Jako děcko jsem kdysi dostala nařezané, že jsem se z venku vrátila o hodinu později než jsem měla a argumentovala, že ostatní mají hodnější rodiče, kteří je nechávají venku a netrestají je. Dostalo se mi odpovědi, že o ty děcka se rodiče nestarají a nemají je tak rádi, jako mají mne, protože se o ně nestarají a nezajímá je, co z nich bude. A pak mi ukázali pár věcí, na které se mám dívat a čeho si všímat. A sama jsem zjišťovala, jak se mám dobře. Že mám vždycky dost jídla a kdykoliv si mohu přidat čeho chci, že mám každý den nějakou dobrotu (sladkost či ovoce), že mám vždycky čisté voňavé oblečení když jdu ven (při návratu je to horší:-)) ). Že mám lepší známky ve škole. Že se mnou rodiče hrajou hry a chodí na válety. A tak dál a tak podobně. Takže i když mám rodiče přísné, tak se o mně starají lépe než je postaráno o děcka, které nikdo netrestá za nic a jsou venku do tmy,.... Od té doby jsem jejich zájem brala jako důkaz lásky, že je zajímá kdy se třeba vrátím z venku :-)
Souhlas se vším řečeným (teď nemyslím pani psycholožku). Já jsem maminka, ale i šéf a když řeknu, že se dodíváme na Krtka a víc ne, tak prostě ne (i když často je to NE :). Nejhorší je, že plácnutí přes zadek u těch oplínkovaných dítek moc nezabírá. Už jsem taky párkrát liskla.
Ja.. ak by som sa... mohol vyjadriť... ano mam 16 a kľudne to berte ako vyplody dospievajuceho mozgu ale... Takto. Nie vždy je na vine len to dieŤa.. ako môžem vidieť u seba... ano ja rozumiem že tiež nie som vždy dokonaly neurobim všetko Čo po mne chcu chodim oblečeny tak aby sa to pačilo mne a nie aby sa to bačilo rodičom.... Ale, ide o to že no proste nikdy som nemal "nedostatok lasky" ale citil som to Že som bol nechcene dieťa.. ono, moja mama sa chcela s otcom rozvieSŤ uŽ pred mojim narodenim a zostala s nim len kôli mne. No a tak som to chtiac nechtia ja kto zachraňoval manželstvo, kto zabraňoval otcovy odisť a tak.. a poviem vam je to o hubu. Ako... neviem nie vždy to to dieŤa ma lahke... naviac matka vždy tužila po dievčati, otec po dieťati technickeho a nie duŠevneho typu a tak ako nahle sa narodili sesternice mama sa začala viac zaujimaŤ o ne a otec.. otec sa ma furt snažil natlačiŤ do veci o ktore nemam zaujem. Ako nehovorim že ja som dokonaly ale proste.. citim to že som sa narodiT nemal
Moj 1 a pol rocny cholerik uz maval zachvaty, hodila sa na zem a rucala ako o zivot. 3x som ignorovala a bolo to prec. A jogurtova story - normalne je jogurt lyzickou, ale raz som odbehla umyt kupelnu a nasla som ju s maskou na tvari. Ani som nemusela nic vraviet, dostalo sa jej to do oci a odvtedy si pamata, ake to bolo prijemne :) Osobne chcem dietatu vraviet vzdy pravdu, takze ziadne "nebudem ta mat rada", "si zle dievca", lebo budem a nie je. Nikdy neviem, kedy jej bude zle na dusicke a ona si spomenie prave na tieto dve veci. Rano sa jej spytam, co chce jest. Znakuje podla nalady banan alebo chlieb alebo jogurt. Ak nieco z toho nie je, tak jej vysvetlim, ze nemame a ona sa s tym uspokoji a hotovo. Na nu zacalo platit "A dost!" to iz vie, ze nie su zarty a prestala sa vztekat.
Gardien: To je úplně něco jiného. Já myslím, že ses narodit měl a vaši to ve skrytu duše (či podvědomí, jak chceš) chtěli, jinak by se to nestalo. Myslím, že tě mají rádi, i když to třebas nedávají najevo. Všichni rodiče (až na ojedinělé výjimky-nemocné lidi) mají rádi své děti a všechny děti milují na určité úrovni své rodiče. Možná že za deset či dvacet let to zas budeš vidět jinak. Já to tak měl.
Ne úplně přesný přepis jednoho roztomilého citátu či jak to nazvat: Po narození je tvůj otec bůh, ve čtyřech je úžasný a skvělý, ve dvanácti si říkáš, co je to za debila, v osmnácti - furt jen prudí a poučuje, v 25 - není zas tak špatnej, ve čtyřiceti - jak to mohl zvládat?, v padesáti - můj otec si zaslouží hlubokou úctu...
Hildegarda: Tak možno je naozaj moc asiociovaný a introvertný, budiž má to v sebe, ale neverím, že by ťa nemal moc rád. Možno nie je prispôsobený dať to u seba na jav, ale mal by k tebe cítiť lásku a minimálne vďaku.
Tyna, aj ja som 16 rokov starý a som polo rozhodnutý, že deťom by som sa mohol vyhnúť. Chcem sa zamerať na úspech, peniaze a kariéru. Znie to materialisticky, ale je to tak. Ja osobne mám v sebe vbudovaný pocit, že som pre ľudí moc otravný :) Niekedy. Dovoľujem si povedať, že často ľudí zabávam, rád to robím a rozmuiem si s nimi, ale vždy len vo sfére priateľstva. Dnešná generácia už neladí k takým druhom, ako som ja. Ak by som naozaj našiel človeka, ktorého by som miloval a a ona by milovala mňa, rád by som s ňou zdieľal život a ak by z toho vzišli deti, miloval by som ich a staral sa o ne. Len to rodičovstvo je dosť ťažké. Staral som sa o synovca z druhého kolena a bol to samý tvrdohlavec, plač, rumázganie, práca.. Nič pre mňa... Len hovorím, že by som sa tomu chcel vyhnúť (prípadne si adoptovať tak 5-6 ročné dieťa :) ). Ale na druhú stranu nehovorím, že to hneď hádžem mimo seba.
Komentáře
Od té doby jsem jejich zájem brala jako důkaz lásky, že je zajímá kdy se třeba vrátím z venku :-)
Osobne chcem dietatu vraviet vzdy pravdu, takze ziadne "nebudem ta mat rada", "si zle dievca", lebo budem a nie je. Nikdy neviem, kedy jej bude zle na dusicke a ona si spomenie prave na tieto dve veci. Rano sa jej spytam, co chce jest. Znakuje podla nalady banan alebo chlieb alebo jogurt. Ak nieco z toho nie je, tak jej vysvetlim, ze nemame a ona sa s tym uspokoji a hotovo. Na nu zacalo platit "A dost!" to iz vie, ze nie su zarty a prestala sa vztekat.
my tady ale mluvili o standardních situacích - dítě nechce jíst a obrací si jogurty na hlavu.
Po narození je tvůj otec bůh, ve čtyřech je úžasný a skvělý, ve dvanácti si říkáš, co je to za debila, v osmnácti - furt jen prudí a poučuje, v 25 - není zas tak špatnej, ve čtyřiceti - jak to mohl zvládat?, v padesáti - můj otec si zaslouží hlubokou úctu...