo. Bojová taktika spočívala především v těsných formacích, kdy se jednotliví vojáci vzájemně kryli. Na počátku střetu hodili legionáři oštěpy, které buď zasáhly protivníky, nebo když se protivník kryl štítem, oštěp se do něj zabodl a tím donutil protivníka štít odhodit. Pak Římané tasili své krátké meče (gladius hispaniensis), vhodné právě pro těsný boj. Většinou se kryli štítem a zpoza jeho ochrany bodali (seky se používaly výjimečně, na rozmachy nebyl prostor a navíc se při nich voják příliš odkrýval).
Samozřejmě nebyla tato taktika (tak jako každá jiná) naprosto univerzální, slabinou bylo její používání v příliš členitém terénu (lesy, kopce), kde nebylo možno těsné řady vždy udržet (viz bitva v Teutoburském lese), nebo proti protivníkům využívajícím především jízdu (např. Parthové). Ale zpravidla si nakonec Římané dovedli poradit i v takových situacích (aneb "prohrajeme bitvu, ale vyhrajeme válku" - zkrátka mír obvykle uzavírali teprve za situace výhodné pro ně). Nakonec Řím rozložila především změna hospodářské situace, příliš velké rozměry říše, nedostatek schopných vůdců na sklonku Říše, neochota obyvatelstva za Řím bojovat a tak dále, o tom bylo napsáno mnoho, než nějaká jedna porážka nebo válka.
Ostatní by bylo na příliš velký rozbor.
Pokud jde o zkušenost legií, to bylo v různých obdobích různé, podle nepřátel, se kterými se Římané utkávali. V 1. století by to byly legie nasazené v Británii (II., XIV., XX.), v druhém století legie na Rýně a tak dále.
@DonPadre Přijde na to jak se na to díváš. Z hlediska své doby byly top, ale jakmile jim nepřítel vnutil svůj způsob boje, například Vercingetorix nebo Arminius, tak měli problém.
Ono dost těžko se dá určit, která armáda je nejlepší. V každém období lidských dějin existovaly státy, které si dokázaly na určité období zajistit vojenskou, a tudíž politickou dominaci. Jakmile však utrpěla armáda drtivou porážku nebo sérii porážek, tak svou převahu ztrácely, obvykle ve prospěch nepřítele...
Co neměli společného? Jazyk, kulturu, postavení šlechty a určitě by se toho našlo víc
navíc název Byzantská říše vznikl až po jejím zničení Osmany a lidé, kteří ji ve skutečnosti zažili jí pořád říkali Římská říše - pro tehdejší lidi žadný pád Římské říše nebyl a nastal právě až 1453
S tím dědictvím po Římské říši to bylo ve středověku poněkud složitější.
Určitě se za něj považovali císaři Svaté říše římské a Moskva, které se po pádu Cařihradu začalo říkat Třetí Řím
chtěl jsem říct to že Východořímská říše se přes noc nestala Byzantskou - pořád to byla Římská říše
Byzantská říše prostě není nástupcem té Římské ale je to Římská říše
https://theaviationist.com/2017/05/15/dissecting-the-latest-close-encounter-between-u-s-f-22-raptors-and-russian-su-35s-flankers-off-alaska/
Co se týče deváté, tak to je taková legenda. On není jediný důkaz, že by se ztratila ve Skotsku. Jednoduše se o ní nedochovaly záznamy po roce cca 120 n. l., což samo o sobě nic neznamená. Legie se běžně rozpouštěly, znovu sestavovaly a číslovaly (proto se stejná čísla objevují u legií vícekrát).
Jinak starověk v Evropě kavalerii moc nepřál, čest vyjímkám jako Keltové, i když ti používali spíše bojové vozy, oni třeba Řekové taky nebyli moc velkými milovníky válečného jezdectva. Naopak na Blízkém východě se kavalerie poměrně hojně uplatňovala, nejen koně ale i velbloudi a sloni. Mistrovství v tomto směru dosáhli Peršané a po nich pak následovala dlouhá mezera.....
@flanker.27 Třmeny, ano, to zní logicky. Ještě mne napadá, že ve středověké Evropě mohl pěšák ztratit výsadní postavení částečně i proto, že středověké armády nebyly schopny té organizovanosti jako starověké, a proto, že ve středověkém evropském myšlení byl pěšák oproti jezdci cosi méněcenného (a to z důvodu společenských, nikoliv bojových schopností).
Zvyšování vlivu pěchoty bylo spojeno jednak s rostoucím vlivem a bohatstvím měst, když začala uplatňovat svojí vlastní politiku (jako třeba bitva u Courtrai r. 1302), jednak s různými národními a místními aspekty (jako Švýcaři a bitva u Mortargenu r. 1315, která založila slávu švýcarské pěchoty) a samozřejmě s rozvojem střelných a palných zbraní. A pochopitelně můžeme zmínit i naše Husity.