@Nevada Protože mám neodbytný pocit, že jsem k Tvému příspěvku zavdala nejednu příčinu, chtěla bych to za sebe trochu uvést na pravou míru. Myslím, že Oakenfist to prvotně položil jako akademickou otázku, aniž by chtěl vynášet nějaký soud. Soudy už jsem začala vynášet já, a kajícně přiznávám, že starý překlad jsem četla dávno, nový jsem rozečetla, takže nejsem kvalifikovaná říkat něco ve smyslu: "tohle bylo lepší u Talpressu / tohle je lepší u Arga". Z tohohle hlediska jsou pro mne Oakenfistovy komentáře zajímavé, i když samozřejmě vždy hodnotí jen nějaký výsek, ne celý kontext. Kupříkladu přezdívky Podnožka / Pletánek jsme tu spolu rozebíraly, každé z nás se líbí něco jiného. I když rozumím tomu, od jakého slova je Pletánek odvozen, mně osobně evokuje spíše pletýnku coby pečivo :-). Podnožka mi hanlivá nepřipadá, naopak vyslovena láskyplně se mi líbí víc. Tohle je ale věc osobního vkusu, aniž bych tím jakkoli hodnotila samotného překladatele. Naopak díky Tebou uváděných příkladů vychýlených (vyšinutých) větných vazeb u Březákové se přikláním spíše k Argu než k Talpressu.
Jádro celé diskuse starý vs. nový překlad vidím v tom, že kupa lidí četla ságu mnohokrát v tom starém, zafixovali si některá slovní spojení, výroky, jména postav... To se pak těžce nese, když se to najednou změní ;). (Podobně, jako když jsem u seriálu byla zvyklá na nějaké dabingové herce a ehjle, najednou to začali namlouvat lidé.) Mně osobně by se nejvíc líbila syntéza, tam, kde mi vyhovuje starý překlad, ponechat, tam, kde nový, přiklonit se k novému. Jenže to mluvím o sobě a je mi jasné, že jiný čtenář bude preferovat něco naprosto jiného, třetí taky, a že vyhovět všem je nesmysl. Takže je určitě rozumná cesta, držet se toho, co bylo přeloženo a vydáno, co je jednotné, uspořádané, nad čím se přemýšlelo, co koresponduje i s českými frázemi apod.
Taky je určitě rozdíl tam, kde je čtenář seznámen s originálem, ví, jakým stylem to Martin napsal, a kde se překladatel odchýlil a dal tomu onu mnohokrát zmiňovanou "poetičnost".
V tomhle ohledu by mě skutečně zajímalo porovnání anglického originálu a obou překladů, čistě na akademické rovině, ať si z toho pak každý vezme, co mu přijde lepší nebo co se mu líbí víc. Takové porovnání vůbec nemusí obsahovat nějaké hodnotící hledisko, může být doplněno o vysvětlení překladatele, proč něco pozměnil, vypustil, proč přeložil něco tak nebo onak. Ba dokonce myslím, že by se mohlo stát, že když člověk uvidí originál a obě verze, přikloní se k překladu novému, protože mu z toho z překladatelského hlediska přijde jako lepší cesta.
Na téma úskalí překladatelské práce doporučuji shlédnout rozhovor s Viktorem Janišem, který mě osobně přivedl k tomu, že jsem si kladla různé otázky, třeba nakolik právě práce překladatele ovlivní čtenářův dojem z textu, co z výsledku je vlastně napsáno autorem a co překladatelem apod.
(Teď koukám, že ten rozhovor byl součástí širšího souboru rozhovorů.)
@Lady Ašara Ne, neboj, není to jen kvůli tobě :) Je to obecně. Prostě to se mnou šije, když někdo začne opěvovat starý překlad, aniž by tušil, co všechno je tam špatně. Chybný překlad, nesmyslné doslovné převody jmen nebo popisů, kostrbaté věty, které z toho dělají pseudohistorický text, kterým Píseň není. Talpress překlad je prostě špatný překlad. Nový není dokonalý, ale je mnohokrát lepší.
Schválně jsem si našla i ty Theonovy monology o Jeyne z Tance. Je to tam celkem 4x. V originále je 2x Jeyne, her name is Jeyne, it rhymes with pain. A 2x jen Jeyne, her name is Jeyne.
Talpress: Jeyne, jmenuje se Jeyne, rýmuje se to s mlejn. Jeyne, jmenuje se Jeyne, rýmuje se to se zlejm. (Zlejm? S tím fakt nemáte problém? Nehledě na to, že Theon celou dobu mluví spisovně.)
ARGO - nechala překladatelka vždy jen Jeyne, jmenuje se Jeyne.
@Nevada No u chybějící ruky text sice zůstal, ale vtip se ztratil (tím, že se pro označení králova zástupce nepoužívá doslovný překlad). Ve starém překladu tedy určitě, nevím jak si s ním poradili v novém
Estetika Poblijóna mně osobně až tak neruší, ale když zde byla přepsaná ta scéna s představením, to jak nedomluví... Když je tam to blití, tak nemá smysl dodávat to o dalším tělním otvoru. A on dodáva idkyž neochotně a pak stejně nedomluví. Takže víc smysl mi dáva mít tam něco se střevy.
Proč je Zelenostřevo debilní překlad? Jestli je v originálne Greenguts, tak mi to přijde bližší jak Poblijón. Uznávám, že bych si netroufla tvrdit, že jsem v angličtině tak dobrá, abych mohla překládat, ale podle toho úryvku mi přijde, že byl spíš Posera, což bych si ze Zelenostřeva vyvodila, z Poblijóna ne.
Je to pět slabik vs puvodní dvě a Poblijón je tříslabikový. Jiná výhoda mi nenapadá. Přes zele- by to nešlo, to zní jako zelí. Zelensráč? Nah, furt lepší to střevo. Tam je nad čím přemýšlet, nač se ptát, že co to jako má znamenat.
Myslím, že @Nevada naráží na to, že Zelenostřevo je jedním z mnoha příkladů, kdy se původní překladatelka držela doslovného překladu složených slov. Tedy něco, co je v angličtině tvořeno dvěma slovy, přeložila otrocky do češtiny bez ohledu na to, že čeština takový výraz nemá. Nejlépe to bylo vidět, když najednou po několika již vydaných knihách začala překládat do češtiny i jména rodů, takže se nám najednou v knize objevila namísto lady Merryweather paní Dobrovětrská, sir Zelenopolský (Greenfield) a podobně.
Z tohohle úhlu pohledu souhlasím s tím, že Zelenostřevo je neobratným překladem původní anglické přezdívky. (Jinými slovy překladatelka zde neprojevila žádnou invenci, nehledala v nějakých českých ekvivalentech, nepokusila se o tvůrčí přístup.) Na druhou stranu se mi ale Zelenostřevo coby chlapské přízvisko (jehož původ je spojený s nějakou historkou) líbí víc jak Poblijón, který je sice slovem českým a používaným, jak ale píše @Azrael, evokuje mi to přezdívky malých dětí nebo nějakých pohádkových postaviček. (Mimochodem: Poblijón jsme říkali našemu kocourovi, když se nám někde v bytě poblil, takže já to mám asociované s kočkou :-).)
Jestli to vlastně není celá podstata sporu, kdy je stále porovnáván starý překlad a nový s tím, že nějaký je lepší než ten druhý? Z hlediska překladatelské práce jistě mnohem kvalitnější práci odvedlo Argo. Současně ale došlo k revizi překladu některých jmen či výrazů, na něž byli čtenáři zvyklí a měli je nějak zavedené, takže i když překladatel použil více umu a řemeslných znalostí, více nad textem přemýšlel a více ho "rouboval" na češtinu, fanoušek je nespokojený, protože se změnilo to, nač byl zvyklý - tedy hlavně jména a názvy :).
Zelenobřich by mohl být zajímavý, ale nevím zda mi zrovna tohle asociuje trávící potíže. Jako kdybych se snažila pojmenovat někoho po běhavce, tak tohle mi asi nenapadne.
@čejka Byl to první příklad co mě napadl, později jsem si uvědomila, že jestli má být přezdívka výsměchem, tím spíš bude infantilní. Kamarád co jednou epicky poblil auto cestou z párty se velmi dlouho nemohl zbavit přezdívky Soptík.
Komentáře
Jádro celé diskuse starý vs. nový překlad vidím v tom, že kupa lidí četla ságu mnohokrát v tom starém, zafixovali si některá slovní spojení, výroky, jména postav... To se pak těžce nese, když se to najednou změní ;). (Podobně, jako když jsem u seriálu byla zvyklá na nějaké dabingové herce a ehjle, najednou to začali namlouvat lidé.) Mně osobně by se nejvíc líbila syntéza, tam, kde mi vyhovuje starý překlad, ponechat, tam, kde nový, přiklonit se k novému. Jenže to mluvím o sobě a je mi jasné, že jiný čtenář bude preferovat něco naprosto jiného, třetí taky, a že vyhovět všem je nesmysl. Takže je určitě rozumná cesta, držet se toho, co bylo přeloženo a vydáno, co je jednotné, uspořádané, nad čím se přemýšlelo, co koresponduje i s českými frázemi apod.
Taky je určitě rozdíl tam, kde je čtenář seznámen s originálem, ví, jakým stylem to Martin napsal, a kde se překladatel odchýlil a dal tomu onu mnohokrát zmiňovanou "poetičnost".
V tomhle ohledu by mě skutečně zajímalo porovnání anglického originálu a obou překladů, čistě na akademické rovině, ať si z toho pak každý vezme, co mu přijde lepší nebo co se mu líbí víc. Takové porovnání vůbec nemusí obsahovat nějaké hodnotící hledisko, může být doplněno o vysvětlení překladatele, proč něco pozměnil, vypustil, proč přeložil něco tak nebo onak. Ba dokonce myslím, že by se mohlo stát, že když člověk uvidí originál a obě verze, přikloní se k překladu novému, protože mu z toho z překladatelského hlediska přijde jako lepší cesta.
Na téma úskalí překladatelské práce doporučuji shlédnout rozhovor s Viktorem Janišem, který mě osobně přivedl k tomu, že jsem si kladla různé otázky, třeba nakolik právě práce překladatele ovlivní čtenářův dojem z textu, co z výsledku je vlastně napsáno autorem a co překladatelem apod.
(Teď koukám, že ten rozhovor byl součástí širšího souboru rozhovorů.)
Je to obecně. Prostě to se mnou šije, když někdo začne opěvovat starý překlad, aniž by tušil, co všechno je tam špatně. Chybný překlad, nesmyslné doslovné převody jmen nebo popisů, kostrbaté věty, které z toho dělají pseudohistorický text, kterým Píseň není.
Talpress překlad je prostě špatný překlad. Nový není dokonalý, ale je mnohokrát lepší.
V originále je 2x Jeyne, her name is Jeyne, it rhymes with pain. A 2x jen Jeyne, her name is Jeyne.
Talpress:
Jeyne, jmenuje se Jeyne, rýmuje se to s mlejn.
Jeyne, jmenuje se Jeyne, rýmuje se to se zlejm.
(Zlejm? S tím fakt nemáte problém? Nehledě na to, že Theon celou dobu mluví spisovně.)
ARGO - nechala překladatelka vždy jen Jeyne, jmenuje se Jeyne.
No u chybějící ruky text sice zůstal, ale vtip se ztratil (tím, že se pro označení králova zástupce nepoužívá doslovný překlad). Ve starém překladu tedy určitě, nevím jak si s ním poradili v novém
Jestli je v originálne Greenguts, tak mi to přijde bližší jak Poblijón. Uznávám, že bych si netroufla tvrdit, že jsem v angličtině tak dobrá, abych mohla překládat, ale podle toho úryvku mi přijde, že byl spíš Posera, což bych si ze Zelenostřeva vyvodila, z Poblijóna ne.
Z tohohle úhlu pohledu souhlasím s tím, že Zelenostřevo je neobratným překladem původní anglické přezdívky. (Jinými slovy překladatelka zde neprojevila žádnou invenci, nehledala v nějakých českých ekvivalentech, nepokusila se o tvůrčí přístup.) Na druhou stranu se mi ale Zelenostřevo coby chlapské přízvisko (jehož původ je spojený s nějakou historkou) líbí víc jak Poblijón, který je sice slovem českým a používaným, jak ale píše @Azrael, evokuje mi to přezdívky malých dětí nebo nějakých pohádkových postaviček. (Mimochodem: Poblijón jsme říkali našemu kocourovi, když se nám někde v bytě poblil, takže já to mám asociované s kočkou :-).)
Caligula svoji přezdívku získal ještě jako malý kluk. Myslím, že je o tom zmínka i v Claudiovi a jinak třeba tady, hned v druhé větě charakteristiky: https://cs.wikipedia.org/wiki/Caligula nebo tady https://dvojka.rozhlas.cz/rimsky-cisar-caligula-aneb-padesat-odstinu-silenstvi-8564110
Edit: ted mi doslo, ze je to muj prvni prispevek po x letech, a zrovna takova zelena sracka :-D