@Arutha Jéé, chudák Terry. Dlužím mu dočíst poslední tři knihy série a z toho si tu poslední koupit... V pohledu dnešních autorů už Meč pravdy úplně neobstojí, nejen proto, že je plný klišé, ale třeba první (a ještě i druhý) díl považuji za nejlepší z celé série. Četla jsem kdysi v pravěku, kdy to u nás začalo vycházet, a tehdy to patřilo mezi top fantasy věcí, co se u nás daly sehnat. Nostalgie...
Momentálne som pohltená príbehom zo siedmej knihy zo série detektívok od Juraja Červenáka, ktorá sa volá Anjel v podsvetí. Je to nielen najnovšia, ale aj najhrubšia kniha zo série. :-)
@Janulka To je další Barbarič a Stein? Tentokrát by se to mělo odehrávat v Praze, že? My si ještě musíme počkat na český překlad... Shodou náhod mi o knížce psala švagrová, že na SR je k ní akce s rozdáváním autogramů, ale v ČR nic :-).
Hej. Ale v Plzni. Rudolf II tam prečkával Pražský mor. Autogramov aj skladacích mapkohier so slovníkom dobových výrazov na druhej strane. A kto v predpredaji kúpil pevnú väzbu s ebookom, tomu bol ebook zdostupnený taký týždeň pred oficiálnym vydaním.
Jej, upsala jsem se, myslela jsem Plzeň :-). No... já se s touto knihou setkám pod stromečkem, takže o zbytku pšššt ;-). Jinak jsem od Červenáka konečně četla Bohatýra, mám rozečtenou trojku, ale krutě se mi to vleče a moc mne neba :-/.
Ok. Už mlčím. Ale je se na co těšit. Přeji hezké tajemné Vánoce. Více lidí řeklo, že přes poslední díl se překousávali těžce. On ho autor pak i ve slovenském vydání rovnou rozdělil na dvě knihy. Kde v ději si teď? Jaká byla pro tebe dvojka a jednička?
@Aviv Hej, v Martinuse bola tá akcia, že kto si kúpil papierovú aj elektronickú knižku, tak mohol tú elektronickú verziu získať týždeň pred oficiálnym vydaním. Takisto každý čitateľ, ktorý si objednal knižku v predpredaji, hoci len papierovú knižku dostal aj autogram do knižky. Inak tá mapkohra je naozaj skvelá, sú tam v skratke spomenuté tie veci z predchádzajúcich častí. :-)
Já k těm ruským bylinám moc silný vztah předtím neměla, takže se to jeho pojetí nemělo u mně moc s čím bít. Jednička mě chytla vlastně až někde za Surou, ale pak už to nějak jelo. Klasika quest ve dvojce hodně fajn. Koščej je dlouhá kapitola. Souhlasím, že s Jagou se šlo vyhrát víc, ale ta backstory a paralely načrtnuty mezi ní a Koščejem mi přišli jako hodně dobrá nota. Není to všechno zcela dotažené, ale mně na tom všem, na některých charakterových obloucích a jistých nápadech a momentkách (Einar z fleku demontujúci zlatý plech na dverách) a propojení s dějinami a ruznymi kulturami chytla jakási iskra, snad příslib ne úplně naplněný, který mě jen tak nepustil. Spätne mi niektoré veci, s ktorými som sa počas čítania úplne nestotožňovala, začali dávať väčší zmysel. Dinara - Štokholm bych řekla. A navíc s tím plusem, že pan zrzek byl nečekaně lepší variantou oproti spolknutí drakem. Minulost moc bolí, tak ať zmizí v zapomnění a když se středový bod jejího nového světa vypaří, tak už je to moc. To, čo sa stalo pri rieke, je podľa mňa Koščejova práca.
Ale sa mi páči, ako v slovenskej verzii prepísal boj s Čeremismi. Na ukážku...
Svjatogor zachmúrene krútil hlavou. „Vyzerá to ako víťazstvo, ale Vargan určite nie je taký chumaj, aby takto plytval mužmi. Musí v tom byť nejaký úskok.“ „Možno chcú takto opakovane dorážať a dúfajú, že nás tým unavia. Alebo si mysleli, že po odvrátení útoku vyrazíme za nimi a oni nás potom prepadnú v močarisku.“ „Nikto so zdravým rozumom nemôže predpokladať, že sa tak ľahko necháte vylákať do pasce.“ Bragi pokrčil plecami. „Len bohovia vedia, čo si tí sprostí divosi zaumienili. A je mi to jedno. Na tomto vŕšku sme ako na ostrove; ubránime ho, nech už sa z toho lesa na severe privalí čokoľvek.“
Kornel je báječný. Mierne epizodický road trip s vágnou pátracou metodikou a dobývaním Varaždína v pozadí mi príde asi najslabší. Ale potom to naberie taký ťah, že amen, a žasnem nad nadupaným fantasy dobrodružstvom Irkally a Pevnosti, aj si vychutnávam hutnejšiu realistickejšiu historickú drámu okolo bojov o Nové zámky v Polmesiaci a Hradbe a inou polohou rodinného trápenia (jedna vec je pachtiť sa po stopách dieťaťa, druhá s omeškaním jakž takž vybudovať puto, zvládať konflikty, zmieriť sa s tým, že ho vlastne nejde dokonale chrániť a držať nakrátko), jajáj tie straty a tiaž. No a potom je tu Corgoň s nákazlivým pokrikom "Nitraaa!!!".
Vy si ten seriál ještě pamatujete? Šel tak strašně dávno, že už si ani nevzpomínám, jak vlastně skončil (a to jsme tehdy napnutě čekali na každý další díl)...
Četla jsem to hrozně dávno, někdy v 90. letech, když to u nás vydali. Seriál jsem viděla komplet taky dávno, ale tuším loni proběhl na STV, takže jsem viděla znovu pár epizod.
Ale z dobových bych si mnohem raději zopakovala seriály Vzdálené vrcholky hor a Perla v koruně. Myslím, že to první je taky podle knihy, musím se po tom mrknout.
Ještě k "Severu proti Jihu". Já na ten seriál koukal poprvý na německý TV ještě snad v 80-kách s babičkou. My jsme tomu nerozuměli, ale stejně jsme na to koukali. Jmenovalo se to "Fackeln im Sturm" :o) To byli Swayze a Kirsty Alleyová ještě velký hvězdy. A největší mrcha Ashton ... jojo, s babičkou jsem vůbec viděl spoustu zajímavejch seriálů, asi nejradši vzpomínám na Verdiho, ještě ve slovenském znění, pěkně opera po opeře, pomalý tempo, fantazie. No, a dokonce jsme spolu koukali na první řadu Twin Peaks - nechápu, že to babičku bavilo, ale mám pocit, že když agent Cooper začal házet ty šutry na strom, a proplešlej asistent šerifa mu hlásil výsledky, nebo jak to bylo, tak babička valila bulvy ... no, budiž jí země lehká ...
Ale o čem jsem chtěl, nebo spíš měl mluvit, co teď čtu. Kromě F.L.Věka (právě jsem u 4. dílu, 1805, Rakušani to zrovna projeli u Ulmu, zbytky armády prchají před Napoleonem do Čech, doktor Thám chlastá první ligu, comedia finita ...) se prokousávám gnostickou trilogií P.K.Dicka a začínám s Bílou Velrybou, to má svůj hluboký důvod a souvislost. A periodicky se vracím k povídkám E.A.Poea, které se hodí k této dekadentní době. Mají kolísající uměleckou hodnotu, ale některé jsou naprosté klenoty. Pro mě především "Rukopis nalezený v lahvi", skutečná umělecká fantasy, nabitá úžasnými vizemi, pak "Muž z davu", velmi subtilní, klidným stylem napsaný příběh, kde se hrůza skrývá v drobných detailech, a potom "Sud vína amontilladského", taková vlastně hříčka k pobavení, mistrovsky vystavěná a vygradovaná.
Komentáře
Autogramov aj skladacích mapkohier so slovníkom dobových výrazov na druhej strane. A kto v predpredaji kúpil pevnú väzbu s ebookom, tomu bol ebook zdostupnený taký týždeň pred oficiálnym vydaním.
Jinak jsem od Červenáka konečně četla Bohatýra, mám rozečtenou trojku, ale krutě se mi to vleče a moc mne neba :-/.
Více lidí řeklo, že přes poslední díl se překousávali těžce. On ho autor pak i ve slovenském vydání rovnou rozdělil na dvě knihy. Kde v ději si teď? Jaká byla pro tebe dvojka a jednička?
Jednička mě chytla vlastně až někde za Surou, ale pak už to nějak jelo. Klasika quest ve dvojce hodně fajn. Koščej je dlouhá kapitola. Souhlasím, že s Jagou se šlo vyhrát víc, ale ta backstory a paralely načrtnuty mezi ní a Koščejem mi přišli jako hodně dobrá nota. Není to všechno zcela dotažené, ale mně na tom všem, na některých charakterových obloucích a jistých nápadech a momentkách (Einar z fleku demontujúci zlatý plech na dverách) a propojení s dějinami a ruznymi kulturami chytla jakási iskra, snad příslib ne úplně naplněný, který mě jen tak nepustil. Spätne mi niektoré veci, s ktorými som sa počas čítania úplne nestotožňovala, začali dávať väčší zmysel.
Dinara - Štokholm bych řekla. A navíc s tím plusem, že pan zrzek byl nečekaně lepší variantou oproti spolknutí drakem. Minulost moc bolí, tak ať zmizí v zapomnění a když se středový bod jejího nového světa vypaří, tak už je to moc. To, čo sa stalo pri rieke, je podľa mňa Koščejova práca.
Ale sa mi páči, ako v slovenskej verzii prepísal boj s Čeremismi. Na ukážku...
Svjatogor zachmúrene krútil hlavou. „Vyzerá to ako víťazstvo, ale Vargan určite nie je taký chumaj, aby takto plytval mužmi. Musí v tom byť nejaký úskok.“ „Možno chcú takto opakovane dorážať a dúfajú, že nás tým unavia. Alebo si mysleli, že po odvrátení útoku vyrazíme za nimi a oni nás potom prepadnú v močarisku.“ „Nikto so zdravým rozumom nemôže predpokladať, že sa tak ľahko necháte vylákať do pasce.“ Bragi pokrčil plecami. „Len bohovia vedia, čo si tí sprostí divosi zaumienili. A je mi to jedno. Na tomto vŕšku sme ako na ostrove; ubránime ho, nech už sa z toho lesa na severe privalí čokoľvek.“
Kornel je báječný. Mierne epizodický road trip s vágnou pátracou metodikou a dobývaním Varaždína v pozadí mi príde asi najslabší. Ale potom to naberie taký ťah, že amen, a žasnem nad nadupaným fantasy dobrodružstvom Irkally a Pevnosti, aj si vychutnávam hutnejšiu realistickejšiu historickú drámu okolo bojov o Nové zámky v Polmesiaci a Hradbe a inou polohou rodinného trápenia (jedna vec je pachtiť sa po stopách dieťaťa, druhá s omeškaním jakž takž vybudovať puto, zvládať konflikty, zmieriť sa s tým, že ho vlastne nejde dokonale chrániť a držať nakrátko), jajáj tie straty a tiaž. No a potom je tu Corgoň s nákazlivým pokrikom "Nitraaa!!!".
Kdo si pamatuje seriál podle knih?
Ale z dobových bych si mnohem raději zopakovala seriály Vzdálené vrcholky hor a Perla v koruně. Myslím, že to první je taky podle knihy, musím se po tom mrknout.
A periodicky se vracím k povídkám E.A.Poea, které se hodí k této dekadentní době. Mají kolísající uměleckou hodnotu, ale některé jsou naprosté klenoty. Pro mě především "Rukopis nalezený v lahvi", skutečná umělecká fantasy, nabitá úžasnými vizemi, pak "Muž z davu", velmi subtilní, klidným stylem napsaný příběh, kde se hrůza skrývá v drobných detailech, a potom "Sud vína amontilladského", taková vlastně hříčka k pobavení, mistrovsky vystavěná a vygradovaná.