Vím, že první díl Ohně a krve je symbolicky zakončený koncem jedné éry, ale po dočtení části o Jaeherysovi a Alysanne mám pocit, že ty konce jedné éry jsou v knížce dva.
Ne že by nezajímalo, ale někteří to zatím vědět prostě nechtějí ;) Smaž to prosím a pokud to chceš probrat, myslím, že je tu nějaké vlákno o teoriích ze seriálu i knih.
Ke konci knížky se najde jedna poměrně zajímavá věta o tom, jak divocí (a prý tisíce) přešli po zamrzlém moři u Východní hlídky. Takže opravdu stačí jenom počkat na pořádnou zimu? A ta asi přijde...
Díky teď poslednímu kolu povídkové soutěže jsem dostala chuť se do Martinova světa zase vrátit, a protože mám spoustu čtenářských dluhů a je mi jasné, že jakmile sednu nad Píseň, nic jiného nebude existovat, sáhla jsem po svojí výhře. Nakonec jsem hladce vklouzla na vlnu, jakou je kniha psána, takže hutnější styl už mi nevadí, a každý večer čtu dlouho do noci navzdory krušným ránům. Aktuálně jsem něco málo před polovinou, za smrtí královny Alyssane, a musím říct, že obdivuju, jak to má Martin promakané a promyšlené. V Písni je spousta narážek na historii Západozemí, které burcují čtenářovu fantazii, a podle mne tím i přispívají k oblíbenosti ságy. Ovšem to, že Martin tu historii sám sepsal a čtenáři naservíroval, kouzlu v důsledku vůbec neubírá. Když to porovnám s Ursulou Le Guin, která v čaroději Zeměmoří něco naťukla, aby to později vysvětlila a sepsala, to jsem zklamáním málem brečela. Ale tady, stejně jako u Tolkienova Silmarillionu, rochňám blahem. Jen bych tedy ocenila to, co je zatím jen na netu, a totiž nějakou tištěnou knihu encyklopedického rázu, kde by byl nejen místopis a zeměpis, ale i tabulkové přehledy jednotlivých panovníků s mezníky jejich vlády, přehledem mistrů a místokrálů / pobočníků, a samozřejmě olbřímí rejstříková hesla jednotlivých postav :-).
S ohledem na to, co jsem zatím četla, se docela divím, že ještě nikdo fikčně neuchopil "Příběh zpustlice - Varování mladým dívkám", neboť osudy Coryanne Wyldeové aka Lady Fuckingham po západozemsku, by mohly být hodně žádaným titulem nejen pro fanoušky GoT :-D.
P.P.S.: Ovšem moji fantazii dost zneklidnily osudy princezny Aerey, tady by mne zajímalo, zda to bude dále nějak vysvětleno / rozvedeno, buď přímo v knize nebo třeba v Písni. (Seriál jsem neviděla.)
@Lady Ašara Zrovna se se v knížce dostáváš na období, které docela dobře znáš, pokud jsi četla povídky Mizerný princ a Princezna a královna :D Poválečně události jsou pak už samozřejmě zase něco nového. Ale upřímně - ta první polovina knížky se mi líbila přece jenom o něco víc. Těch dobrých Targaryenů bylo o dost víc než těch špatných a o to víc mě mrzí vzpomínka na seriál, který nakonec vyznívá, že Targarieni byli přece jenom nějaká nemoc, která Západozemí postihla. Říkám to jenom proto, abys ses toho nedržela, ale Aerea a její eskapáda už dál v téhle knížce řešená není.
Myslím, že Aereu Martin schválně nechal jako záhadu. Patří to k Valyrii, která zahalená kouřem a tajemstvím imho zůstane i v Písni.
@svoa00 Vážně musíš pořád všude zmiňovat seriál? Přestože dobře víš, že do knižních témat to nepatří? Prosím, nedělej to. (Zrovna Lady Ašara je šťastná dívka - seriálem skoro nepolíbená.)
@svoa00 Jj, povídky jsem četla, ale jak jsem neměla souvislosti, neorientovala jsem se příliš v postavách. Teď se to čte s mnohem větší radostí. A zrovna Mizerný princ mi ve finále přišel jako hooodně zajímavá postava :-). Zrovna jsem na samém začátku prvního Tance... Přemýšlím, kam na celý den odklidit potomstvo, abych mohla nerušeně číst :-D.
Je fakt, že první Targaryeni působí sympatičtěji než leckteří jejich nástupci. To už je dobrá přehlídka ma(e)gorů!
Jinak velký souhlas s tím, jaký prostor dává Martin ženským postavám. Když to srovnám třeba se svým oblíbeným Červenákem, ten tam má jen běhny nebo světice, ale i tak ženský charakter neumí popsat tak, aby byl uvěřitelný. Martin je prostě liga... Nepřestává mne fascinovat, jak to má propojené a promyšlené - zajímalo by mne, kolik rodokmenů a map si musel na ubrousky a útržky časopisů malovat. To není jen o Targaryenech, to je i o všech větších či menších rodech, kdo měl kolik dětí, jak se jmenovaly, s kým kdo uzavřel sňatek, kdy zemřel, kdo byl zrovna dědicem, ... masakr. Čím dál víc začínám chápat, proč mu to psaní tak trvá a řekla bych, že seriál mu odvedl pozornost jinam, takže do toho zase musel vklouznout a začít tím žít.
@Nevada Jéé, dívkou mne už dlouho nikdo nenazval, děkuji! Btw: Měla jsem o víkendu jako kulisu puštěnou televizi a běžel tam seriál Taková normální rodinka. Postavy tam probíraly, proč Hodor říká Hodor, což je věc, kterou mi svého času chtěl veledůležitě vyspoilerovat i můj bratr (který knihy neviděl ani z vlaku). Díkybohu, že děti spaly a měla jsem to puštěné potichu, takže jsem slyšela asi 1/5 a nepochopila to :). Ale další zápletku jsem se nechtíc dozvěděla z eMimina (kdo by tipoval tenhle server, že spoileruje!). Prostě GoT už jsou kult a na ty, co to neviděli, se nahlíží s podezřením.
Takhle... Svudných až fatálních ženštin tam Červenákovi pobíhá dost, ale neřekla bych, že je omezen jen na tyhle dvě polohy. Jarmila, Semira, Krasa, Mystirnych, zatrpklý sirotek (toho tam má dva krát), Išora, Juliana, Erža, grófka Palfyová, Esther, rozzlobená hospodyně s hadrem jsou všecičko ruzné povahy nespadající pod běhnu, ani světici (ikdyž muže záležet, jak definujeme světici). A zrovínka na Semiře musel popracovat víc, protože je POV značné částí Bohatýra. Ale souhlasím, že mu to s nimi nejde tolik. Většinou jen takové nastínění, někdy víc a někdy míň zavánějící šablonou. Martin v tom je daleko daleko lepší. Není to nejlepší přirovnání, ale to kolik detailu GRRM věnuje historii mi trochu připomíná, jak si hrál Tolkien s jazyky. Prostě dech beroucí.
@Aviv Bohatýra jsem četla kdysi jedničku, takže uznávám, že v tomto ohledu mám mezery. Z nějakých "plnohodnotnějších" charakterů tak mohu vybírat jen v Báthorym a Steinovi s Barbaričem. Třeba v předposledním díle, kde je jen Barbarič, se objevuje velmi slibná ženská figura, ale nemohu si pomoct, Ďurovy ty ženské prostě - natož ve srovnání s Martinem - nejdou.
Srovnání s Tolkienem je naprosto na místě, taky mne mnohokrát napadlo. Jen rodokmeny postav, udržet v hlavě, kdo byl čí příbuzný či syn, to vyžadovalo velkou pečlivost a geniální mysl.
Jo, ta je taková nejvíc Conanovská. Epizodka za epizodkou, pak Bolgar a pak prásk do Suwaru. Zvyšek mi přišel soudržnější, jakože to má všechno nějaký hlavní oblouk. A taky mi přišel vážnější a temnější. Dvojka je hódně fantasy s mýty Ugronfinskými a místo celé armády soustředí se na malou partičku, ve trojce, slovenské vydanie trojka a štvorka, to je už víc historický román plný válčení a a POV se střídá mezi Kyjevany a místními, především dvojicí mladých dědicu na útěku. Ano, je tam jistý deficit. Ale snaží se hoch, snaží. A někdy se zmuže na jakýs posun. Nejvíc ho vidím na Žofii. Jen porovnej jak je popsána v Mrtvém a pak jaká je v Znamení. Nebo vyvracení očekávání. Marie ze Šternberka s pověstí špiónky je jako de Winter Vídeňského Richelieua Khesla, ale pak to všechno končí u tajemných smutných konverzací a to mě zaujalo.
Pečlivost, mysl a vášeň. A aby to všechno taky pasovalo, spojení fungovala, vše bylo vaužito, podstatné okolnosti a ohniska vlyvu zahrnuty, aby tam na člověka čekali poklady k odhalení...
Martin je známý feminista, a v těch knihách se to samozřejmě citelně odráží. Jeho první velká láska byla feministická spisovatelka, a vztah s ní ho hodně ovlivnil. Ostatně i další jeho partnerky byly a jsou výrazně progresivního smýšlení. On obdivuje silné a nezávislé ženy. Je nutno říct, že není nějakým extremistickým feministou s agresivními názory, svoje ideje prosazuje umírněnou a rozumnou formou. Proto jeho ženské postavy mají výrazné role v příběhu, ale nikdy na úkor těch mužských, které dostávají stejný dostatek prostoru. Proto mu to psaní taky tolik trvá - nikdy nic neodflákne. A také proč nedokáže skoro nic zestručnit. Vše je dokonale promyšlené a prokreslené.
Jinak pro více příběhů s kvalitními ženskými postavami doporučuji sborník povídek Nebezpečné ženy - sestavený právě G R R Martinem.
@Lady Ašara Ježiši, to je roztomilý nápad :D U trhovců ještě půjde sehnat jenom nějaké takové velké dinosauří vejce, co vypadá jako avokádo, ale to se děti nikdy nemusejí dozvědět :D
Komentáře
Smaž to prosím a pokud to chceš probrat, myslím, že je tu nějaké vlákno o teoriích ze seriálu i knih.
S ohledem na to, co jsem zatím četla, se docela divím, že ještě nikdo fikčně neuchopil "Příběh zpustlice - Varování mladým dívkám", neboť osudy Coryanne Wyldeové aka Lady Fuckingham po západozemsku, by mohly být hodně žádaným titulem nejen pro fanoušky GoT :-D.
P.P.S.: Ovšem moji fantazii dost zneklidnily osudy princezny Aerey, tady by mne zajímalo, zda to bude dále nějak vysvětleno / rozvedeno, buď přímo v knize nebo třeba v Písni. (Seriál jsem neviděla.)
@svoa00 Vážně musíš pořád všude zmiňovat seriál? Přestože dobře víš, že do knižních témat to nepatří? Prosím, nedělej to. (Zrovna Lady Ašara je šťastná dívka - seriálem skoro nepolíbená.)
Je fakt, že první Targaryeni působí sympatičtěji než leckteří jejich nástupci. To už je dobrá přehlídka ma(e)gorů!
Jinak velký souhlas s tím, jaký prostor dává Martin ženským postavám. Když to srovnám třeba se svým oblíbeným Červenákem, ten tam má jen běhny nebo světice, ale i tak ženský charakter neumí popsat tak, aby byl uvěřitelný. Martin je prostě liga... Nepřestává mne fascinovat, jak to má propojené a promyšlené - zajímalo by mne, kolik rodokmenů a map si musel na ubrousky a útržky časopisů malovat. To není jen o Targaryenech, to je i o všech větších či menších rodech, kdo měl kolik dětí, jak se jmenovaly, s kým kdo uzavřel sňatek, kdy zemřel, kdo byl zrovna dědicem, ... masakr. Čím dál víc začínám chápat, proč mu to psaní tak trvá a řekla bych, že seriál mu odvedl pozornost jinam, takže do toho zase musel vklouznout a začít tím žít.
@Nevada Jéé, dívkou mne už dlouho nikdo nenazval, děkuji!
Btw: Měla jsem o víkendu jako kulisu puštěnou televizi a běžel tam seriál Taková normální rodinka. Postavy tam probíraly, proč Hodor říká Hodor, což je věc, kterou mi svého času chtěl veledůležitě vyspoilerovat i můj bratr (který knihy neviděl ani z vlaku). Díkybohu, že děti spaly a měla jsem to puštěné potichu, takže jsem slyšela asi 1/5 a nepochopila to :). Ale další zápletku jsem se nechtíc dozvěděla z eMimina (kdo by tipoval tenhle server, že spoileruje!). Prostě GoT už jsou kult a na ty, co to neviděli, se nahlíží s podezřením.
Není to nejlepší přirovnání, ale to kolik detailu GRRM věnuje historii mi trochu připomíná, jak si hrál Tolkien s jazyky. Prostě dech beroucí.
Srovnání s Tolkienem je naprosto na místě, taky mne mnohokrát napadlo. Jen rodokmeny postav, udržet v hlavě, kdo byl čí příbuzný či syn, to vyžadovalo velkou pečlivost a geniální mysl.
Ano, je tam jistý deficit. Ale snaží se hoch, snaží. A někdy se zmuže na jakýs posun. Nejvíc ho vidím na Žofii. Jen porovnej jak je popsána v Mrtvém a pak jaká je v Znamení. Nebo vyvracení očekávání. Marie ze Šternberka s pověstí špiónky je jako de Winter Vídeňského Richelieua Khesla, ale pak to všechno končí u tajemných smutných konverzací a to mě zaujalo.
Pečlivost, mysl a vášeň. A aby to všechno taky pasovalo, spojení fungovala, vše bylo vaužito, podstatné okolnosti a ohniska vlyvu zahrnuty, aby tam na člověka čekali poklady k odhalení...
Proto mu to psaní taky tolik trvá - nikdy nic neodflákne. A také proč nedokáže skoro nic zestručnit. Vše je dokonale promyšlené a prokreslené.
Jinak pro více příběhů s kvalitními ženskými postavami doporučuji sborník povídek Nebezpečné ženy - sestavený právě G R R Martinem.
Jsem toho názoru, že Bezzubka si na ně rozhodně muže troufnout.
A taky souhlasím, že se nikdy nemusí dozvědět.
Přesně. Pak prosím poinformuj, jaké jméno majitel zvolil.