@M1on Tak v tý době už reklamy před filmama běžně byly. Začlo to multikinama, ale teď už je dávají i v malých kinech. Chápu to, je to nutné zlo před filmovýma reklamama, které naopak zbožňuju.
Dnes jsem taky konečně viděla Hobita. Nemůžu říct, že bych byla zklamaná, to ne (ale možná jen díky tomu, že jsem od něj nic moc nečekala). Ale výhrady mám. Délka je asi ta největší. Stejný příběh by se dal mnohem svižněji odvyprávět na prostoru necelých dvou hodin. Ne, nejsem příznivcem zběsilého tempa a nekončící akce - ale taky proti tomu nejsem zaujatá. Zasedání Rady v Roklince a začátek s Bilbem a Frodem patřily k nejlepším scénám. Radu bych snesla i delší, klidně tam mohli vysvětlit i některé další postavy a události, které by tím pádem ve filmu nemusely být/mohly být kratší (třeba Radagast by nemusel mít tolik prostoru). Chápu, že fanoušci Středozemě řičí nadšením obecně, ale pro/podle mě to bylo zbytečně natahované na úkor příběhu. Jackson je výborný vypravěč, na pohádky jako dělaný. Ale potřeboval by producenta, který by byl schopný ho ukočírovat v rozumných mezích. Jak už tady bylo nejednou zmíněno (než se to tradičně zvrtlo v debatu o něčem úplně jiném), všechny ty pády, nárazy a jejich přežití, ale i přeskakování z různých mostů, podest, útesů, říms a podobně, byly hrozně divné a rušily mě při sledování. Stejně tak už zmíněné náhodné vchody všude možně. (Ten, kterým se trpaslíci dostali do Roklinky doufám v knize není, protože to bylo hodně pitomé.) Suma sumárum - Mám vcelku ráda pohádky i fantasy. Ale tahle roztahaná vyprávěnka, která je teprve v první třetině, mě teda neuchvátila. Na konečném hodnocení 60 % mají největší zásluhu spojené síly novozélandské přírody, Armitagova hlasu a orlí letky, s Bílou radou v záloze.
P.S. Knížku Hobita jsem nečetla, a tak nevím jestli vykrádal sám sebe už Tolkien, nebo to dělá až Jackson, protože mustr filmu je totožný se Společenstvem prstenu. A třeba souboj skalních obrů mi hodně připomínal jednu z nejotravnějších scén King Konga.
Tak už jsem na tom byl taky, a to v hustomegakrutopřísném imaxovém třidé balení. Přiznávám, že 3D je tomto filmu opravdu trochu přebytečný nadstandard a soudím, že v 2D bych si z filmu odnášel totéž (zatím jsem smysluplné 3D zažil u hraného filmu dvakrát, a to v Beowulfovi a přes výhrady k filmu jako takovému v Pocahontas - é, pardon, v Avataru). Tož k filmu. Není to špatné, to je třeba říct hned na začáku. Přesto - je to hrozně nevyvážené, vedle sebe stojí scéna takřka geniální a scéna zralá na vyříznutí z filmového pásu dřív než bude promítnuta. Rozčleníme si to. Co se mi líbilo: Prolog starého Bilba byl uchvatný, útok Šmaka neviděného byl režijní lahůdkou (překrytí papírového draka ohněm). Docela pěkný byl i příchod trpaslíků k Bilbovi a začátek cesty. Vyloženě mňamózní byl Glum, jak po stránce serkisovské, tak má naprosto skvěle napsané veškeré dialogy. Dost se mi líbila i scéna v Roklince, kde Gandalf říká, že na sílu Zla by se neměla nasadit ještě větší síla, ale že daleko lepší jsou drobná dobra v životě. Takový protiklad k vytloukání všech klínů klínem (Střílí se na americké škole, jak to "vyřešíme"? Vyzbrojíme učitele. Skutečně železná logika...). Co mi vadilo (něco víc, něco míň): Zpívánky. Trpaslíci prosím. Ale když byli u skřetího krále, říkal jsem si "doufám, že nezačne zpívat." Bum a je to: "Ha my zlí skřeti si je uvaříme lalala" nebo co to tam pěli. Stejně disneyovsky jako zpívání působí většina akčních scén. naprosto tomu chybí šťáva, spíš to připomíná atrakce v Disneylandu, když utíkáme před skřety, skáčeme pro můstcích, propadáme se a to všechno tak, aby pod námi vždycky bylo něco na sco dopadneme, pokud už se mydlíme, není vidět, kdo do koho mlátí, když padáme ze skály, letí pod námi orel, každá skála končí ostrým výběžkem, na jehož špici stojí poslední strom, hrdinům nikdy vlastně nic skutečně nehrozí. Těžká deusexmachinovitost. Uprchneme z jednoho nebezpečí, hle, za pár minut jsme v Roklince. Lehneme do jeskyně - hned padneme do skřetí pasti. Prakticky nic se ve filmu neděje přirozeným vývojem. Na tom je vidět ten rozdíl mezi Pánem prstenů a Hobitem. V PP sice hrdinové taky většinou utekli z pasti, ale divák aspoň trochu cítil hrozící nebezpečí. Kdyby to bylo v jednom uzavřeném filmu, nebylo by to tak markantní, ale když se materiál roztáhne na 3x3 hodiny a začne se hrát na osudovost a epičnost, tak to mlátí přes oči. Což je asi hlavní ucelená výtka - nemůžu říct, že bych se nudil. Přesto si nemůžu nevšimnout, že jaksi ubývá filmařům schopnost odvyprávět příběh s tím, co je pro něj důležité a vynechat, co je zbytečné. Potřeboval by takový Kubrick k odvyprávění stejného příběhu tolik prostoru? Na csfd jsem tomu s velkou výhradou dal čtyři hvězdy, ale až se mi to rozleží, rozmyslím si to a možná přehodnotím na méně.
Navíc Bilbo si při psaní Hobita strašně vymýšlel, zatímco Frodo se u Pána prstenů držel víc při zemi. :idea: Nerealističnost bych mu proto ani nevyčítal. ;-)
@Kolikokoli Četl asi v polovině mého dosavadního života, takže mnohé si nepamatuju. Tudíž si nepamatuju, že by pradali ze stromu (který je tak okatě na špičce skály, že o pět minut dřív víme, co se na něm asi odehraje) přímo na orly a podobně. A už vůbec si nepamatuju tolik zběsilé akce. Písničky si taky pamatuju, ale ne že by zpívali skřeti :)
BTW jak je to s tím "nekromantem", byl vůbec v knížce?
@Kolikokoli Z popsaného usuzuju, že tam sice byl někde docela nízký sráz, to jest 15-20m, čili ne ta x set metrová propast, a někde poblíž, ne taková do špičky vybíhající bizarnost :) A že na orly naskákali ze stromů, ne takhle s pádem, to je prostě na mě moc :)
No, právě mi přijde, že ty "trochu divné věci" ve filmu, jsou naprosto "na hlavu" v knížce :D. Ten sráz asi byl tak 20 m, ale ono je to jedno, jestli padáš z 20 m nebo 100 m, šance na přežití je v obou případech dost nízká, takže tak. Navíc tam měli víc místa na ty orli, kteří je mohli "podletět". Jinak Sauron je vskutku v Hobitovi jen párkrát zmíněn. Víc je toho v LotRu a ještě víc je toho v dodatcích k LotRu a k Silmarillionu (Nedokončeným příběhům). Což nevadí, je to stejné jako s historií jména "Pavéza", to je taky v nějakých dodatcích. Ale jsou to stejné postavy a stejné období, tak proč to tam nedat? Materiál je to příliš zajímavý, aby ho vynechali.
Především je nemuseli podlítávat, natož aby se tam balancovalo na napůl složeném kmenu nad srázem a trpaslíci se na poslední chvíli chytali Gandalfovy hole :)
Ostatně předtím u skřetů to taky bylo samý padání, kde vždycky ale byla nějaká ta záchranná plošina. Prostě jak z toho řetězového dopisu "syn se v pádu zachytil..." :)
Ale budiž, pokud by se to udrželo v rovině pohádky, akceptoval bych to snáz. Když z toho ale dělají ten osudový příběh, působí to moc rušivě.
No, snaží se to udělat méně pohádkovější, aby to víc šlo k tomu LotRovi. Prostě celý svět Ardy není pohádka, ale ta nejepičtější fantasy, jaká kdy byla napsána. Působilo by směšně, kdyby Hobita natočili skutečně jako pohádku. A možná by to i byla nuda, protože ti skřeti, kteří je pronásledovali, tomu dodali tu nezbytnou "akci". Jasně, mohli by celého Hobita natočit jako dvou a půl hodinovou pohádku, ale rozhodně by jim tolik nevydělala a ani by to neuspokojilo fanoušky (pro nezasvěcené by to vypadalo jako parodie pro děti na Pána Prstenů). :) Ale souhlasím, že ten pád na lešení ze srázu byl dost divný. I ten Bilbův pád do neznáma byl takový... proti fyzikálním zákonům :D. Ale odpouštím jim to, protože tohle jsou ty pohádkové vsuvky, které říkají "ano, je to součást epické fantasy, ale je to podle pohádky".
Ale možná mi to i vadí míň z důvodu, že epické fantasy mám nejraději. Nejsem moc na příběhy (ať už fantasy nebo jiné), kde je jedna nebo dvě dějové linie, svět omezený jen na příběh a jeden univerzální jazyk. A abych řekla pravdu - LotR jako knížka se mi až tolik nelíbil, nejvíc jsem se vyžívala v dodatcích. A Nedokončené příběhy, které jsou vlastně jen samé dodatky, tak ty jsou naprosto nejlepší. Příběh není tak důležitý, důležitý je svět, jeho stvoření, legendy, historie, jazyky... Takže tato má úchylka taky trochu vysvětluje, proč se mi Hobit tolik líbil - je tam hodně jazyků, historie a dalších věcí z dodatků.
Aha, tak to bude tím. Stardust dobré, ale moc jednoduché :D. Prostě taková povídka. Kdyby měl Hobit 1 dvouhodinový film, tak se na něj rychle zapomene a vůbec by se neodlišoval od ostatních fantasy filmů. Je to sice krátká knížka, ale je tam tolik souvislostí, že se to musí natáhnout. Jinak by to v porovnání s Lotrem nedávalo smysl.
@Nevada češi taky občas perlí Die Hard = Smrtnosná past ? to ještě by šlo to překousnu ale, Good Day to Die Hard, A = Smrtonosná past: Opět v akci :wall: navíc se mi to furt plete se smrtonosnou zbraní
TV Markíza raz preložila jeden nemecký film, ktorý sa v originály volal Vlk z arény na Gladiátor 2. Týždeň predtým dávali Gladiátora s Croweom tak asi z toho chceli vyťažiť čo najviac :)
A tak jsem si při pročítání full cast and crew uvědomil že Manu Bennet (Crixus ze Spartacus Blood and Sand) je Azog Znesvětitel a jeho syn Bolg je nám známý Conan Stevens alias Gregor Swooooord Clegane. Ale vůbec nevím kterej z nich tam byl ten Bolg. Hezké, nepoznal bych je :D
Komentáře
Délka je asi ta největší. Stejný příběh by se dal mnohem svižněji odvyprávět na prostoru necelých dvou hodin. Ne, nejsem příznivcem zběsilého tempa a nekončící akce - ale taky proti tomu nejsem zaujatá. Zasedání Rady v Roklince a začátek s Bilbem a Frodem patřily k nejlepším scénám. Radu bych snesla i delší, klidně tam mohli vysvětlit i některé další postavy a události, které by tím pádem ve filmu nemusely být/mohly být kratší (třeba Radagast by nemusel mít tolik prostoru).
Chápu, že fanoušci Středozemě řičí nadšením obecně, ale pro/podle mě to bylo zbytečně natahované na úkor příběhu. Jackson je výborný vypravěč, na pohádky jako dělaný. Ale potřeboval by producenta, který by byl schopný ho ukočírovat v rozumných mezích. Jak už tady bylo nejednou zmíněno (než se to tradičně zvrtlo v debatu o něčem úplně jiném), všechny ty pády, nárazy a jejich přežití, ale i přeskakování z různých mostů, podest, útesů, říms a podobně, byly hrozně divné a rušily mě při sledování. Stejně tak už zmíněné náhodné vchody všude možně. (Ten, kterým se trpaslíci dostali do Roklinky doufám v knize není, protože to bylo hodně pitomé.)
Suma sumárum - Mám vcelku ráda pohádky i fantasy. Ale tahle roztahaná vyprávěnka, která je teprve v první třetině, mě teda neuchvátila. Na konečném hodnocení 60 % mají největší zásluhu spojené síly novozélandské přírody, Armitagova hlasu a orlí letky, s Bílou radou v záloze.
P.S. Knížku Hobita jsem nečetla, a tak nevím jestli vykrádal sám sebe už Tolkien, nebo to dělá až Jackson, protože mustr filmu je totožný se Společenstvem prstenu. A třeba souboj skalních obrů mi hodně připomínal jednu z nejotravnějších scén King Konga.
P.S.S. Cumberbatch jako Nekromancer pobavil.
Přesto - je to hrozně nevyvážené, vedle sebe stojí scéna takřka geniální a scéna zralá na vyříznutí z filmového pásu dřív než bude promítnuta. Rozčleníme si to.
Co se mi líbilo: Prolog starého Bilba byl uchvatný, útok Šmaka neviděného byl režijní lahůdkou (překrytí papírového draka ohněm). Docela pěkný byl i příchod trpaslíků k Bilbovi a začátek cesty. Vyloženě mňamózní byl Glum, jak po stránce serkisovské, tak má naprosto skvěle napsané veškeré dialogy. Dost se mi líbila i scéna v Roklince, kde Gandalf říká, že na sílu Zla by se neměla nasadit ještě větší síla, ale že daleko lepší jsou drobná dobra v životě. Takový protiklad k vytloukání všech klínů klínem (Střílí se na americké škole, jak to "vyřešíme"? Vyzbrojíme učitele. Skutečně železná logika...).
Co mi vadilo (něco víc, něco míň): Zpívánky. Trpaslíci prosím. Ale když byli u skřetího krále, říkal jsem si "doufám, že nezačne zpívat." Bum a je to: "Ha my zlí skřeti si je uvaříme lalala" nebo co to tam pěli. Stejně disneyovsky jako zpívání působí většina akčních scén. naprosto tomu chybí šťáva, spíš to připomíná atrakce v Disneylandu, když utíkáme před skřety, skáčeme pro můstcích, propadáme se a to všechno tak, aby pod námi vždycky bylo něco na sco dopadneme, pokud už se mydlíme, není vidět, kdo do koho mlátí, když padáme ze skály, letí pod námi orel, každá skála končí ostrým výběžkem, na jehož špici stojí poslední strom, hrdinům nikdy vlastně nic skutečně nehrozí.
Těžká deusexmachinovitost. Uprchneme z jednoho nebezpečí, hle, za pár minut jsme v Roklince. Lehneme do jeskyně - hned padneme do skřetí pasti. Prakticky nic se ve filmu neděje přirozeným vývojem. Na tom je vidět ten rozdíl mezi Pánem prstenů a Hobitem. V PP sice hrdinové taky většinou utekli z pasti, ale divák aspoň trochu cítil hrozící nebezpečí. Kdyby to bylo v jednom uzavřeném filmu, nebylo by to tak markantní, ale když se materiál roztáhne na 3x3 hodiny a začne se hrát na osudovost a epičnost, tak to mlátí přes oči.
Což je asi hlavní ucelená výtka - nemůžu říct, že bych se nudil. Přesto si nemůžu nevšimnout, že jaksi ubývá filmařům schopnost odvyprávět příběh s tím, co je pro něj důležité a vynechat, co je zbytečné. Potřeboval by takový Kubrick k odvyprávění stejného příběhu tolik prostoru? Na csfd jsem tomu s velkou výhradou dal čtyři hvězdy, ale až se mi to rozleží, rozmyslím si to a možná přehodnotím na méně.
BTW jak je to s tím "nekromantem", byl vůbec v knížce?
Jinak Sauron je vskutku v Hobitovi jen párkrát zmíněn. Víc je toho v LotRu a ještě víc je toho v dodatcích k LotRu a k Silmarillionu (Nedokončeným příběhům). Což nevadí, je to stejné jako s historií jména "Pavéza", to je taky v nějakých dodatcích. Ale jsou to stejné postavy a stejné období, tak proč to tam nedat? Materiál je to příliš zajímavý, aby ho vynechali.
Ostatně předtím u skřetů to taky bylo samý padání, kde vždycky ale byla nějaká ta záchranná plošina. Prostě jak z toho řetězového dopisu "syn se v pádu zachytil..." :)
Ale budiž, pokud by se to udrželo v rovině pohádky, akceptoval bych to snáz. Když z toho ale dělají ten osudový příběh, působí to moc rušivě.
Ale souhlasím, že ten pád na lešení ze srázu byl dost divný. I ten Bilbův pád do neznáma byl takový... proti fyzikálním zákonům :D. Ale odpouštím jim to, protože tohle jsou ty pohádkové vsuvky, které říkají "ano, je to součást epické fantasy, ale je to podle pohádky".
Ale možná mi to i vadí míň z důvodu, že epické fantasy mám nejraději. Nejsem moc na příběhy (ať už fantasy nebo jiné), kde je jedna nebo dvě dějové linie, svět omezený jen na příběh a jeden univerzální jazyk. A abych řekla pravdu - LotR jako knížka se mi až tolik nelíbil, nejvíc jsem se vyžívala v dodatcích. A Nedokončené příběhy, které jsou vlastně jen samé dodatky, tak ty jsou naprosto nejlepší. Příběh není tak důležitý, důležitý je svět, jeho stvoření, legendy, historie, jazyky... Takže tato má úchylka taky trochu vysvětluje, proč se mi Hobit tolik líbil - je tam hodně jazyků, historie a dalších věcí z dodatků.
Good Day to Die Hard, A = Smrtonosná past: Opět v akci :wall: navíc se mi to furt plete se smrtonosnou zbraní