Hobit
Novozélandský režisér Peter Jackson se bude podílet na psaní scénářů ke dvěma dílům filmového zpracování románu J.R.R. Tolkiena Hobit.Podle hollywoodského tisku se pod scénáři, na kterých se již začalo pracovat, podepíše i režisér obou snímků, Mexičan Guillermo del Toro.
Jackson má filmy, na jejichž realizaci se dohodl s hollywoodskými studii New Line Cinema a MGM, také produkovat. Natáčet by se měly na Novém Zélandu, kde vznikala i slavná filmová trilogie Pán prstenů, a jejich dokončení je plánováno na léta 2010 a 2011.
Podle studia New Line Cinema bude první film adaptací Hobita a druhý bude originální příběh, který pokryje 60 let mezi knihou a začátkem Pána prstenů.
Plánované natáčení komplikoval právní střet mezi Peterem Jacksonem a New Line Cinema, které vlastní práva na filmové zpracování Tolkienových knih. Studio si nepřálo, aby Jackson Hobita režíroval.
Po natočení trilogie Pán prstenů, kterou Jackson režíroval, se totiž soudil se studiem o údajné nevyplacené podíly na zisku. Trilogie vydělala po celém světě zhruba tři miliardy dolarů. Její třetí díl - Návrat krále - získal 11 Oscarů, včetně ceny za režii pro Jacksona.
Těšíte se? Já strašně. 8) :!:
Zvláště na ten druhý film. :idea:
Komentáře
Už hodně let, a to nejen v multikinech. Kdy jsi byl naposledy v kině?
Délka je asi ta největší. Stejný příběh by se dal mnohem svižněji odvyprávět na prostoru necelých dvou hodin. Ne, nejsem příznivcem zběsilého tempa a nekončící akce - ale taky proti tomu nejsem zaujatá. Zasedání Rady v Roklince a začátek s Bilbem a Frodem patřily k nejlepším scénám. Radu bych snesla i delší, klidně tam mohli vysvětlit i některé další postavy a události, které by tím pádem ve filmu nemusely být/mohly být kratší (třeba Radagast by nemusel mít tolik prostoru).
Chápu, že fanoušci Středozemě řičí nadšením obecně, ale pro/podle mě to bylo zbytečně natahované na úkor příběhu. Jackson je výborný vypravěč, na pohádky jako dělaný. Ale potřeboval by producenta, který by byl schopný ho ukočírovat v rozumných mezích. Jak už tady bylo nejednou zmíněno (než se to tradičně zvrtlo v debatu o něčem úplně jiném), všechny ty pády, nárazy a jejich přežití, ale i přeskakování z různých mostů, podest, útesů, říms a podobně, byly hrozně divné a rušily mě při sledování. Stejně tak už zmíněné náhodné vchody všude možně. (Ten, kterým se trpaslíci dostali do Roklinky doufám v knize není, protože to bylo hodně pitomé.)
Suma sumárum - Mám vcelku ráda pohádky i fantasy. Ale tahle roztahaná vyprávěnka, která je teprve v první třetině, mě teda neuchvátila. Na konečném hodnocení 60 % mají největší zásluhu spojené síly novozélandské přírody, Armitagova hlasu a orlí letky, s Bílou radou v záloze.
P.S. Knížku Hobita jsem nečetla, a tak nevím jestli vykrádal sám sebe už Tolkien, nebo to dělá až Jackson, protože mustr filmu je totožný se Společenstvem prstenu. A třeba souboj skalních obrů mi hodně připomínal jednu z nejotravnějších scén King Konga.
P.S.S. Cumberbatch jako Nekromancer pobavil.
Přesto - je to hrozně nevyvážené, vedle sebe stojí scéna takřka geniální a scéna zralá na vyříznutí z filmového pásu dřív než bude promítnuta. Rozčleníme si to.
Co se mi líbilo: Prolog starého Bilba byl uchvatný, útok Šmaka neviděného byl režijní lahůdkou (překrytí papírového draka ohněm). Docela pěkný byl i příchod trpaslíků k Bilbovi a začátek cesty. Vyloženě mňamózní byl Glum, jak po stránce serkisovské, tak má naprosto skvěle napsané veškeré dialogy. Dost se mi líbila i scéna v Roklince, kde Gandalf říká, že na sílu Zla by se neměla nasadit ještě větší síla, ale že daleko lepší jsou drobná dobra v životě. Takový protiklad k vytloukání všech klínů klínem (Střílí se na americké škole, jak to "vyřešíme"? Vyzbrojíme učitele. Skutečně železná logika...).
Co mi vadilo (něco víc, něco míň): Zpívánky. Trpaslíci prosím. Ale když byli u skřetího krále, říkal jsem si "doufám, že nezačne zpívat." Bum a je to: "Ha my zlí skřeti si je uvaříme lalala" nebo co to tam pěli. Stejně disneyovsky jako zpívání působí většina akčních scén. naprosto tomu chybí šťáva, spíš to připomíná atrakce v Disneylandu, když utíkáme před skřety, skáčeme pro můstcích, propadáme se a to všechno tak, aby pod námi vždycky bylo něco na sco dopadneme, pokud už se mydlíme, není vidět, kdo do koho mlátí, když padáme ze skály, letí pod námi orel, každá skála končí ostrým výběžkem, na jehož špici stojí poslední strom, hrdinům nikdy vlastně nic skutečně nehrozí.
Těžká deusexmachinovitost. Uprchneme z jednoho nebezpečí, hle, za pár minut jsme v Roklince. Lehneme do jeskyně - hned padneme do skřetí pasti. Prakticky nic se ve filmu neděje přirozeným vývojem. Na tom je vidět ten rozdíl mezi Pánem prstenů a Hobitem. V PP sice hrdinové taky většinou utekli z pasti, ale divák aspoň trochu cítil hrozící nebezpečí. Kdyby to bylo v jednom uzavřeném filmu, nebylo by to tak markantní, ale když se materiál roztáhne na 3x3 hodiny a začne se hrát na osudovost a epičnost, tak to mlátí přes oči.
Což je asi hlavní ucelená výtka - nemůžu říct, že bych se nudil. Přesto si nemůžu nevšimnout, že jaksi ubývá filmařům schopnost odvyprávět příběh s tím, co je pro něj důležité a vynechat, co je zbytečné. Potřeboval by takový Kubrick k odvyprávění stejného příběhu tolik prostoru? Na csfd jsem tomu s velkou výhradou dal čtyři hvězdy, ale až se mi to rozleží, rozmyslím si to a možná přehodnotím na méně.
A písniček je v knize ještě mnohem víc a ještě mnohem delší :D.
BTW jak je to s tím "nekromantem", byl vůbec v knížce?
Třesk, plesk! Dup, křup!
Tam dolů hned, kde vládne skřet,
hohó, tam s tebou šup!
Břink, bim! Sem s ním!
Perlík, a kuj! Hohó, jsi můj!
Teď buš a buš a rob a služ,
hohó, teď kuj a kuš!
Chceš pryč? Prásk bič!
Sténej a skuč! Kňourej a kňuč!
A rob a rob a čekej hrob,
kde vládce skřet smí popíjet,
hohó, kde má svůj svět! :D. V knížkách písničky nemám ráda, ale u filmu mi to tolik nevadí. Tu skřetí si z filmu moc nepamatuju, ale trpasličí byly úžasné.
A to s těmi stromy - parta se dostane na mýtinu "pod horami kde sídlí Pán orlů". Je tam akorát "Gandalf, jenž byl o hodně větší než ostatní, si našel strom, na který by oni nevylezli, vysokánskou borovici na samém kraji mýtiny." Házeli po těch skřetech šišky, skřeti "přikládali" pod trpasličí stromy, aby je z nich dostali (tady byly 2 písničky :D). Pak přiletěli orli a vzali trpaslíky (a na Bilba ZASE málem zapomněli, ale NA POSLEDNÍ CHVÍLI se chytil Doriho). Hned nato se píše "Dělalo se mu špatně, i když se podíval přes okraj docela nízkého útesu, a nikdy neměl rád žebříky, natožpak stromy (však se také dosud nikdy nemusel zachraňovat před vlky)." - takže z toho chápu, že ta mýtina byla vskutku na útesu a ten strom, na který lezli, byl na jeho okraji. To jak "padali do hlubiny a orli je zachránili" bylo jistě jen pro efekt, ale líbilo se mi to.
Nekromancer tam je, ale nepřeložili to jako Nekromant, ale jako Černý mág. ;)
Jinak Sauron je vskutku v Hobitovi jen párkrát zmíněn. Víc je toho v LotRu a ještě víc je toho v dodatcích k LotRu a k Silmarillionu (Nedokončeným příběhům). Což nevadí, je to stejné jako s historií jména "Pavéza", to je taky v nějakých dodatcích. Ale jsou to stejné postavy a stejné období, tak proč to tam nedat? Materiál je to příliš zajímavý, aby ho vynechali.
Ostatně předtím u skřetů to taky bylo samý padání, kde vždycky ale byla nějaká ta záchranná plošina. Prostě jak z toho řetězového dopisu "syn se v pádu zachytil..." :)
Ale budiž, pokud by se to udrželo v rovině pohádky, akceptoval bych to snáz. Když z toho ale dělají ten osudový příběh, působí to moc rušivě.
Ale souhlasím, že ten pád na lešení ze srázu byl dost divný. I ten Bilbův pád do neznáma byl takový... proti fyzikálním zákonům :D. Ale odpouštím jim to, protože tohle jsou ty pohádkové vsuvky, které říkají "ano, je to součást epické fantasy, ale je to podle pohádky".
Ale možná mi to i vadí míň z důvodu, že epické fantasy mám nejraději. Nejsem moc na příběhy (ať už fantasy nebo jiné), kde je jedna nebo dvě dějové linie, svět omezený jen na příběh a jeden univerzální jazyk. A abych řekla pravdu - LotR jako knížka se mi až tolik nelíbil, nejvíc jsem se vyžívala v dodatcích. A Nedokončené příběhy, které jsou vlastně jen samé dodatky, tak ty jsou naprosto nejlepší. Příběh není tak důležitý, důležitý je svět, jeho stvoření, legendy, historie, jazyky... Takže tato má úchylka taky trochu vysvětluje, proč se mi Hobit tolik líbil - je tam hodně jazyků, historie a dalších věcí z dodatků.
Nic proti epické fantasy, ale pohádky já taky rád. I když nejradši ty romantické typu Stardust :)
A teď když má Frodo přečteného hobita tak může přejít na :
Tak v tom prípade sa ospravedlňujem, tak to teda máte v poriadku(ale ja aj tak radšej Isen a Isengard) :P
Good Day to Die Hard, A = Smrtonosná past: Opět v akci :wall: navíc se mi to furt plete se smrtonosnou zbraní
Nicméně u té Smrtonosné pasti se prostě v různých variantách drží překladu prvního dílu, který imho blbý není. A pořád lepší Smrtonosná past: Opět v akci než třeba Captain America: První Avenger nebo Expendables: Postradatelní. Stejně hloupé je poslední dobou počešťování seriálů, viz Scrubs: Doktůrci.