Já jsem během let cca 2018 - 19 přečet asi 20 Vondrušků (všechno tým Oldřich z Chlumu/panoš Ota/Diviš) - bral jsem to jako čistou oddychovku. Nejvíc se mi asi líbily "Adventní kletba" (zápletka se točí kolem mého oblíbence blahoslaveného Hroznaty) a díly, kde vystupujou nemanželský dcery Přemysla II. Otakara (jedna z nich se vdala za Bavora ze Strakonic, vedle Čelakovskýho asi jedinýho člověka ze Strakonic, co za něco stál ...). Zajímavý je, že jsme jednou byli s rodinou na zámku ve Frýdlantě a tam jsem pod erbem Hynka Berky z Dubé zabředl rozhovor s průvodcem, kterej nesl dost nelibě, že čtu Vondrušku.
Kamarád básnil o sérii Dresden Files a asi rok na to mi asertivně věnoval první díl. Nejprve jsem dala přečíst svému tátovi, s karanténou na krku a tenčící se zásobou z knihovny jsem po Bouřkové frontě sáhla taky. Opravdu je znát, že to psal někdo, kdo počítal se starší čtenářskou kategorií, protože některé opisy jsou pro YA čtenáře hodně ostré. Hlavní hrdina je čaroděj a tak trochu soukromý detektiv, žije v Chicagu a to vlastně vystihuje i celé autorovo pojetí. Je to oldschoolový týpek, který je dvorný k dámám, často dostane přes hubu, ale i když krvácí a je postřelený, vždy se zvedne a jede dál. Do kolen mě to nedostalo, ale četlo se to svižně a dobře.
Pod stromčekom som si našla knihu "Frekvencia smrti" od autorskej dvojice Vincent Kliesch a Sebastian Fitzek... :-) Je to druhá kniha zo série "Auris" a pripravuje sa tretia kniha... :-)
Dočetl jsem "Piranesiho" od Susanny Clarkové. Trvalo mi to docela dlouho, protože jsem v jednu chvíli musel přestat, bylo to tísnivé čtení, ale pak jsem se znovu odhodlal a dočetl poměrně rychle. Po "Strangeovi a Norrelovi", což byla bichle, je tohle novela, určitě ne plnokrevný román, někteří recenzenti to označují jako zbytečně dlouhou povídku. Recenze se vůbec dělí na dva typy, někdo velebí zvláštní styl vyprávění, jiný pak mluví o přílišné jednotvárnosti. Za sebe říkám, že je to určitě protipól geniálního prvního románu - a že to tak asi muselo být, pro Clarkovou bylo psaní její prvotiny vysilující záležitost, do toho únavový syndrom ... chtělo to tedy změnu. Na druhou stranu, jsou tam některé motivy, které mají obě díla společné ... je to určitá forma uvěznění, "zakletí" v podivném světě, jiné dimenzi, způsobené zlovolnou, zvrácenou bytostí. Opět hraje úlohu magie. Jazykově je to opět lahůdka, navíc překlad Viktora Janiše je skvělý. Ale ... bude nutné si to přečíst ještě jednou, abych byl schopen pochopit, co tím chtěla vlastně paní Clarková sdělit. Možná popisuje to, co v poslední době prožívala. Snad jsem toho neprozradil příliš.
Ked som videl, video ako Brandom Sanderson napisal dalsich 5 knih za tieto 2 roky navyse k tomu co ma rozpisane, tak ma napadlo, nemohol by Martin mu to proste v totmo momente predat svoju pracu ? Mozno by sa potom dozil toho ako to dopadne a my tiez.
Četl jste někdo? Je to již starší záležitost, autor mezitím vydal druhý díl, na třetím (závěrečném?) už hodně dlouho pracuje, takže je přirovnáván k Martinovi. Mnohokrát jsem na knihu narazila, dala si ji do kolonky "Chci si přečíst", ale skutečně se k tomu rozhoupala až relativně nedávno. Kniha je slušný "špalek" a určitě mi uškodilo, že jsem četla na etapy, po drobných kouscích, nemohla se do příběhu cele ponořit. Po přečtení jsem byla nadšená, s odstupem mé nadšení trochu opadává. V komentářích na DK to mnozí vystihli lépe než já: anotace slibuje epický příběh s úžasným hrdinou, ale v prvním díle na nějakých 600 stranách se nám dostane relativně krátkého výseku jeho života a z toho, co anotace slibuje, tam není téměř nic. Zápletku tvoří hrdinova pomsta, ale ani ta nedojde se závěrem knihy k nějakému naplnění, takže v tomto ohledu jsem poněkud frustrovaná. Nicméně již čtu druhý díl a líbí se mi autorův promyšlený svět, takže i když vlastně na mnoha kapitolách popisuje rozmezí třeba 1 měsíce v životě hrdiny, stejně mě to nutí číst dál :).
Jako třetího do party přibrali GRRM a Rothfuss ještě Scotta Lynche. Jeho Páni parchanti jsou skvělé čtení - hlavně první kniha Lži Lockeho Lamory -, ale dokončení v nedohlednu. V ČR to ještě vyšperkovali i váznoucím překladem třetího dílu, který vyšel v US (s odstupem 6 let od druhého) už v roce 2013. Na čtvrtý se od té doby stále netrpělivě čeká i v originále. I když jednotlivé díly téhle série jsou naštěstí aspoň příběhově ukončené.
Já zrovna čtu sérii Algor. Už počtvrté. Tedy první tři díly budou počtvrté, u čtvrtého dílu to bude teprve podruhé. A pořád mě to náramně baví. Původně jsem si řekla, že se pustím jen do prvního dílu - někdy před půlkou dubna. Během období daňových přiznání se mi nechtělo pouštět do něčeho nového, tak že si dám vždycky jen pár stránek před spaním. Tak jsem za třetinou třetího dílu...
@Lady Ašara Az ti dojdou dily z Kroniky kralovraha, doporucuju jeste Hudbu ticha. Podle ohlasu to nesedne kazdemu ("nic se tam nedeje"), ja se radim tem, podle nichz je to uzasna, neobvykla kniha. https://www.vaseliteratura.cz/pro-dospele/5205-hudba-ticha
Pod stromčekom som si našla novú knihu "Zakliaty kláštor" od Juraja Červenáka. Je to prvá kniha z jeho novej série s názvom "Šarkanove poklady" a odohráva sa na Gemeri. :-) Apropo, ešte v novembri sa konali besedy s Jurajom Červenákom hneď v niekoľkých slovenských mestách a na jednej besede sa mi "pošťastilo" sa s ním stretnúť a odfotiť. :-)
Gratulujem. :) Knižka je veľmi fajn, nebol to ľahký mix žánrov na ukuchtenie, ale zvládol ho slušne. Folklór a rozprávkovo je pomedzi strany rozsypané štedro a ako sa striedavo premieta do a kontrastuje s realitou je fajn. Do toho štandardná dôkladnosť s reáliami...
@Janulka Úplně nová série? To zní zajímavě... Přiznám se, že dokud mi DK nepošle avízo o nově vyšlé knize oblíbeného autora, tak ani nesleduji, co kdo napsal a vydal. Od Červenáka se třesu hlavně na dalšího Báthoryho, potvrdil, že poslední vyšlá kniha není posledním dílem.
Dostal jsem k Vánocům audioknihu "Oheň a krev". Ono to vyšlo asi už 2018, ale jako veterán všech ostatních ASOIAF audioknih můžu posuzovat. Čte opět František Dočkal a je zajímavé vidět (tedy slyšet) určitý posun, celkově bych řekl k horšímu, ale pořád je to jasný nadprůměr - když jsem poslouchal třeba "Srdce temnoty" (čte Jan Hájek), to bylo tristní. Dočkalovi je velmi dobře rozumět, jenom mi přijde, že mu hlas věkem (je ročník 1949) lehce zeslábl, asi jako když Old Shatterhanda namluvil v novém dabingu znovu 80-letý Vladimír Ráž, a sykavky nepatrně zvadly. Frázování má Dočkal pořád skvělé, ve formátu téhle knihy nemůže vyniknout jeho herectví, mluví i trochu rychleji, jakoby ty seznamy jmen, míst a událostí chtěl mít už za sebou. Až ironicky vyznívá jeho citace letopočtů ("rok 11 pé Dé" nebo "rok 2 pé řed Dé"). A pak jsou tu jména a nová terminologie, nelíbí se mi povětšinou anglizovaná výslovnost jmen, zvlášť těch targaryenských, ale možná je to tak správně (já bych místo "Ejgn" četl "Égon" (s lehounkou čárkou nad E)) také ne "Ejnys" ale "Énys", a ne "Mejdžr", ale "Mégor"). V knihách ze Ságy byla ta výslovnost uměřenější. S terminologií samozřejmě Dočkal nic neudělá. Jinak jako kulisa k práci a k delším cestám autem ideální.
Komentáře
Recenze se vůbec dělí na dva typy, někdo velebí zvláštní styl vyprávění, jiný pak mluví o přílišné jednotvárnosti. Za sebe říkám, že je to určitě protipól geniálního prvního románu - a že to tak asi muselo být, pro Clarkovou bylo psaní její prvotiny vysilující záležitost, do toho únavový syndrom ... chtělo to tedy změnu.
Na druhou stranu, jsou tam některé motivy, které mají obě díla společné ... je to určitá forma uvěznění, "zakletí" v podivném světě, jiné dimenzi, způsobené zlovolnou, zvrácenou bytostí. Opět hraje úlohu magie. Jazykově je to opět lahůdka, navíc překlad Viktora Janiše je skvělý. Ale ... bude nutné si to přečíst ještě jednou, abych byl schopen pochopit, co tím chtěla vlastně paní Clarková sdělit. Možná popisuje to, co v poslední době prožívala. Snad jsem toho neprozradil příliš.
https://www.databazeknih.cz/knihy/kronika-kralovraha-pribeh-kralovraha-jmeno-vetru-368098
Četl jste někdo? Je to již starší záležitost, autor mezitím vydal druhý díl, na třetím (závěrečném?) už hodně dlouho pracuje, takže je přirovnáván k Martinovi. Mnohokrát jsem na knihu narazila, dala si ji do kolonky "Chci si přečíst", ale skutečně se k tomu rozhoupala až relativně nedávno. Kniha je slušný "špalek" a určitě mi uškodilo, že jsem četla na etapy, po drobných kouscích, nemohla se do příběhu cele ponořit. Po přečtení jsem byla nadšená, s odstupem mé nadšení trochu opadává. V komentářích na DK to mnozí vystihli lépe než já: anotace slibuje epický příběh s úžasným hrdinou, ale v prvním díle na nějakých 600 stranách se nám dostane relativně krátkého výseku jeho života a z toho, co anotace slibuje, tam není téměř nic. Zápletku tvoří hrdinova pomsta, ale ani ta nedojde se závěrem knihy k nějakému naplnění, takže v tomto ohledu jsem poněkud frustrovaná. Nicméně již čtu druhý díl a líbí se mi autorův promyšlený svět, takže i když vlastně na mnoha kapitolách popisuje rozmezí třeba 1 měsíce v životě hrdiny, stejně mě to nutí číst dál :).
I když jednotlivé díly téhle série jsou naštěstí aspoň příběhově ukončené.
Neplánujete se někdo v sobotu zúčastnit Coniáše v pražské knihovně?
Knižka je veľmi fajn, nebol to ľahký mix žánrov na ukuchtenie, ale zvládol ho slušne. Folklór a rozprávkovo je pomedzi strany rozsypané štedro a ako sa striedavo premieta do a kontrastuje s realitou je fajn. Do toho štandardná dôkladnosť s reáliami...
Frázování má Dočkal pořád skvělé, ve formátu téhle knihy nemůže vyniknout jeho herectví, mluví i trochu rychleji, jakoby ty seznamy jmen, míst a událostí chtěl mít už za sebou. Až ironicky vyznívá jeho citace letopočtů ("rok 11 pé Dé" nebo "rok 2 pé řed Dé").
A pak jsou tu jména a nová terminologie, nelíbí se mi povětšinou anglizovaná výslovnost jmen, zvlášť těch targaryenských, ale možná je to tak správně (já bych místo "Ejgn" četl "Égon" (s lehounkou čárkou nad E)) také ne "Ejnys" ale "Énys", a ne "Mejdžr", ale "Mégor"). V knihách ze Ságy byla ta výslovnost uměřenější. S terminologií samozřejmě Dočkal nic neudělá.
Jinak jako kulisa k práci a k delším cestám autem ideální.